Slídil

Opět film bez jakýchkoliv kladných postav, zato s naprosto strašlivým Jakem Gyllenhaalem (myšleno co do image hlavního hrdiny). Jake je normálně celkem sexy chlap a hlavně automaticky sympaťák, ve Slídilovi se ovšem přetavil v neuvěřitelně šílenýho úchyla, jehož žabí úsměv a oči jen tak z hlavy nedostanu. Je obdivuhodné, jak Jake dokázal v Bloomovi vystřihnout dokonalýho slizáka. Zvláštní, co dokážou umaštěný vlasy, pár kilo dole a permanentně "sjetej" výraz s vykulenýma, téměř světélkujícíma očima. Ústřední linka filmu je správně aktuální a zajímavá a Dan Gilroy jí zručně ukočíroval až do cynického konce. Není to zrovna film, co člověka naplní radostí ze života, takže teď to chce urychleně nějakýho toho Prince z Persie na vyrovnání hladiny depresivnosti. (01.03.2016)

„That's my job, that's what I do, I'd like to think if you're seeing me you're having the worst day of your life…“ V neoddiskutovatelném kouzlu nočního LA se odehraje vzestup. Vzestup rychle se učícího člověka s ambicemi, přehnanou ctižádostí a on-line poučkami jak docílit úspěchu. Člověka s nedostatkem etického cítění a morálních hodnot nedovolujících překročení pomyslné čáry sociopatie. Za ten sliz, co teče betonovými kanály místo L.A. River, bychom měli tu vampýří hyenu nenávidět, ale proč? Kdyby nebylo poptávky, nebyla by nabídka a tady víc, než u čehokoliv jiného platí, že každé zboží má svého kupce.. Fascinující i znechucující Jake Gyllenhaal, z očima vyvalenýma jako by byl na štíru se štítnou žlázou, zase jednou hraje jako ďas (v okamžiku, kdy striktně kladl podmínky šéfce ranního zpravodajství, jsem mu za ní všechno odkýval).. Ta předposlední scéna (odchod z policejní stanice) mi byla jakási povědomá. Nejlepší trik, který kdy Louis Bloom předvedl, bylo přesvědčit svět, že existuje. A pak? Točil... (23.01.2015)

Přiznávám, že jsem poměrně dlouho váhala s hodnocením, protože ačkoliv bytostně nesnáším právě tenhle typ zpráv a tzv reportérů, tak to na mě působilo jako přespříliš krutý a tendenční zářez do jejich práce. Zase do jednoho WC bych je všechny nesplachovala. Ovšem, když pominu tenhle fakt, tak jsem se tak soustředila na Jakeovou noční hereckou jízdu a hlavně kvůli němu jsem nakonec tu jednu hvězdu přihodila. Myslím, že za tu jeho důkladnou přípravu a nasazení pro tenhle typ psychopatického Slídila, si to rozhodně zaslouží. Výraz v jeho tváři při různých akčních nočních jízdách byl fascinující, takže ani to zdánlivě pomalé tempo mně vůbec nevadilo. Z celého filmu na mě padla taková ta zvláštní deprese, že něco takového se zřejmě v menší míře v naší amorální společnosti médií děje i v reálu a jak se říká : Bude hůř ! Dane, za tenhle debut po delším rozmýšlení dávám palec nahoru. A Jake do toho dal celé své já a toho si taky maximálně cením. (23.12.2014)

Nemohu nevzpomenout několik dřívějších filmů na téma "televize bez zábran", např. Město šílenců, 15 minut či Vražda v přímém přenosu. Zde ovšem nejde zas tolik o média samotná (s těmi se film slušně vypořádá v drobnostech, např. při občasných srážkách zhasínající ředitelky zpravodajství s novinářem, který v sobě ještě má kus etiky), ostatně ty "syrové" či emotivně zabarvené reportáže očekává až příliš mnoho diváků, kteří se jimi nechají blbnout, moc si nenalhávejme, že je to čistě jen vina televize. Středem zájmu je hlavní antihrdina Lou, odporně slizká kreatura nadrcená z příruček "Jak blufovat o byznysu" a "Staň se úspěšným podnikatelem" a plná odhodlání pro svůj čin udělat cokoli. Není to pro něj zvláštní oběť či nutnost překonávat zábrany, jelikož žádné zábrany nemá a empatie je mu sprostým slovem. Individuální úspěch a kariéra jsou jediné hodnoty, na kterých mu záleží. Příběh sám o sobě příliš nepřekvapí, ale je vyprávěn, natočen a zahrán s takovou suverenitou, že to musím maximálně ocenit. A noční automobilová honička, kde jsou pěkně bez hudby slyšet jen motory a kamera to sleduje v dlouhých záběrech, by klidně sedla do nějakého neokázalého, zato však syrového krimithrilleru. (31.01.2015)

Reálnější než realita samotná, ačkoli se to na první pohled nemusí vůbec zdát. Slídil je geniálním pohledem do duše jednoho introvertního maniaka a zdatného manipulátora plného extremistických tendencí a bez schopnosti normální sociální interakce. Lou Bloom je totiž produkt současného digitálního odosobněného světa a novodobý Arthur Fellig, který jde bez sebemenších zábran přes mrtvoly a stává se z něj americký Wallace Souza. (06.08.2015)