소원
Hope
Obsahy(2)
V příběhu, v jehož jádru tkví pravda o chladné skutečnosti mnoha lidí, se jen po malých dětských krůčcích pohybuje sotva osmiletá Se-won (Re Lee). Ta se na svět kolem sebe dívá i přes tíživou ekonomickou situaci rodičů, zatížených dvojím zaměstnáním a nevyzpytatelnou ekonomickou krizí, očima nadšené dívenky, očekávající za každým rohem klauna s červeným nosem či jiné radostné povyražení. Svět kolem ní hýří pestrými barvami a poletujícími úsměvy. Její mysl krouží vysoko v oblacích, když v tom se její naděje mění v živoucí peklo, když je jednoho deštivého rána, přesně takového, jaké si každý z nás dokáže při pohledu za okenní tabuli sám představit, oslovena neznámým vrávorajícím mužem. Její dětská důvěřivost ji přivádí na scestí, z něhož vede cesta jen k utrpení a nepolevující bolesti, provázející ji po celý zbytek života. Se-won je neznámým mužem na blízkém opuštěném staveništi krutě zbita a sexuálně zneužita. Díky mobilnímu telefonu je dívenka schopna dovolat se policii. Na záchranu podlomeného psychického zdraví, doprovázející ji jako bludný stín, je však již pozdě. Sexuálně zneužité dívence je po sérii operačních zákroků sděleno množství a výše fyziologických problémů, orientujících se na fatálně poškozené oblasti vývodu tlustého střeva, s nimiž se bude muset potýkat až do konce svého života. A zatímco se dívenka nachází v péči lékařů, policie zatýká podezřelého. (Conspi)
(více)Recenze (118)
Žena mi prerevala trištvrte filmu. Viac nemám, čo by som dodal. ()
So-won je úžasně citlivý, i přes tématiku vůbec nemám pocit ždímání (věřte mi, že to Korejci dokáží mnohem lépe pokud chtějí) a intezivnost emocí dokáže po celou dobu držet vyváženě pod pokličkou, díky čemuž zvládá se plně soustředit na příběh i výpravu až do úplného konce. Re Lee je rozkošná a i v tak děsivém příběhu z ní číší určitá vntřní radost a odhodlanost po životě. Scény jako ta na stanici kdy rozzuřený otec vtrhne do policejní kanceláře kde je mu s klidnou a s absolutní empatickou odtažitostí vysvětlena situace kolem dopadení je pak šťouchnutím do jednoho z velkých problému současné korejské společnosti kde se často zapomíná na individuálnost a člověk je jen tělesem v soukolí podrobeného růstu ekonomické a rádoby životní úrovně. S trochou odstupu je také taková pocta vnitřní síle korejských žen a dívek, jejichž úloha byla těžká od pradávna a vyvrcholila za 2SV kdy byly jako tzv. comfort women v obrovském množství zneužívány Japonci. Krásný citát ze závěru na konec: "Nejosamělejší člověk je nejlaskavější a nejsmutnější člověk se nejvíc směje, protože nechtějí, aby ostatní poznali jejich bolest." ()
Husí kůže se po mně proháněla od začátku do konce. Holčička hrála vše tak přesvědčivě, že mi to trhalo srdce. Vlastně všichni předvedli bravurní výkony. Moc se mi líbilo i vykreslení přátelství a dobrých duší, které se všemožně snažily pomoct. A nebyli to jen dospělí. Slzička se objevila v momentě, kdy holčička přišla z nemocnice a měla polepený celý obchod obrázky od svých kamarádů. Jemně mě ta dobrota a ochota lidí uklidnila, že všichni nejsou takoví sráči. Padouch zahrál padoucha opravdu přesvědčivě. Být panem hercem, tak bych se bála vyjít na ulici. Na asijských filmech se mi moc líbí dialogy. Nevím, jak to popsat, ale jsou takové lidské, ze života, uvěřitelné a přirozené. Svinstvo, které se zajisté nestalo jen chudákovi dívence by mělo být trestáno smrtí. „Tresty“ jsou až směšně směšné. Nevím, nevím, co bych dělala stát se tohle mému dítěti. Silný snímek. O to víc, že se jedná o skutečnou událost. ()
Další z těch slzopudných ťamanských reklam, tentokrát roztáhlá na dvě hodiny. Docela jsem se divil, že na konci nevyjelo logo nějaké pojišťovny nebo něco takového, protože to byla prachsprostá citová vydíračka bez špetky nápadu, co rozhodně nemá v Topce co dělat. ()
Súhlasím s laikom 60, že je to smutný príbeh, ale dodávam, že s nádejným a dobrým koncom. Pri tomto filme si človek poplače. Musím uznať, že v tomto filme Kórea ďaleko predbehla typické americké rodinné drámy. Odporúčam. ()
Další film ze zemí rozsypaného čaje, kterej mě roztrhal na tisíc kousků, pak slepil a nanovo...Tentokrát je to o osmileté dívce, kterou zatáhne jeden chlap do temné uličky... Následuje vyobrazení toho jak se s tím vyrovnávají rodičové, okolí a hlavně dívka sama.Vztah otce a dcery po tom co se stalo, jak k sobě hledají cestu, to bylo něco... Nechyběl ani soud, který to završil jak se "patři"... 9/10 ()
Opravdu nádherný film, člověk si zase jednou uvědomí jaký život umí být a děj mu to prozradí sám. To je to, co tak miluji na JK filmech, nikdo Vám tam neotlouká o hlavu opakované fráze jak se život musí žít a podobně. Vše to vyplyne z děje a nechá to na Vás mnohem větší a rozhodně delší dojem.. "Narodit se je dar." ()
Je málo filmov, ktoré ma dokážu okamžite vtiahnuť do deja a zaslúžia si odo mňa 5*, zvlášť pri mojej averzii voči filmom podľa skutočného príbehu. Malá Re Lee je naozaj talentovaná, to musím uznať. Poklona aj režisérovi za to, že dokázal obratne a s patričným pochopením spracovať tak drsnú tému. Po dlhom čase som si zasa pri filme poplakal. ()
Doják, ale strašná škoda toho divadla u soudu. ()
Člověku se chtělo i v těch veselejších polohách filmu brečet, protože pořád myslíte na tu zrůdnost. No dobře, mně ukápla kapka i v těch veselejších momentech. Emoce, které snímek ve vás vyvolá, se lehce popsat nedají, ale je to bolest sledovat a svírání u srdce je samozřejmost. ()
Film se zaměřuje spíše na vypořádání se s vzniklým traumatem. Ve srovnání s http://www.csfd.cz/film/312928-dogani/ je tak obrazově méně "drsný". Neznamená to ale, že by byl po emocionální stránce méně intenzivní, spíše naopak. Rozhovory s terapeutkou a některé scény s Kokomongem jsou opravdu velice silné. Je až neuvěřitelné, jak excelentní výkon podala malá Re Lee v roli Sowon. Dávám --- == 90 % == --- . ()
Už som aj zabudol ako bývajú kórejské drámy silné a Sowon ma odpálila teda dosť. Štandartne vynikajúce herecké výkony avšak možno trochu prepálená stopáž, mohlo to byť kratšie, prípadne koniec mohol byť so strihom do budúcnosti. ()
Netuším, jak to Korejci dělají, ale jsou prostě mistři v oboru. Dokonce jsem musel film na nějakou dobu vypnout, nebyl jsme schopný všechny ty emoce zvládnout najednou, tohle se mi ještě nestalo. Popsat tenhle snímek je moc těžké, když napíšu, že je to krásný film, zní to šíleně, protože je o něčem tak odporně hnusném, jste dojatí, znechucení, ale zároveň se vám chce zvracet z toho hnusu. Naprosto fantastický herecký výkon malé herečky, vše je tak reálné, tak uvěřitelně neuvěřitelné..... ()
S očekáváním dalšího asijského kousku, který by měl zdejšímu západnímu trhu ukázat, jak se ještě máme učit a kam se v některých ohledech můžeme posunout.. A trošku ambivalentně jsem rád, že se tak nestalo.. Jelikož Sowon se dokáže s klidem měřit i s některými tuzemskými kriminálkami, které dokáží balancovat na dramatičtější notě... Příběh dalšího setkání dvou lidí, které oběma změní život. Jenže tentokrát si to asi ani jeden z nich takhle nepředstavoval. Jednoho deštivého dopoledne cestou do školy se totiž maličká korejská holčička s příhodným jménem Sowon (v Asii mají rádi tyhle konkrétní jména, takže pro nás bychom si ji přeložili jako "Naděje"..) narazí na muže, který ji navždy poznamená. Muž nemá slitování a holčičku ošklivě zmlátí a zneužije, čímž převrátí naruby životy tolika obyčejných lidí.. Samotný film Sowon je o bezprostředních reakcí okolí a nejbližších z Sowonina života. Jak se mají sami se sebou vyrovnat rodiče, nebo ve svojí roli vlastně úplně selhali, i když oni přímo nic ovlivnit nemohli.. Silná podívaná, která je natočená jako jedna dojemnější reportáž z televizních zpráv, která Vám ideálně zamotá s emocemi.. Jenže nešlo o můj případ. A já si to bohužel prošel bez většího emočního vcucnutí, naopak skoro s puncem citového vydírání. A můžu přemýšlet čím to je, když někde mě dojme kdejaká drobnost a obecně mám pro především rodinné vztahy slabost, tak možná takhle poskvrněné podobě mi to přišlo skoro až "normální".. Žijeme v době, kdy neexistuje skoro žádná mediální cenzura, kterou navíc samotné mediální platformy samy neustále odstraňují a překrucují, tak aby šlo o větší čtenářskou senzaci, než má konkurence. Nedá se žít v představě světa, kde vládne mír, lidé jsou přejícní a každý myslí na druhé.. Tohle je hnusná doba, kdy na tolika místech ve světě neustále probíhají kdejaké války, které poznamenaly tolik milionů lidí.. A i díky čemuž se práh snesitelnosti diváka posunul do míst, které zavánějí nějakou zvráceností. Jenže čemu se divíte, když jsme v etapě televizní historie, kdy není v programu nic než další kriminální seriál, kde vražda je vlastní nutnost.. A jak se humor vytratil, jelikož se nedá zařídit, aby byl korektní, tak se radši úplně vykastroval, tak něco podobného platí pro tyhle zrůdnosti. Na streamovacích platformách jsou hitem seriály o vrazích a nikomu to nepřijde divné? Každý den nějakých 400km od nás probíhá otevřená válka, kterou lidé řešily jen, když začala protože to byl mediální trend. Ale diváky to po měsících přestane bavit, protože už nejde o senzaci.. Ale zpět k Sowonu, který je odporný příběh, jaký by mohl potkat každého, ale i možná jen tím ztrácí svoji senzaci. Naděje je skvělé slovo a nějaká část mě by ještě chtěla věřit, ale už je pozdě a sám to změnit nedokážu.. Tímhle pro mě bude Sowon, připomínkou, jak se divácký práh posunul, zločin se bere jako součást společnosti a i když mě to mrzí, víc jsem se na to napojit nedokázal. Tady stačilo deset let, aby se senzace stala všedností. 65% ()
Moje chuť spáchat atentát na korejské soudnictví roste s každým novým korejským snímkem typu "Dogani" nebo právě "So-won". Nebo by možná pomohlo střílet tyhle odporné pedofily rovnou před soudní síní. Řekla bych, že So-won je nádherný film, ale vzhledem k tomu, o jak ohavnou věc v něm jde, mi toto slovo přijde necitlivé. Malá holčička, co by hlavní postava zvládla svou roli mistrovsky a bylo zde jasně vidět, že ve svých 9 letech už přestala být dítětem. Mohli jsme vidět trauma, smutek, strach, rezignaci ale nakonec také smíření, vůli žít dál a radovat se ze samotného žití. Tenhle snímek má rozhodně co nabídnout. Jediné, co mě tak trochu šokuje je, že takový námět by asi nikdo nevymyslel, kdyby se to opravdu nestalo. Kam se poděla naše lidskost? ()
Je to jeden z nejlepších a zároveň nejstrašnějších filmů co jsem, kdy viděla. Je skvěle natočený. Někdy je mnohem horíš to co je ukázáno pocitově než nějaké explicitní vyobrazení. Většinou si říkám, že je to jen film, ale tady mi bylo hrozně líto celé rodiny, která si tohle prožila i kdyby jen ve fimu, ale tyhle věci se prostě dějí i v reálu. Mohu výrazně dodporučit, ale zase je na zvážení zda na to budou mít chuť koukat rodiče malých holčiček. ()
Dlho si to držalo triezvy odstup, ale s postupujúcim časom sa začalo tlačiť na pílu sentimentu. Pritom to vôbec nebolo treba, prerevala by som to aj tak, príbeh je sám o sebe veľmi silný a nikoho nenechá chladným. Čo ma ale zarazilo je, že čin spáchaný v opitosti tu bol poľahčujúcou okolnosťou, u nás je to presne naopak. ()
To jsem zase dostal chuť na nějakou tu žluťárnu a Sowon jsem měl již delší dobu hledáčku. Já se vždycky musím dloouuuze připravovat na to jejich teatrální hérectví.. Mockrát se mi to už vyplatilo a jsou filmy, které z hlavy už nedostanu. A myslím si, že by je nikdy nikdo nenatočil lépe, než drazí šikmáčci. Tak nadešel onen večer. Já se hodil tématicky do kimona, uvařil Bai Mu Tan, zapálil santálové dřívko, okusoval Geishu. A film začal... A pak i skončil a já s ním celý v rozpacích.. Film má určitě silné téma a herci hráli vážně bezvadně. Ale bylo to takové moc...slunečné..? Podle mého názoru by si takový film zasloužil temnou atmosféru. Já měl celou dobu pocit, že sleduju korejské Bakaláře. Tak tam přeci hodím nějakej tmavej filtr a udělám k tomu depresáckou hudbu, no ne?? Ale ten doprovod zněl jako kdyby skladatel usnul na keyboardu po pár lahvích saké .. Film má vážně několik silných scén, které se však v takhle přepálené stopáži rozpliznou. Takže moje rada na závěr zní: přestříhat, zkrátit, ztmavit a probrat skladatele. ()
Velmi smutný příběh brutálně zmlácené a znásilněné osmileté holčičky. Skvělá práce režiséra, který nám velice působivě představuje rodinu dívky, poměry v ní a vztahy mezi jejími členy a s okolím ještě před tou strašnou událostí a následné velmi bolestné a kruté období srovnávání se s fyzickými a psychickými následky činu a postupné pomalé, ale přece jen stále jasněji zářící světélko naděje na návrat dívky do normálního, plnohodnotného života. Kromě režiséra je nutno vyzdvihnout také obdivuhodnou Re Lee v roli Naděje. Film, při kteerém si rozhodně neodpočinete, ani se nezasmějete, film při němž si uvědomíte krutost světa a křehkost lidského života, který může kdykoliv prasknout. 75 %. ()