Andělé všedního dne

Pro mě opravdový zážitek. Naprosto fantastický a originální příběh ze života s nadpřirozenými bytostmi. Koho by něco takového napadlo. Alice Nellis je prostě skvělá. Já od ní neviděl špatný film. Svým stylem natáčení mi připomíná a rád jí tak i říkám, český Alejandro G. Inárritu. V každém jejím filmu je silná lidská tvář a perfektně sociálně vypracovaný příběh ze života. Podle mě jsou Andělé všedního dne její třetí nejlepší film. Lepší byl jen Revival a Výlet. Michal Viewegh opět napsal skvěle vymyšlenou knihu. Scénář na kterém se podílel byl výborný. Měl spár a byl skvěle propletený. Kamera velice působivá a celková vizualita velmi slušná. Hudba moc pěkná a působivá, odpovídající přesně dané situaci. Kostýmy a masky se scénografií skvělé. Herci excelentní. Perfektní výběr. Kromě dvorních herců Alice Nellis, kterými jsou Zuzana Bydžovská, Bolek Polívka či Vojtěch Dyk byla fantastická Eliška Křenková, Klára Melíšková i Vladimír Javorský s Mariánem Labudou st. Nejlepší scéna je podle mě scéna se skokem z mostu. U mě má tento film to nejlepší hodnocení. (23.04.2017)

Keď sa na začiatku zjavila uletená štvorica anjelov, cítila som, že to nedopadne dobre.. Vyzerali ako cirkusoví uprchlíci, ale svoje poslanie splnili výborne. Aj keď na nás v úvode vyblafli, ako sa to celé skončí, stále som dumala nad tým – ako? prečo? Svižné tempo odhaľovania príbehov jednotlivých zúčastnených ma udržovalo v strehu. Skvelá ♪ hudba ♪ dotvárala tragickú atmosféru a pohľad na hodiny vo mne vyvolávali strest z blížiaceho sa konca.. Potešili ma zábavné momenty – ako rýchla jazda v krásnom aute s dvoma ♀ hezounama ♀ (vtedy som si priala sedieť s nimi na zadnom sedadle), alebo Dyk ako dlhovlasý anjel. Posledné momenty filmu som priam pretrpela, čakala som nejaký zvrat ! Takto sa to predsa nemože skončiť…! Prečo tí anjeli niečo nevymyslia…? Všetko ale má svoj zmysel. Takto to proste skončiť malo.. a je to tak dobre! (25.02.2015)

“Štěstí je... čas.“ Dalším ze svých nenápadných příběhů se nám Alice Nellis spolu s Michalem Vieweghem, za sugestivního hudebního doprovodu Michala Novinskeho (to je už podruhé, co jsem u Alice Nellis zaznamenala šťastnou ruku při výběru hudebního skladatele) pokusili připomenout, že žádný den není všední a že na to příliš často zapomínáme. V každý, i ten zdánlivě nejobyčejnější den, můžeme potkat někoho, kdo nám změní celý život, prožít něco, na co nikdy nezapomeneme, ale také se rozloučit s někým, koho jsme měli rádi. A také, že je nutné naučit se odpouštět, sobě i druhým. Někdo tu hezky poznamenal, že Andělé jsou nositeli naděje, že věci lze změnit, když chceme… Možná tomuto snímku ledacos do dokonalosti chybí, možná je ten příběh lehce klišoidní, povrchní, ukazuje nám obecně známé pravdy, ale když my na tyhle hlouposti opravdu tak často rádi zapomínáme... “Pokiaľ ešte chápeme, ako sme mohli niekoho milovať, tak sme vlastne stále eště zamilovaní… (01.12.2015)

Asi tu oproti většině budu jediným zastáncem postav andělů, které pro mě celý film ozvláštňovaly a vytahovaly jej z průměry. Jinak by to bylo takové klasické nepřekvapivé šablonkovité drama, v němž vás nic nepřekvapí. Takhle jsem ale spokojený hlavně ze strany výkonů a hravosti scén, například zastavování času, trochu mi vadil ten tablet andělů, ale dobře. A už vůbec bych nevyčítal zmatený scénář kvůli velkému množství postav, je to adaptace knížky a jinak to asi vážně nešlo, když všechny z nich nakonec jsou důležité pro celkový děj. Velmi příjemné, pokud se tak dá mluvit o smutném filmu. (14.02.2016)

"Správci osudu" po česku bohužel pouze ukázali, kam současná tuzemská kinematografie směřuje, a nejsou to zrovna hezká místa. Že se Andělé všedního dne jako správní patroni jdoucí s dobou nedokáží obejít bez iPadu (jehož Apple logo bylo velmi elegantně přelepeno), to bych ještě překousl. Ale že celý film působí ještě více zmateně než Viewegh bezprostředně po mrtvici, to už je silné kafe i pro mě. Jeden malý příklad - zpočátku je nám řečeno, že andělé nemohou nijak zasahovat do života pozemšťanů, maximálně nějakými vnuknutími, či znameními. Ovšem za pár minut je na scéně ztělesněný anděl coby poslíček s Pizzou a pak ještě zmalovaný Vojta Dyk v roli archanděla, který vypadá, jako by právě přišel z Gaypride. Přesto ale nedokáží zabránit sebevrahovi v tom, aby skočil. A podobných příkladů by bylo víc. Nejsmutnější na tom je, že film působí spíš tragikomicky než jako drama. Ale aspoň se člověk párkrát zasměje. Třeba jako já, když na adresu Zuzky Bydžovské zazněla poznámka, že za mlada byla určitě krásná a nebo když se Bolda Polívků těsně před smrtí dočkal svého vysněného blow-jobu (to by to nebyl Viewegh, aby tam nebylo trochu toho sexu, že?). Ještě štěstí, že je Nuselák od kina Atlas celkem daleko. Za mě 2*. (07.10.2014)