소원
Hope
Obsahy(2)
V příběhu, v jehož jádru tkví pravda o chladné skutečnosti mnoha lidí, se jen po malých dětských krůčcích pohybuje sotva osmiletá Se-won (Re Lee). Ta se na svět kolem sebe dívá i přes tíživou ekonomickou situaci rodičů, zatížených dvojím zaměstnáním a nevyzpytatelnou ekonomickou krizí, očima nadšené dívenky, očekávající za každým rohem klauna s červeným nosem či jiné radostné povyražení. Svět kolem ní hýří pestrými barvami a poletujícími úsměvy. Její mysl krouží vysoko v oblacích, když v tom se její naděje mění v živoucí peklo, když je jednoho deštivého rána, přesně takového, jaké si každý z nás dokáže při pohledu za okenní tabuli sám představit, oslovena neznámým vrávorajícím mužem. Její dětská důvěřivost ji přivádí na scestí, z něhož vede cesta jen k utrpení a nepolevující bolesti, provázející ji po celý zbytek života. Se-won je neznámým mužem na blízkém opuštěném staveništi krutě zbita a sexuálně zneužita. Díky mobilnímu telefonu je dívenka schopna dovolat se policii. Na záchranu podlomeného psychického zdraví, doprovázející ji jako bludný stín, je však již pozdě. Sexuálně zneužité dívence je po sérii operačních zákroků sděleno množství a výše fyziologických problémů, orientujících se na fatálně poškozené oblasti vývodu tlustého střeva, s nimiž se bude muset potýkat až do konce svého života. A zatímco se dívenka nachází v péči lékařů, policie zatýká podezřelého. (Conspi)
(více)Recenze (118)
To čo mi na Juhokórejských romantických filmoch prekáža mi napodiv v drámach nevadí. Naposledy ma takto dostali s Dogani. Film na veľmi podobnú tému a znovu veľmi ťažko stráviteľný. Práve sem ten nápor emócií akosi patrí, pretože vytvára rovnováhu k vážnosti témy, ktorú spracováva. Nie je len čiernou machuľou, ale poskytuje aj svetielko na konci tunela. Napriek tomu, že i keď to tak v závere možno pôsobilo, Se-won to ešte stále nemala vyhraté, ale bolo príjemné mať pocit, že to tak aspoň na chvíľočku je. Veľmi silný príbeh! ()
Neobvykle drsné a otevřené drama, které především v první polovině posouvá hranice tématu, do kterého si troufne málokterý tvůrce. Jak už to tak v Koreji bývá, filmu není, z hlediska kvality zfilmování a hereckých výkonů, co vytknout. Obzvlášť pro herečku ztvárňující malou Hope, musel být tenhle film podivnou a silnou zkušeností. 8/10 ()
Boli sme svedkami najlepšieho detského hereckého výkonu v histórii kinematografie. ()
Opravdu syrový příběh rodiny, jimž brutálně znásilní osmiletou dceru. A pěkně po korejsku, protože to jsou pomalu dnes už jen oni, kdo dokáže syrovou emoční realitu zvládnout tak, že vás drapne do pazourů a vláčí, dokud vás neuvláčí. Ten film není nijak explicitní, ale možná kdyby byl, bylo by to nějaké odlehčení. Takhle prostě cítíte ne s rodinou, ale jako byste u toho sami byli. Víte, já se držel, snažil se, ale když kolega a kamarád otce oběti ztropil u soudu výtržnost jen proto, aby to nestihl udělat otec oběti a uchránil ho tak od toho, tak jsem tomu prostě nechal volný průběh a spustil jako Škopková u Angeliky. A co mě rozsekalo úplně nejvíc, ten film má, i při šem tom hnusu, o kterém pojednává, lidsky komické scény (poprvé jsem se málem rozeřval, když si otec na hlavu nasazuje masku dceřiny oblíbené postavičky, aby se před ním přestala stydět - ta scéna je stejně dojemná, jako zábavná). Uf, to zase bylo dobrovolné lehnutí pod emoční parní válec. Jeden z těch filmů u něhož máte půlku prostě rozmazanou. ()
Tentokrat mi to citove vydieranie pripadalo prilis schematicke a fungovalo na mna len v minime scen. Viac emocii ako sceny v ktorych trpi hlavna hrdinka vo mne vyvolali sceny v ktorych ma znova nasral imbecilny pravny system v Korei. Davam tomu priemernych 5/10. ()
Ohavný čin, ktorý sa naozaj stal a životná trauma rodiny, ktorá napriek všetkému nestráca nádej a snaží sa žiť ďalej. Slovami ani nedokážem dostatočne opísať ako veľmi na mňa tento film zapôsobil; emočné vyšťavenie bolo dokonané. Brilantne zahrané role dcéry, matky a otca, vkusne ladené OST, krásne vyobrazený vzťah dcéri a otca, a aby film nebol až príliš temný, tak na rozveselenie tu máme Kokomonga. Osobne sa mi Hope páči viac než Dogani. ()
Taká téma môže byť stávkou na istotu, no natočiť to v takomto štýle dokážu asi len Kórejci. Žiadna zbytočná sentimentalita, ale silný príbeh bez jediného, čo i len sekundového, zaváhania. Hlavne nachádzanie cesty k sebe medzi otcom a dcérou bol nádherný. A výkon malej herečky bol neuveriteľný, akoby to naozaj prežila. ()
So-Won predstavuje ďalší film z kórejského prostredia, ktorý nenechá ani jedno oko suché. Áno, pohráva sa s citlivými témami, ako dysfunkčná rodina, sexuálne napadnutie či nespravodlivosť, ale zaujímavou a originálnou formou. Čo spočiatku vypadalo ako obrázok vzťahu matky a dcéry, po brutálnom útoku naberá iný smer a príbeh sa sústredí viacej na zbližovanie So-Won a jej otca. Keď sa k tomu pridá citlivý, ale prirodzený režisérov prístup a presné herecké výkony, film sa dokáže dotknúť najvnútornejších pocitov a podnieti myslieť na to, čo je naozaj život. ()
Kórejci ma vždy vedeli dostať. Svojimi drámami, romantickými plačlivkami atď. SOWON je tá istá príhoda. Porevete si po celý čas. Pokiaľ nieste cynik, bezduchá osoba, alebo dokonca nedajbože niekto s uvedeného kruhu násilníkov. Je to smutné, sympatické, v závere ale určite budete chcieť väčšie zadosťučinenie. ()
Drsnééé...Drama s velkým Dé...Oproti jiným jihokorejským filmům, tentokrát to není romantické drama, ale drama rodinné...Neskutečně silný příběh, citlivě natočené a přesvědčivě zahraná role mladé herečky, tak i otce, který musel prožívat neskutečnou bolest a najít sílu při znovunalezení vztahu ke své dceři...Taková ta bezmocnost...Brrr....Pro mně, Korejci opravdu vedou v natáčení takových žánru...Citlivé, emocionální, obyčejné a s vědomím, že se to může stát každému z nás... ()
Takhle vygradovat emoce mohou snad jen Korejci. Už mi to předvedli několikrát (např. Dogani, I Saw the Devil, A Moment to Remember...), ale tohle bylo teda opravdu hodně DEPRIMUJÍCÍ. V první polovině filmu u mě převládala tachykardie, u té druhé jsem už "jen" převážně slzela. Opravdu enormní zážitek, už jen kvůli skvělému výkonu malé "Hope", 90%. ()
Nesmírně obětaví rodiče se vyrovnávají s tragédií, která se stala jejich malé dceři. Potýkají se s finančními problémy, s byrokracií i s justicí. Netušila jsem, že i v Jižní Korei mají vrazi a zločinci více práv, než oběti. Je to příběh ze života, celkem dobře natočený i zahraný, ale na to, že je to 249. nejlepší film na ČSFD, jsem trochu zklamaná. ()
Silné. Skutečně velice intenzivní zážitek (což mně bylo jasné už předem, tušil jsem do čeho jdu). Nevzpomínám, kdy mě naposledy něco dojalo tak, jako snaha otce resocializovat/vydobýt si důvěru (důvěru vůči jemu, vůči sobě samé, vůči světu (násilných) mužů) jeho traumatizované dcerky Sowon... Šel bych do plných (kdyby rozhodovaly jen emoce), neuvědomit si zpětně, že vůči mnohem sofistikovanějším, vyzrálejším (a tedy kvalitnějším) jihokorejským dramatům, které jsem za poslední cca půlrok vidět (jmenovitě Parazit a Vzplanutí), jsem tak velkorysý nebyl, tedy jsem se i zde spokojil "pouze" s hvězdičkami čtyřmi. Tím chci poněkud neobratně říct, že jsou pro mě tyhle přímočaré, maximálně návodné (SPOILER závěrečný soud: abychom se nezapomněli patřičné dojmout, každá z postav si může oči vyplakat SPOILER) východoasijské (pozdravy do Japonska) dojáky tak trošku guilty pleasure. 80% ()
Netvrdím, že mi ta závěrečná scéna u soudu nepřišla už moc přehnaná, ale tyhle vyšponované emoce, to je prostě filmová Korea a vypadá to, že si na to už přeci jen začínám pomalu zvykat. Na druhou stranu se s tím korejští tvůrci nepářou a dokáží uchopit problémy i z té reálné a někdy pořádně drsné strany. Některé momenty, hlavně z nemocnice, nebyly zrovna příjemné na koukání, a musím uznat, že ta malá herečka to zahrála parádně. Ale nejlepší byl ten citlivě pojatý vztah mezi ní a jejím obětavým tátou, to mě dojalo, jako už dlouho nic. Tak proto tentokrát za pět. A děkuji Malarkeymu za tip. ()
Naprosto psychicky vyčerpávající film, který tlačí na emoce, ale tak nějak nenuceně a uvěřitelně. Film pro hodně silné nátury. Při sledování první poloviny mi opravdu nebylo hezky po těle, ale z filmového hlediska další korejský skvost. Asi nejlepší dětský výkon, který jsem měl tu možnost vidět, neskutečné. ()
Po dlouhé době jsem zase zabloudil do Asie. Na to jak málo šancí ode mě dostane, tak ji nemůžu křivdit, kvalitou to snad nikdy nebyl žádný propadák, spíš naopak. U So-won není problém dostat se do děje, protože má tak silný téma, který musí chytnout každýho diváka. Ta malá holčička byla úplně úžasná. Musí být složitý pracovat s dětmi ve filmech s takovou tématikou a vysvětlovat jim, co mají zahrát. Postupně mě film položil na lopatky a z vývoje vztahu mezi otcem a dcerou a opětovné nacházení cesty k sobě jsem prostě taky vyměknul, že nemůžu dát nižší hodnocení. Slabší povahy si určitě pobrečí. Já jen nedoporučuji koukat na film ve dvě ráno, po takové emotivní náloži se těžko usíná. 90% ()
Kdybych byla na tomto životním příběhu v kině, nejspíš bych odcházela s nas***ím na soudní procesy, které takto chodí po celém světě. Na druhou stranu se správným množstvím kapesníčků a chvílemi vydechnutí, si tohoto filmu vážím. Každá minuta měla své správné načasování. Je dobře, že se tohoto tématu chytli zase Korejci. Oni to umí podat tak aby jste věděli, že takhle je to špatně a něco by se s tím mělo dělat. Hodně jsem nad tím vším po dokoukání přemýšlela. Všechny So-woniny poznatky po "nehodě" byly k zamyšlení a závěrečná věta "Život je dar" a píseň která je nádherná a smutná zároveň, mne poslední dobou často doprovází..(doufám, že toho hajzla už nepustí, nebo se všichni tihle Stvůry dočkají rozsudku smrti!.) ()
Bože, to nejhorší téma, co si lze představit. Někdo ublíží sexuálně, fyzicky a psychicky vašemu malému dítěti. O duši osmileté holčičky, Naději, rodičů, o chování okolí. O zpupnosti. Vynikající hudba, skvělá režie a neskutečné herecké výkony. Od scény s Kokomongem, převlečeným tátou, jsem to málem nedala. Něco více komentovat nemá vlastně žádný význam. ()
Těžce emotivní snímek, ostatně už dle obsahu musí být každému jasné, že tohle nebude snadné sousto. Poměrně realisticky podaný přiběh o tom, jací lidé dokáží být šmejdi (včetně novinářů), ale též o lásce, prátelství, kamarádství a obrovském odhodlání se s celou situací vyrovnat a dál žít - ať už z pohledu rodičů, okolí či samotné Sowon, která po tom hrůzném dni dokonce má strach ze svého otce jelikož je to prostě muž. Dětská duše je křehká a složitá, a vyléčit takovou bolístku je prakticky nemožné. Závěr ukáže jak funguje soudnictví nejen u nás, tedy že zákon často na ochranu parchantů dbá více než na ty postižené, tvrdá realita a hodně mne to vytáčí. Hudba se velmi zdařila a mnoha scénách ještě více podpoří emotivní prožitek. Malinko mi nesedly poslední minutky filmu, ale holt autor asi nechtěl končit film extrémně depresivně. Ono pozitivních momentů se zde opravdu příliš nenachází, napadá mne snad jen roztomilý a zábavný Kokomong :-) Pochvalu asi ale bez debat zaslouží maličká a roztomilá Lee Re za parádní výkon stejně jako ve snímku Jak ukrást psa, tam byla taky výborná. 91% ()
-4* nejsem cynik, ale nedokážu dát tomuto dramatu z místní TOPKY silnější známku. i když zpracování a obsah je kvalitní a smysluplný. Budu se muset znovu opakovat a jihokorejské herectví je pro mě nepřesvědčivé a kromě role holčičky mě ostatní "dráždily". Na druhou stranu jsem se bál, že půjde čistě o depresivní snímek, ale přesto se tu a tam objevují stopy optimismu, což mi vyhovovalo. Přesto mé 4 hvězdičky a zdejší umístění jsou snad dostatečné, aby nalákaly další diváky. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] - motto na závěr: spravedlnost není slepá, jen lidé co vymýšlejí a schvalují zákony ()