poster

Whiplash

  • USA

    Whiplash

  • Slovensko

    Whiplash

  • Velká Británie

    Whiplash

Drama / Hudební

USA, 2014, 107 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • pan Hnědý
    ***

    Film, který ve mně probouzí emocionální pocity při kterých jsem si zamiloval kinematografii. A to jsem jazz nikdy neposlouchal. ___ To procítění do melodie, rytmu, citu klepnutím do bubnů, lehkým dotykem na nástroj, vše musí pasovat (nejen ve vážné hudbě) do nejmenších detailů. Každý hudebník má v duši zápal do melodie, je to ten kdo ovládá svůj nástroj a když začne rezonovat, jeho umění proniká do naší duše. Podobný postup má i filmová režie - práci s herci a divákem, tvůrcovi myšlenky přenesení na stříbrné plátno. _______ Démonický J.K. Simmons. Skvělý Miles Teller. Perfektní režie. Whiplash má v mém srdci stejnou váhu jako Billy Elliot.(8.3.2015)

  • verbal
    *****

    „…. a svolává hóó-chy: Hoššy, pojďte sem! Zahrajem si na čuráky, máme strupy a boláky, hola hola hej, nikdo nemeškej!“ Tady totiž, hoššy, uvidíte, že se dá natočit skvělý, působivý, rozumný a hlavně zábavný film o mrdlých artistech, aniž by tito museli bez jakéhokoliv smyslu chodit dvě hodiny před kamerou, dělat ze sebe ještě větší vyšinuté idioty, než ve skutečnosti jsou, a afektovaně mlít rádoby filosofické povrchní pouťové citáty jako v případě toho vykolejeného artového zvratku s názvem Birdman. Ten, jak ostatně soudím, musí být neprodleně zničen. Pokud navíc u tohoto zase velkohubě vrcholíte, slibuji, že na chvíli nebudete vypadat skoro vůbec jako zevní genitál, ani stádový pozér, kterými však jinak bezesporu jste. Plesám! Plesám a nadšeně tu freneticky bubnuju prsty o desku stolu a mrskám bitchem, a to si většinou místo džezu či svingu pouštím raději cirkulárku nebo plyn. Nikdy bych neřekl, že jednou vyteču z, v podstatě hudebního, filmu o pošahaném konzervatorním tympánistovi a jeho ještě pošahanějším učiteli, kteří spolu na pozadí negerských kakofonických preludií soutěží o to, kdo je větší patol. Ten králíček Duracel je sice sympaťák, ale jako herec žádná sláva, nicméně známý matador vedlejších rolí Džejkej Simons, ten je dokonale maligní a jeho strhující charisma narušeného arogantního kokota velkolepě bují celým filmem. Myslím si navíc, že frajer, který v hlasité změti dvaceti žesťů dokáže rozeznat, že to třetí pozoun zleva ve druhém taktu totálně posral, si klidně může dovolit být arogantním kokotem. Z letošních nominací na zlatého prdeláče, co jsem zhlédl, je to zatím jediný kousek, který se může nepokrytě a naprudko stydět, že se ocitl ve společnosti těch obvykle vyhajpovaných pomatených, populistických nebo kýčovitých sraček.(28.1.2015)

  • DaViD´82
    ****

    Energií nadupaná (reálně hrozí křeče v nohou od nonstop podupávání si do rytmu) "bubenická Olověná vesta dle not prvního Rockyho", která však nejednou (a především zbytečně) sobě sama nesportovně podrazí nohy prvoplánově vyhrocenou emoční vykalkulovaností v chování (záměrně) nesympatických postav/dějových zvratech. A tak se na Whiplash dá aplikovat stejná otázka, kterou sami tvůrci v průběhu stopáže nepřímo divákovi pokládají: Stálo/stojí (jim) to za to?(10.1.2015)

  • POMO
    ****

    Asi pri žiadnych iných záverečných titulkoch sa mi nechcelo tlieskať tak naliehavo ako pri týchto. Bomba! Hoci sympatizovať tu nie je s kým a konkrétne Simmons tu stvárňuje iba o chlp menej desivú ľudskú kreatúru než Hopkins v Mlčaní jahniat. Prípadný Oscar za zvuk a strih neprekvapí, obzvlášť zvukovo niet pod slnkom vypiplanejšej hudobnej snímky.(17.2.2015)

  • Matty
    ****

    Spoilery. Bez psychologizování a zbytečných dějových odboček Chazelle vypráví komorní drama s rysy psychologického thrilleru, jehož rytmus určují konfrontace dvou sociopatů se zatraceně pevnou vůlí. Vývoj vyprávění je stejně neodhadnutelný jako Fletcherovy výukové metody. Podobně jako v jazzových skladbách přichází po střetech vystupňovaných na pokraj fyzických možností člověka krátké uvolnění, rychle následované dalším dramatickým vzestupem. Způsob, jakým Fletcher zjevuje v místnosti, jeho predátorské oplácení pohledu nebo skutečnost, že ho nikdy nevidíme na denním světle, připomíná hororové monstrum. Proměnu ze sympatického kluka s velkými ambicemi v bytost stejně bezcitnou a nezlomnou, v prvotřídního zmrda chcete-li, pod jeho vlivem prodělává také Andrew. Při sledování jeho vývoje se můžeme ptát, zda výjimečnému úspěchu musí předcházet podřízení a ponížení, vzdání se všeho, co z nás dělá jedinečnou osobnost. Andrew nakonec možná hraje bez chyby, ale taky bez emocí a vlastního výrazu. Opravdu představuje taková hudba jeho ideální já, kterého chtěl docílit? Chazelle netvrdí, že to v kompetitivním světě profesionální hudby nejde jinak. Nemoralizuje a neomlouvá jednání ani jedné ze dvou hlavních postav a s cynismem, jaký naposledy předvedl Scorsese ve Vlkovi z Wall Street, oba soky nechává, ať se sežerou navzájem. Film trefně odkazuje ke Rvačce mezi muži, na kterou jde Andrew s otcem do kina. Stejně jako při loupeži, ani při hraní na úrovni, po které Andrew touží, není prostor pro jediný špatně načasovaný pohyb. Všechny části těla musí být dokonale synchronizované. Nejde o posluchačstvo, nýbrž o pocit plné kontroly nad sebou samým a (bytostně mužské) nadřazenosti nad všemi ostatními, kdo stejné míry preciznosti nedosáhnou. Stejně jako Fletcher si také Chazelle zakládá na bezchybném tempu. Střihová skladba filmu odpovídá zběsilé hře na bicí. Scény ze zkušební místnosti jsou přesně rytmizované podle Andrewových úderů a Fletcherových výpadů a jejich (převážně) bezkontaktní soupeření je tak proměněno v tvrdý fyzický souboj. Rychlé prostříhávání mezi detaily hudebních instrumentů a záběry částí těl zároveň vytváří efekt prolnutí hudebníka a jeho nástroje. Andrew doslova žije svou hudbou. Ona jej charakterizuje, ona mu propůjčuje hlas, který je slyšet. Proto ji na začátku slyšíme ještě dříve, než poprvé spatříme protagonistu. Frenetický střih v kombinaci s kamerou pronikajícího do nejintimnější zóny postav mění Whiplash ve velmi tělesný zážitek hororového ražení. Čelnímu útoku na smysly se párkrát musí podřídit věrohodnost zápletky, do které bylo nepříliš umně zakomponováno několik náhod (ztráta not poté, co Fletcher hráče upozorní, ať je střeží jako oko v hlavě, porouchání autobusu po Fletcherově důrazném upozornění, ať na koncert všichni dorazí včas). Pro nadřazení „útrobního“ prožitku pravděpodobnosti a psychologickým motivacím nejde o drama udivující svou komplexností, jako thriller jsem si ale Whiplash (v kině!) užil naplno. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Traffic, novoten, mcb(26.1.2015)

  • - J.K. Simmons (Fletcher) si zlomil dve rebrá pri scéne, v ktorej ho Miles Teller (Andrew) napadne. (dwdb)

  • - Členové Shafferovy kapely byly skuteční jazzoví hudebníci, nikoliv herci. (zuzu1056)

  • - V průběhu natáčení scén intenzivního trénování na bubny režisér nechtěl křičet "stop!", a tak mohl Miles Teller v roli Andrewa bubnovat, dokud se sám nevyčerpal. (Dio_Padre)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace