Sebemilenec

Jaromír Dulava hraje psychopara naprosto dokonale. Když však závěrečnými slovy, domácí násilí zažije ročně třináct tisíc žen - mám pocit, že bylo to číslo. A přesto to většina nenahlásí, a nechají se třískat a třískat. Bude to znít asi hnusně, ale v tom případě je to jejich problém. Vlastně je to vidět i ve filmu. Pavel Kříž dobře ví, že byla Simona Stašová bita. Přesto je mu jasné, že bude svého milence obhajovat a obhajovat. A kdo chce kam, pomozme mu tam. Pakliže ženy samy nemají dost uvědomění na to, aby jim bylo jasné, že je něco špatně a je potřeba okamžitě jednat, nikdo nemá šanci jim pomoct. Film je zajímavý ještě z jiného hlediska. Sledujeme, jak se z vyzrálé ženy s naprosto jasným názorem na muže stává přízrak, posunující své vlastní hranice stále níž a ignorující jasné příčiny. Dokonce už v jednu chvíli Otovi balí kufry. Přesto za něj však dál platí dluhy a nechává ho u sebe bydlet. Bohužel tohle nikdy nepochopím. Ne ze strany mužů, to jsou ubožáci bez charakteru, ale spíš ze strany žen. Ale bohužel, komu není rady, ten dostane naloženo. (31.08.2020)

Vděčné téma, které ale nebylo úplně dobře zpracováno. Zbytečně dlouhá stopáž a proměna Stašové mi nepřišla moc lineární. Jinak hrála jako o život. Dokážu si představit, že se z daného tématu dá vyždímat daleko více! Tohle nebylo v žádném případě psychologické drama, protože tomu chyběla především tíživá atmosféra. Pár povedených scén se v tomto filmu objevilo, ale jinak se jedná pouze o průměrný film. 60% (16.12.2013)

Jo. Měla jsem sebevědomou padesátiletou tetu. Moderně se líčila, oblékala, živila se jako středoškolská učitelka, sportovala, žila. Na netu si našla "kovboje Otu".......po pár letech soužití je z tety zakřiknutá, vyřízená, roztřesená chuderka, šedé nestříhané vlasy, oblečení snad z popelnice, bez práce - protože do ní nesmí, nesmí vlastně z domu krom času na nákup, k vnoučatům nesmí, do společnosti nesmí.....a to vidíme jen povrch ledovce..........kdybychom chtěli pomoci, ona nechce, před policií vše zatluče - peklo by bylo ještě větší.......takže ať byl film natočen pro někoho populisticky, jak tu čtu, a povrchně, mě z něho mrazilo. Drsná realita je v něm natočena velmi, velmi přesvědčivě. Tyhle psycha Renč umí, i když je občas teatrální, ale život sám je ve svých temných a vyhrocených situacích kolikrát ještě teatrálnější. A oba hlavní představitelé byli k pláči přesvědčiví. (18.03.2015)

opravdu vydařený dáreček k narozeninám. Zkraje mi Stašová v té roli moc nesedla, ale jak to začínalo sklouzávat do dramatičtějších poloh, tak byla skvělá, ten přerod z bezstarostné, veselé ženské v bezhlavě zamilovanou, která není schopna vnímat, do jak patologického vztahu to sklouzla, se opravdu povedl. Výborný byl i Dulava, přesně tyhle povalečské, příživnické a přitom bezdůvodně sebevědomé týpky, vystihl. Je vidět, že autorka se inspirovala i vlastní zkušeností. Stejně nad tím ale kroutím hlavou, že může být někdo tak hloupý a nechá se do takové situace zavléct, že není schopen rozpoznat, v jakém průseru se ocitá. Podle mého chytrá ženská by ho prokoukla velmi rychle a ještě rychleji by ho vykopla a ani náhodou by to nenechala zajít tak daleko (16.12.2013)

Tak nějak beru, že kniha od Monyové má jistou vypovídající hodnotu. I vzhledem k tomu, co se jí pak stalo. Stejně tak výkony Stašové a Dulavy jsou rozhodně to, co by mělo zaujmout. Zpracování je ale to, s čím jsem měl obrovský problém. Vysvětlete mi někdo prosím, jak je možné, že Renč, který natočil výborného Hlídače č. 47 pak natočí něco, jako je tohle? Mně to kvalitativně přijde naprosto rozdílné. Nebo je těžké natočit za málo peněz dobrý televizní film? Vždyť třeba Jirka Strach to s Osmami zvládl famózně... (19.03.2015)