Andělé všedního dne

MEGA SPOILER! Anjel sa zjaví žene a povie jej, že nemusí dúfať v anjelov, ale má žiť!!! Pred smrťou anjeli starnúcemu chlapovi umožnia po 6. rokoch mať sexuálny zážitok!!! Boh podľa jedného z nich je to, keď niekto niekomu urobí láskavosť!!! Druhý anjel pochybuje, že Boh je, pričom ale deklaruje, že Boh je jeho zamestnávateľ :) Ja vám neviem, ako by sa na tento film pozeral ateista, ale mňa to urazilo, prišlo mi to trápne a kladiem si otázku, či je toto maximum, čo autori predlohy a scenára vedeli a hlavne chceli k téme povedať. Ak áno, bolo by lepšie, točiť filmy o niečom inom. (10.10.2014)

A Alice se svým nejnovějším hraným počinem zase vrací do jejích starých (průměrných) kolejí. Andělé nejsou vyloženě špatným filmem, čtveřice nadpozemských postav ho dokáže celkem oživit, sem tam se zde najde i něco lehce úsměvného a na snímek se docela příjemně kouká. Bohužel propletené příběhy samotných smrtelníků jsou strašně tuctové. A taky jsem moc nechápal „pravomoce“ andělů, stejně jako motivace jejich (ne)vměšování do osudů některých lidí (někde zasáhnou hodně, jinde prakticky vůbec, pro své rozhodnutí nepodají žádné alespoň trochu srozumitelné vysvětlení). A tak se vracím k původní větě a tomuto značně nevyváženému filmu přiděluju avizovaný průměr. (22.02.2015)

Až v den mé předpokládané smrti začnou kolem mne pobíhat Andělé všedního dne a dávat mi všelijaká vnuknutí, tak pochopí marnost svého jednání. Jsem totiž chlap, který nechápe náznaky, vlastní pocity jsou mu ukradené a Anděla by nepoznal, aby kdyby od něj dostal nafackováno křídly. Tohle zkrátka nebyl snímek pro mne, protože nejsem takový masochista, aby mne bavilo sledovat životní trápení několika lidí najednou a pochvalovat si přitom, že jsem v tom marastu zahlédl jakousi naději. (29.07.2015)

“Štěstí je... čas.“ Dalším ze svých nenápadných příběhů se nám Alice Nellis spolu s Michalem Vieweghem, za sugestivního hudebního doprovodu Michala Novinskeho (to je už podruhé, co jsem u Alice Nellis zaznamenala šťastnou ruku při výběru hudebního skladatele) pokusili připomenout, že žádný den není všední a že na to příliš často zapomínáme. V každý, i ten zdánlivě nejobyčejnější den, můžeme potkat někoho, kdo nám změní celý život, prožít něco, na co nikdy nezapomeneme, ale také se rozloučit s někým, koho jsme měli rádi. A také, že je nutné naučit se odpouštět, sobě i druhým. Někdo tu hezky poznamenal, že Andělé jsou nositeli naděje, že věci lze změnit, když chceme… Možná tomuto snímku ledacos do dokonalosti chybí, možná je ten příběh lehce klišoidní, povrchní, ukazuje nám obecně známé pravdy, ale když my na tyhle hlouposti opravdu tak často rádi zapomínáme... “Pokiaľ ešte chápeme, ako sme mohli niekoho milovať, tak sme vlastne stále eště zamilovaní… (01.12.2015)

To je tak nepovedený film, až to bolí. Je mi to líto hlavně kvůli Alici Nellis - zatím vždy měla dobrou ruku, ale hlavně vlastní nápady. Tíživé a smutné ústřední téma - kroužení kolem smrti, ovšem velice nešťastně pojaté. Největší slabina – bezpochyby scénář a vůbec ta šílená skvadra Andělů... Bohužel celkový dojem nemohly zachránit ani (slušné) herecké výkony. Chápu, že je to pro národ těžké přijmout (zvlášť teď, když je Viewegh nemocný, to bude znít téměř hyenisticky, proto jedním dechem dodávám, že jako člověka ho mám stále ráda), ale konec Viewegha v Čechách nastal již před mnoha lety. Jeho duševní a intelektuální obzor se zkrátka a logicky již do mrtě vyčerpaly (ale režiséři nezoufejte - opravdu u nás existují i jiní spisovatelé!). Kdo to ještě nepochopil při adaptaci Případu nevěrné Kláry, může zkusit Vybíjenou - a pak už snad bude mít jasno. (03.03.2015)