Nastala chyba při přehrávání videa.
  • freddy
    *****

    Toto je ten typ filmu, který se příliš často nevidí a nad kterým jsem jako divák chtě nechtě nucen přemýšlet ještě mnoho a mnoho dní po jeho zhlédnutí. Charismatický až sadisticky vyznívající ďábel v podání J. K. Simmonse je postava, která ve mně dokázala vzbuzovat hodně protichůdné emoce. Na jednu stranu člověk, který o hudbě něco ví a který má určité nepopiratelné kouzlo, ale na druhou stranu člověk, který, pokud se mu dostanete do rukou, vás dokáže v noci budit ze sna a způsobovat vám noční můry a dokáže z vás udělat smyslů zbaveného perfekcionistu, který se dřív nebo později bude chovat spíše jako stroj než jako člověk. Tvůrci filmu však této postavě, tomuto dirigentovi kapely z konzervatoře, přiřkli neméně schopného protihráče, který dokáže být stejně posedlý a umanutý jako on. Jen má evidentní problém se svým sebeuvědoměním a s nedostatkem sebevědomí. Jen nesebevědomý člověk totiž může toužit po uznání a respektu od takového sadistického hovada, jako byl pan dirigent Fletcher. A teď narážím na své vlastní zkušenosti. S nedostatkem sebevědomí jsem ještě donedávna hodně bojoval a toužil jsem po uznání, pozornosti a pochvale od nejrůznějších lidí, čehož se mi často nedostávalo a z toho pramenilo mé časté zklamání. Film tedy pro mě získal takovou hodně zvláštní rovinu. Často jsem se totiž v chování a pocitech hlavního hrdiny poznával a bylo to hodně zajímavé nastavení zrcadla. Měl jsem tedy pro něj pochopení a jeho pohnutky pro mě byly logické a pochopitelné, což ale nic nemění na tom, že chlapec to přeháněl až do extrému, a v tom byl mezi námi ten rozdíl. Abych to nezdržoval, ač jsem do poslední chvíle váhal, zda na film jít, protože k bubnování nemám žádný vztah, nakonec se z tohoto filmu pro mě stala téměř srdeční záležitost, která mi je bližší, než bych byl býval čekal, a která mě hodně zasáhla. Byl to rozhodně jeden z nejsilnějších kinozážitků a konec přišel rychleji, než jsem ho čekal. Když naskočily závěrečné titulky, měl jsem chuť zvolat "ještě, ještě, pokračovat...". Vůbec musím říci, že závěr byl jeden z nejsilnějších filmových závěrů v mém životě a celkově tenhle film budu mít v hlavě ještě hodně dlouho. Ať už film dnes v noci nějaké Oscary dostane nebo zda vyjde naprázdno, nic to nezmění na mém názoru, že tohle je prostě jeden z nejlepších filmů historie. Bez váhání uděluji pět hvězd.(22.2.2015)

  • T2
    ****

    Rozpočet $3,3miliónaTržby USA $7,600,000Tržby Celosvetovo $10,600,000Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ súboj nervov, teda slušne vypätá dráma na poli hudobnom, herecky slušný výkon hlavných aktérov, J.K. Simmons je veru veľký despota /80%/(29.1.2015)

  • Morien
    *

    (1001) Ačkoliv to začíná jako příběh o detailech, tak se mi zdá jako vyprávěný někým s poruchou pozornosti. Nebo já nemám ten správný druh pozornosti, požadovaný tímto filmem. Velké mínus nejspíš bude, že nemám hudební sluch a nacházím potěšení i v rozladěné hudbě, jak mi kdysi kdosi vysvětlil. Už jenom tím mi velká část obsahu rovnou uniká, možná úplně všechen obsah i s přesahem. Nebo jako kdyby film o puntíčkářích nenatočil puntíčkář a mně puntíčkáře to vytáčí z míry. Nebo jako by film o puntíčkářích natočil puntíčkář zcela puntíčkářsky a já ve skutečnosti nebyla puntíčkář a postrádala tam moment opravdového překvapení a odvahy nezabývat se trivialitami a ukazovat jen to, co je skutečně k tématu. Ale že je to režisérův první velký film, tak je možné předpokládat, že ho čas naučí vyvarovat se klišé jako je cokoliv s přítelkyní, ke které může být ambiciozní necita ambiciozně necitelný, nebo bratranci fotbalisté, kteří se mu vysmívají u rodinné večeře, kde ho nikdo nechápe. Herec, kterému očividně není devatenáct, hraje devatenáctiletého kluka. Jak mám věřit ty naivní slzy při omluvnému volání holce muži, kterému je zjevně blíž ke třiceti než ke dvaceti? Někdy na věku herce nezáleží, ale zrovna tady mi to přijde důležité. A i přese všechnu mou, téměř neutuchající, lásku pro J.K. Simmonse, je v mém vesmíru role učitele buďto rovnou špatně napsaná (A to nejspíš je, ty wtf přechody mezi vyměňováním cukrblíků s malou holčičkou v západu slunce a kundováním dvě vteřiny poté v chladné místnosti s modrými podtóny jsou na sebe naražené tak nešikovně, že se tomu nemůžu ani zasmát - a když se tak nad tím zamyslím, tak smysl pro humor tomuto filmu chybí zcela esenciálně.) a nebo jenom špatně obsazená a zahraná (Což nejspíš taky je, protože J.K. má v očích stejný výraz při obou druzích scén a jeho hlas a řeč těla vypadají jenom jako naplňování něčích pokynů, nikoliv jako památný výkon hodný oslavování. Byla jsem zmatená už při prvním sledování, protože mi to občas přišlo až moc jako parodie, aby to byla jen náhoda, a nebyla jsem si jistá, co mám doopravdy cítit. Pustila jsem si některé pasáže ze zkoušek a zejména finální konfrontace znovu a beze zvuku a z jeho tváře jsem nebyla schopna poznat, co se právě děje. Podle mě to není známka dobrého výkonu, ani dobrého vedení.) V ideálním světě a při vlastnictví stroje času by ten film natočil Steve McQueen v dobách Hladu. To byl taky debut. To by film obsahoval jenom asi šest informačních scén v souvislosti s dějem a zbytek by bylo MASO. Takový film bych mohla respektovat.(4.8.2017)

  • xxmartinxx
    ****

    Znervózňuje mě přítomnost Whiplashe na Oscarech, protože bych byl rád, kdyby si filmy tohoto ražení zachovaly svojí spontánnost, přímost a jednoduchost a nepropadly akademickým kalkulům. Whiplash je každopádně povedený kousek, hodně precizní. Možná se mohl Chazelle režijně ještě trochu víc odvázat, protože pasáže plné zajímavých obrazů střídají ty až zbytečně umírněné. Možná je to ale na druhou stranu dobře, že se ten film i přes tolik možností nestal ničí exhibicí a především vypráví svůj příběh o posedlosti.(28.1.2015)

  • Traffic
    ***

    Když tady mezi těmi extatickými výkřiky tak osaměle rebeluju s třemi hvězdičkami, možná bych měl trochu vysvětlit proč. Whiplash je totiž bohužel jeden z těch filmů, které se tak zoufale snaží u diváka vyvolávat co nejsilnější emoce, až se přitom uchylují k těžko obhajitelné manipulaci. V případě Chazellova snímku to zdaleka není taková tragédie jako třeba u Broken Circle Breakdown, ale schválně si s odstupem všímejte všech těch scénáristických berliček, které se objevují z ničeho nic, nejsou nijak motivované a jejich jediným účelem je ještě víc vyhrotit už tak vyhrocenou situaci. Čímž se dostávám k dalšímu problému Whiplashe, totiž že není zajímavý formálně. U hudebních dramat je to častý problém a tady alespoň nutno přiznat působivé stylistické ztvárnění jednotlivých muzikálních čísel, kdy se spolu s gradací songu (bubnování) zrychluje střih, převládají detaily a tak dále. Jenže vyprávění převážně stojí na hereckých výkonech (Tellerově fyzickém, Simmonsově hlasovém), což film posouvá směrem k vypočítavým oscarovým dramatům. V dialozích je opět nepřehlédnutelný důraz na maximální přepjatost, všechno směřuje k co největšímu citovému vykolejení diváka, který v rozrušení nemá vůbec prostor všímat si, že je jím celkem nevybíravě manipulováno. Závěr filmu pak jenom potvrzuje, co jsem napsal výše - je to znovu hra na co největší okamžitý efekt, která hraničí se škemráním o potlesk vestoje. Sorry, ale tohle prostě nežeru. ________ Recenze psaná pro A2(6.1.2015)

  • - Fletcher (J.K. Simmons) říká, že Jo Jones hodil během vystoupení činel Charliemu Parkerovi na hlavu. Ve skutečnosti mu hodil činel do nohy. (zuzu1056)

  • - Hlavní roli Andrewa odmítl herec Dane DeHaan. (Dio_Padre)

  • - Damien Chazelle sa pri písaní scenára inšpiroval vlastnými skúsenosťami, ktoré zažil ako bubeník v kapele na strednej škole. Postava Terrenca Fletchera je založená na učiteľovi, s ktorým sa v skupine stretol. (Avathar)