Pickpocket
Vreckár
VOD (1)
Obsahy(2)
V jednom z nejobdivovanějších, nejpodmanivějších a nejvlivnějších filmů Roberta Bressona se Michel zdokonaluje ve vybírání kapes nic netušících obyvatel Paříže padesátých let minulého století. Po nevyhnutelném zatčení (a téměř okamžitém propuštění) přemítá o morálce zločinu a vyslovuje nejasné teorie o výjimečných jedincích, kteří stojí nad zákonem. Ztracen v jiném světě odmítá podporu svých přátel, dává přednost kapesním krádežím a připravuje se na krutý střet se společností, do které nedokáže zapadnout. (Cinemax)
(více)Recenze (63)
Posedlost drobnými krádežemi, sehraný tým kapsářů úřaduje ve vlaku, v hale a Michel trénuje na speciální taktiku v metru (s novinami) a v obavách čeká na zatčení. Tomu se přece nemůže vyhnout. Okradl svou matku, přátelé si nejsou jistí, všude chybí důkazy. Neskutečné. Na minimu je rozehráno strašně moc, užití komentáře a obrovská elipsa (Michelovo potulování přes Milán, Řím a Londýn) posunují příběh s věčností svižně dál a dál. Hra detailů, jemných pohybů (obnos peněz v ruce střídají želíska a pevný stisk) a pohledů. Přesto jakási vykupitelská nálada (spjatá s hudbou), jako na konci K smrti odsouzený uprchl, Jeanne je v podstatě anděl, který antihrdinu obrátí na cestu pokory zpět. ()
,,Ten, kto takéto vecí robí, ten o nich väčšinou nehovorí. A ten, kto o nich hovorí, ten ich nerobí. Ale ja som ich urobil..." Ako už filmový prológ napovedá, nejde o žiadnu kriminálku, ale skôr psychologickú sondu do života pouličného zlodeja - kapsára. Odkrýva sa miestami šokujúca a dusivá výpoveď o jedincovi, ktorému sa drobné krádeže stávajú trvalou súčasťou života, koníčkom, ktorý v závislosti vykonáva ďalej a ďalej aj v prípade, že sa nenachádza v hmotnej núdzi. Každým úlovkom narastá nielen nadbytočná zbierka hodiniek a bankoviek v úkrytu za posteľou, ale aj depresívny pocit samoty, bezvýchodiskovi, nezmyselnosti života. Váhal som, či dať filmu, ktorý dusí každou druhou minútou, plný počet, ale záverečná scéna vo väzení s posledným dialóg medzi Michelom a jeho priateľkou Jennie ma odrovnala. Kratšia stopáž akurátna, výborná kamera a zaujímavý scenár plný vnútorných monológov; 95% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()
Teraz sa budem určitý časový úsek venovať francúzskemu režisérskemu velikánovi Robertovi Bressonovi, ktorý má veľky potenciál zaujať ma svojimi vyjadrovacími prostriedkami, teda režírovaním, používanými detailami vo svojich filmových dielach. Vreckár s Michelom je jeden z nich. Predstaviteľ tejto postavy, čiže Martin LaSalle bol síce zaujímavý, ale i zadumčivý a divný zároveň, a preto mi extra neprirástol k srdcu, a to viac-menej, ani jeden z filmových charakterov, tu zobrazujúcich sa... Skôr ma interesovala vízia režiséra Bressona, či samotné uhly d.p. Léoncea-Henriho Burela , ale najmä kvalitný strih Raymonda Lamyho, t.j. viacej technická stránka, než scenár a herci ! Tie 4 hviezdičky, ako NE/môžete práve vidieť, sú síce s výkričníkom, ale i napriek tomu, si za nimi dosť stojím, lebo vôbec nedokážem popísať/opísať, čo ma na samotnom filme tak fascinovalo... ()
Debutujúci herci, na ktorých je poznať minimálna skúsenosť a strojené dialógy sú najväčšou slabinou filmu. Myslím, že Bresson mohol viacej popracovať na vlastnom autorskom projekte, takto vznikol len priemerný snímok. ()
Nevím, po A co dále Baltazare A Mušce mi tohle příjde jako hodně slabý Bresson - banální příběh vyloženě chabě zahraný (že by schválně? pak to nechápu), co se možná dalo dohnat atmosférou mi pokazila nepasující barokní hudba - jsem zklamaný - pro mě nic zajímavého. 5/10 ()
Už jsem Bressona zřejmě prokoukla. On si vzal jednoduše za cíl, že vycucá z diváka všechny jeho možné i nemožné pocity a nechá jeho intelekt, pokud náhodou nějaký vlastní, v klidu podřimovat. V Kapsáři si dal záležet, abychom co nejlépe na vlastní kůži pocítili izolaci a napjatou atmosféru při vykonávání zlodějského řemesla a nerozumovali nad morální či lépe nemorální stránkou této aktivity. Nutno podotknout, že choreografie baletících ruček chmatalek byla vskutku mistrovská. ()
Keď príde na krádeže, zdajú sa byť po technickej stránke síce teoreticky možné, ale prakticky vyzerajú naivne a nereálne. Toť o hlavnom motíve. Ten ostatný, ľúbostný, môže vďačiť hlavne herečke Marike Green, ktorej éterická, nevinná tvárička roztápa všetko neduživé naokolo. Kombinácia týchto dvoch línií, ale ako celok nefunguje kvôli nezáživnosti scenára. ()
Film a jeho postavy jsou absolutně bez jakýchkoliv emocí. Nijak mě nevtáhly ani nezaujaly. Jediné, co se mi hodně líbilo byly záběry na ruce a cestující peněženky při kapsářských akcích. ()
Výborně zachycené techniky a filmové zpracování mě nadchlo. Příběhu to bohužel moc nemá. ()
Jakkoli se tomu Bressonův oproštěný styl vzpírá, film je nasycen napětím a v závěrečné scéně dokáže z předchozího chladu vykřesat velmi působivou emoci. Přeci jen jde o jeho umírněnější dílo, dá se říct, že až dokonce divácky atraktivní, i když se hlavní postava vzpírá identifikaci, jakkoli jde o subjektivní zpověď. Možná i proto filmu schází něco ze síly Baltazara nebo Johanky - daleko nekompromisnějších snímků, které mají tendenci trhat city správně naladěných diváků na kusy. ()
Dobře natočený snímek, který má zajímavou formu a nesmírně skvělý smysl pro detail, ale to bohužel nic nemění na tom, že mi ten snímek v podstatě nic nedal a já jsem se opravdu jen kochal jednotlivými obrazy, které se do jisté míry opakovaly. Není to zábavný snímek, ale přece jen vám něco řekne. ()
3/10 Hodne jsem u toho trpel, abych udrzel pozornost a oci otevrene - toto opravdu nejsou filmy pro me. Sonda do zivota parizskeho pohledem mladeho muze, kteremu je zpocatku vsechno jedno, aby na konci hledani nasel sve misto v zivote. OMG!!! Co stoji za zminku jsou detaily na praci zlodeju, i kdyz z neprofesionalniho pohledu na vec mi prijde, ze to takto nemohlo fungovat - mozna v tlacenici... ()
Studie psychiky muže, kterej z dlouhý chvíle krade a postupně jej to stahuje hloub a hloub. A o vykupitelskej síle lásky. Inspirováno Zločinem a trestem. ()
No tak tomuto by sa rozhodne mali vyhnut uzivatelia ako verbal /otvorene nenavidi artovych divakov a artove filmy, jak verbal castuje artovych divakov si mozno lahko precitat/, dalej nic pre stuntmanmika, jaxom uz zistil, no a rozhodne nic pre fundov tej nudnej prijebanej sracky menom Takovi Normalni Zabijaci - o zabijanie tu totiz vobec nejde, a to je super. Reziser Bresson natocil artovy film o zlodejovi, ktory riesi kadejake zaujimave veci, film napriklad riesi to, preco si zlodej neuziva uspech, vizualizacia si jede svojou cestou, dialogy tiez. No a samotny velikan filmu Andrej Tarkovskij o filme prezradil toto - Bude to cesky : ""Jeho hlavním principem bylo rozbití takzvané expresívnosti. Chtěl zrušit hranici mezi obrazem a skutečným životem, jinými slovy, chtěl donutit samotný život, aby byl obrazný a expresívní. Žádný speciální přísun materiálu, nic strojeného, žádné viditelné a úmyslné zobecnění. Skoro se zdá, jako kdyby měl Paul Valéry na mysli přímo Bressona, když řekl: "Dokonalosti dosahuje jen ten, kdo se zříká všeho, co vede k zveličování." Zjevně nic jiného než skromné a prosté pozorování života." 76 % ()
Bressona mám rád díky pro jeho cit k filmařině, ale po stránce obsahu bych od tak slavného jména čekal víc. Stejně jako u Deníku vesnického faráře mi zde vadil zbytečný počet voiceoverů, které v pár případech zbytečně popisují situaci zřejmou jen z obrazu. Vůbec obecně bych byl radši, kdyby Bresson víc vyprávěl obrazem, protože třeba u A co dále, Baltazare se mu to povedlo. Jinak už snad nemám Kapsáři moc co vyčítat - hlavní postava je představena dobře, děj je veden obstojně, stopáž je dostatečná, filmařská stránka precizní (hlavně mě fascinovaly všechny ty detailní záběry kapsářských loupeží, ty jsou natočené skutečně perfektně) a má to i silný závěr (a jsem rád, že to neskončilo tak, jak jsem celou dobu čekal). Takže po tom velkém zklamání z Peněz mě Bresson celkem potěšil. Snad i jeho ostatní filmy jsou aspoň na takové úrovni. 4* ()
Příjemné realistické drama se zamyšlením nad myšlenkovými pochody notorického zloděje, inspirující se Zločinem a trestem (myslím si, že k nějakému povědomí o Dostojevského díle bude stačit shlédnutí filmu), na kterém mě nejvíce zaujal herecký výkon Martina LaSalle coby hlavní postavy Michela - svým hereckým projevem dokázal vzbudit pocit vnitřní nejistoty, aniž by měl tendence jakkoli přehrávat, ať už hlasem či gesty. ()
Až teď chápu, proč o Bressonovi někteří říkají, že je pro francouzskou kinematografii tím, čím Dostojevskij pro ruskou literaturu. ()
Úžasná symfonie pohybů rukou během řádění kapsářského gangu. To je to, co si divák zapamatuje. Ta forma, že je většina vyprávěna ve voiceoveru je taky zajímavá, ale obrazová stránka je prostě na tomto celkem působivém filmu to nejlepší. ()
85% ()