Pojedeme k moři

Chyběla mi trošku větší katarze a přebývalo příliš mnoho dohadů o ději. V některých situacích by lidé kluka s kamerou poslali rovnou do prdele. Ale podle rozhovorů s Jiřím Mádlem jsem věděl, že to má v hlavně srovnané. Dialogy a situace působí tak autenticky, že jsem ochoten mnoho věcí tomuhle debutu s klidem prominout. (14.05.2014)

Celý film stojí na perfektním scénáři, režii a výborných hereckých výkonech obou hlavních protagonistů. Byl to celkem tenký led po kterém se Mádl vydal, stačilo by krapet dětského přehrávání a celé by to prostě nebylo uvěřitelné. Ale kluci to dali s přehledem a tak jsme do příběhu lehce vtaženi a nuceni na svět kolem nahlížet optikou 11 let. Těchto konceptů tu bylo již mnoho, vzpomeňme třeba Mikulášovy patálie ad... Dětský svět je prostě jiný. Svět dospělých má pro děti právě kvůli té spoustě zákazů a tabu často až magickou vůni. O lecčemž se dospělí s dětmi nechtějí bavit, protože jim to poví až budou starší a tak si zvídavé dítko lecos odvodí samo, leckdy zcela špatně což se v komediích hojně využívá. Mně se tu navíc uprostřed této hnusné zimy nezimy líbilo to léto. Malše, Budějky a řada známých míst z dob, kdy já sám jsem se srdcem tlukoucím až v krku také za vlahé letní noci na lavičce v parku poprvé pokládal ruku na rameno slečně .... Vzpomněl jsem si i na to, jak si mne ve škole zavolali k telefonu a naši mi řekli, že babičku už nikdy neuvidím... Tohle všechno i s tím závěrečným tajemstvím dělá film lehce naivním, ale zdá se upřímným. Oproti Mikulášovi jsem se tak nesmál, ale i tak palec nahoru Mádlovi. Mírně to na mně sice trochu celé působilo jako kalkul (děti a štěňata ve filmech vždycky zaberou), ale po dlouhé době, kdy jsem měl problém u posledních mnou viděných českých filmů vůbec vydržet, se tohle celkem v pohodě dalo vidět. A za ty Budějice hvězda nahoru. Snowborďák Mádl nám zvolna zraje a je to lepší a lepší! Dávám 4 SD karty do foťáku. * * * * (09.01.2015)

Nový český film to má ťažké. Jedným z hlavných dôvodov je fakt, že už nemá proti čomu bojovať a stavať sa do opozície (alebo len jednoducho nechce), a tak mu zostáva len prispôsobiť sa diváckym trendom. Výsledkom je to, čo vidíme v kinách - Troška, Poledňáková... A desiatky ďalších, komerčne úspešných tvorcov pracujúcich prakticky cez kopirák. A tu na scénu nečakane vstupuje Jiří Mádl, často obsadzovaný do filmov nie nepodobných tejto móde. Muž, od ktorého nikto nič nečaká, malý nevinný projekt, na ktorý verejnosť hľadí skôr s obavami ako očakávaniami. A práve to je dobre, pretože vďaka absencii očakávaní funguje Pojedeme k moři tak dobre. Originálny, hravý a nevšedný počin, ktorý zaujme formou aj obsahom. Na prvý pohľad nie veľa, na druhý pohľad film, ktorý môže niečo zmeniť. Nebudem sa už hrať so slovíčkami, podrobnejšie sa filmu venujem inde. Viac v recenzii (Obrazor). POZNÁMKA: Možno by som dnes hodnotil inak, ale zatiaľ sa mi to nechce zisťovať. Negatívnym ohlasom rozumiem, ale nestotožňujem sa s nimi. (10.04.2014)

Já jsem ještě nekomentovala Pojedeme k moři? To se vcelku divím, protože se jedná o velmi pěknou prvotinu Jiřího Mádla, která mě vyloženě překvapila, potěšila a příjemně dojala. Letos mám za sebou povedené Na střeše a s klidným svědomím se tedy vyjádřím, že se moc těším na další Mádlovy režisérsko- scénáristické počiny. (25.03.2019)

Celý čas premýšľate kam to smeruje a hľadáte toho motor, a nakoniec odchádzate rozplynutí a dojatí. Čoby scénáristický a režijný debut mladého herca, ktorého doteraz nikto nebral vážne, je Pojedeme k moři zjavenie. Malý český film, ktorý autorskou originalitou dosiahol svetovú úroveň. S malými prostriedkami, bez kalkulu, s túžbou vyrozprávať silný príbeh s autobiografickými prvkami. (11.04.2014)