Reklama

Reklama

Strýček Váňa

  • Sovětský svaz Ďaďa Vaňa (více)
všechny plakáty

Obsahy(1)

Čechovov divadelný text (1897), ktorý na komornej dráme skupiny ľudí vo vidieckom sídle vytvoril obraz tragickej jednotvárnosti života bez ideálov a nádeje, interpretoval režisér výrazným autorským spôsobom. Primárnymi sa stali herecké výkony – Innokentij Smoktunovskij v hlavnej úlohe vytvoril jednu zo svojich najlepších kreácií, ktorú označil za „rozhnevaného dobrého človeka“ – v detailne prepracovanom interiéri, ktorého výtvarnosť a atmosféra sa podriaďujú prítomnosti a konaniu postáv. Všetci hrdinovia, ktorí sa stretnú na vidieckom statku, si navzájom prekážajú, nudia sa a sú nešťastní. Snáď s výnimkou starej pestúnky Mariny a sluhu Telegina sa všetci mučia nezmyselnosťou svojej existencie. Umierajú zaživa s maskou spokojného usporiadaného života. A práve tieto muky vyjdú u uja Váňu v jednom okamihu na povrch. Na prekvapenie všetkých zúčastnených predvedie hysterickú scénu, v ktorej by sa rád pomstil za svoj „mŕtvy“ život. Film získal Striebornú mušľu na 19. MFF San Sebastian 1971. (Art Film Fest)

(více)

Recenze (6)

Amonasr 

všechny recenze uživatele

Po všech stránkách vynikající přepis Čechovova dramatu - výtečná režie, kamera, herecké výkony a v neposlední řadě i kongeniální hudba Alfréda Šnitke. Natáčení filmu provázely i některé těžkosti. Bondarčuk si představoval svého doktora jako elegána, dokonce si na to objednal oblek až z Itálie, ovšem Končalovský mu naopak předepsal zanedbaný vzhled, s čímž se Bondarčuk nechtěl smířit a ostře se kvůli tomu i rozhádali. Došlo to až tak daleko, že si Bondarčuk po skončení natáčení stěžoval na Končalovského na ÚV KSSS, kde ho obvinil, že natočil protiruský a protičechovovský film.  Později svého jednání sice veřejně litoval, ale vztahy mezi oběma umělci se už nikdy nenapravily. Končalovský si také skvěle poradil s nedostatkem kvalitního barevného filmového materiálu Kodak, proto některé scény natočil na sovětský černobílý materiál. Ve výsledku to ale vyznělo jako umělecký záměr, nikoliv jako pouhá z nouze ctnost. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Film pre tých, ktorým sa buď nechce do divadla, alebo by aj chceli, ale túto hru zrovna nikde nehrajú. Takže inými slovami treba vidieť filmovú adaptáciu, pretože asi len tak na divadelné predstavenie Uja Váňu vo vašom meste nenarazíte. V podstate veľmi podobné, ako Mechanické piano alebo Tri sestry, ale možno o niečo viac zamerané na atmosféru. Do temnejších farieb ladené zábery domu pripomenú staré fotografie, ktoré si postavy vo filme prehliadajú. Občas je Končalovskij aj vtipný, občas cynicky krutý, proste ako Čechov, čiže túto adaptáciu môžeme nazvať vernou. ()

Reklama

Jehan 

všechny recenze uživatele

Nelze než dát plný počet! Čechov byl génius trapnosti a tento film to jen potvrzuje. Přesně vystižená atmosféra předlohy.Udělat z dokonalé divadelní hry dokonalý film, to každý neumí. Patetický doktor Astrov v přesvědčivém podání S. Bondarčuka, skvostně blbý profesor a jeho nešťastná a krásná žena platonicky milující patetického doktora, kterého zároveň miluje šedá myška... a k tomu jako vždy uhrančivý Smoktunovskij v ústřední roli tragikomického (fuj, ten pojem) strýčka Váni! Děsivý film. Nádherný. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Končalovského filmová adaptace, jakkoliv skvěle obsazená (i zahraná), jedné z mých nejmilejších divadelních her mě trochu zklamala. Odpustil bych jí zjevné zestručnění, které znemožnilo patřičně vykreslit jednotlivé postavy i zploštilo děj, ale sama skladba mi přišla pomýlená: jako bych se konfrontoval se souborem filmových ilustrací, skic k dramatu, nikoliv s ním samým. Snad kdybych tu hru vůbec neznal? Ale nevím… Znejistilo mě již úvodní entrée z montáže dokumentárních snímků, příliš názorně uvádějících do doby a záhy mě otrávily i sépiové scény. Přišlo mi, jako by se režisér snažil scénické drama pojmout za každou cenu filmově – a zvolil si přitom prostředky zcela zbytné, vnějškové. Celek tak přirozeně ztratil na organičnosti… Co mě ale zvláště oslovilo, byla mimořádná pozornost věnovaná znění dějiště, třetí klíčový „filmový“ prvek tohoto provedení. Nad filmovou hudbou zde převažuje hudba místa smíšená z různě srozumitelných lidských hlasů, vzdechů, ptačího zpěvu, deště, tikotu hodin… Stačí zavřít oči a přirozeně se ocitáte na daném místě, a to ani jako pouzí svědci, ale jako účastníci, dotýkaní tímto světem: zní ve vás. To je něco, co snad postrádají všechny divadelní hry a co tolik dráždí a svádí – k jejich rozeznění (spíše než k rozehrání); ostatně i mě: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/uncle-vanya-str-ek-v-a ()

Galerie (55)

Reklama

Reklama