Omoide no Marnie
Leto s Marnie
When Marnie Was There
When Marnie Was There
Režie:
Hiromasa JonebajašiKamera:
Acuši OkuiHudba:
Takacugu MuramacuHrají:
Sara Takacuki, Jó Óizumi, Hana Sugisaki, Šigejuki Tocugi, Kasumi Arimura, Susumu Teradžima, Nanako Macušima, Hitomi Kuroki, Kazuko Jošijuki, Takuma Oto'o (více)Obsahy(1)
Dvanáctiletá Anna nemá příliš kamarádů, ze všeho nejraději si sama kreslí. Také bývá často nemocná a rodiče o ni mají strach. K uzdravení jí má pomoci léto u příbuzných v přímořské vesničce. Anna není z výletu na venkov příliš nadšená, ale krajina kolem moře jí učaruje. Jednoho dne si všimne starého krásného domu za mokřady, který vypadá léta opuštěný. Místní dokonce tvrdí, že v domě straší. Anna v něm ale potkává blonďatou dívenku Marnie, se kterou se okamžitě skamarádí. Společné přátelství jim přinese řadu tajemných dobrodružství, ale Anna brzy poznává, že největším tajemstvím je sama Marnie... Okouzlující animovaný film o přátelství a rodině je první produkcí studia Ghibli, která vznikla bez přímé účasti legendárních tvůrců Hajao Mijazakiho či Isaa Takahatu. Příběh vychází z literární předlohy britské spisovatelky Joan G. Robinsonové, ale pracuje se svébytnou poetikou a je zasazen do japonského prostředí. Léto s Marnie bylo po svém uvedení v roce 2014 úspěšně představeno na řadě významných filmových festivalů a snímek získal i řadu prestižních ocenění, včetně nominace na Oscara za nejlepší celovečerní animovaný film. (Česká televize)
(více)Recenze (81)
Jasně, tohle není Miyazaki, ale není to špatný animovaný film. Mám pocit, že z Japonska takové nechodí, minimálně, pokud je to pořád studio Ghibli. Přesto není tenhle snímek tak zapamatovatelný jako jiné, které studio vytvořilo dříve. Jako kdyby ten přechod na vážnější téma skoro bez bujaré fantasie tolik nevyšel. ()
Pěkný, relaxační, pomalu plynoucí snímek s úžasnou atmosférou, která vás přímo vtahuje, jako byste se sami brodili vysokou trávou a vodou, zatímco si vítr hrál s vašimi vlasy. Děj je možná lehce předvídatelný, ale překvapivě mě nakonec dojal. 7,5/10 ()
Velmi milý snímek, působivá animace, okouzlující a krásná Marnie, solidní hudba. Nicméně, ač své kouzlo tento film zaručeně má, přecijen mi to přišlo takové trochu moc přímočaré a jednoduché, postrádám tu to něco specielního a zvláštního navíc, co jinak nacházím a ohromuje mne v Miyazakiho snímcích. O hudbě platí to samé - hezká, ale Hisaishi to zkrátka není. Ovšem stále platí, že ze studia Ghibli špatný film nevyleze - 85%. ()
Pátou hvězdu nakonec nedám z toho důvodu, že mám (aspoň teď po dokoukání) pocit, že závěr krapet tlačí na pilu a jeho síla nespočívá především na přirozenosti gradování příběhu, ale spíš na tom, jak ji zveličuje hudba a přílišný důraz na reakce postav, i když i ta přirozenost v tom pořád je, ale prostě to nestojí jen na ní. Jinak ale nemám co vyčítat. Sice mě zpočátku vyděsilo logo studia Ghibli, které stojí převážně za filmy od Mijazakiho (a toho já nemám rád) a pak mě ještě víc vyděsila úvodní slova Anny, která byla jak z nějaké ubulené emařiny, ve které si nakonec všichni podřežou žily a bude to pro ně to nejlepší, co kdy udělali, protože je nikdo nechápal, chudáčky jiné. Naštěstí z toho ale nic takového nevypadlo a z tohohle módu se to naštěstí brzo vyhrabalo, vlastně hned s příjezdem na venkov. Pak se totiž rozjede pomalý, velice poetický, silně psychologický a především dost mysteriózní příběh, který si mě okamžitě získal od prvního ukázání tajemného domu a až do konce nepustil. Vypadne z toho dost zvláštní pointa v duchu magického realismu, která je sice krapet zmatená, ale smysl dá všemu, co se zde stane. Scénář to má opravdu propracovaný a hodně se mi líbí, že využil opravdu všechny rozehrané prvky, to se totiž v dnešní době jen tak nevidí a cením to u každého filmu, který to tak má. Celkově se mi to tedy hodně líbilo a to až tak moc, že jsem z toho sám překvapený, jen mě teda víc překvapuje ještě jedna věc a to ta, že to u nás vysílalo Déčko. Sice s věkovým omezením 8+, ale stejně to nechápu. Tohle je opravdu spíš dospělý animák, jehož příběh možná ani starší děcka nepochopí a i kdyby ano, budou se nejspíš nudit, vzhledem k tomu, jak pomalu to celé plyne... Za mě ale velká spokojenost a přijde mi to tisíckrát lepší, než cokoli od Mijazakiho, který sice má spoustu fantazie, ale vůbec jí neumí dát tvar a občas ani příběh... Silné 4* ()
Říkal jsem to sice už u You Are Umasou, ale klidně to zopakuju: americké pohádky, či spíše animované filmy, mám sice rád, ale většinou z úplně jiných důvodů než ty japonské (evropskou tvorbu tolik neznám, ale takový Tomm Moore jde pro mě mnohem sympatičtější cestou než kolegové ještě dál na západ). A zejména u těch novějších, které spoléhají pouze a jen na prázdné, chladné jedničky a nuly (ne že by si snad Japonci včetně studia Ghibli nepomáhali počítači, ale přesto si dokážou zachovat svůj jedinečný styl a výraznou estetickou stránku - podívejte se třeba, jak úchvatně vypadá Takahatova Kaguja nebo Jamadovci, přitom druhý jmenovaný byl, pokud se nepletu, vytvořen kompletně za použití CGI) - na které se na rozdíl od starých, přesto nestárnoucích disneyovek nebude dát za padesát let kvůli technické zastaralosti dívat - a dále pak na generickou animaci, mi bohužel připadá, že postrádají zásadní esenci, tu, kterou je z animovaného snímku velmi obtížné vykřesat: duši. V ostrém kontrastu s tím pak stojí studio Ghibli se svými tvůrci (a je úplně jedno, jestli mluvíme o veteránech Mijazakim s Takahatou, nebožtíkovi Kondóovi či právě Jonebajašim, o jehož nejnovější dílo se tu jedná), které tuto esenci naštěstí ještě neztratilo. When Marnie Was There obsahuje některé z motivů a prvků typických právě pro tvorbu studia Ghibli, zejména pak práce Hajaa Mijazakiho: mladá hlavní postava (dívka) vyměňuje ruch velkoměsta za čistotu a nezkaženost venkova, kde záhy po svém příjezdu přichází do styku se světem fantazie. Ten je ovšem u Jonebajašiho více zakotvený v realitě (pokud se tedy dá mluvit o realitě a zároveň zmiňovat fantazii); není ani tak pohádkově nadpřirozený jako spíš snově uvěřitelný - tedy jakýsi filmový ekvivalent magického realismu. Jonebajaši je mladý a hlavně talentovaný tvůrce, není proto nejmenších pochyb o tom, že se v budoucnu podepíše ještě pod mnoho režijních počinů. Já si ale ve skrytu duše přeju, aby to mohlo být nadále pod hlavičkou studia Ghibli - bez něj by totiž i ta jeho dosavadní tvorba vypadala (co se výtvarné stránky i samotných námětů týče) značně jinak. ()
Příběh, který se zrodil ze smutku a z pocitu osamění. Je dospělý ... po všech stánkách, přesto se dokáže dívat na svět dětskýma očima. Stírá hranice času, aby umožnil jedné uzavřené dívce smířit se s minulostí, přijmout přítomnost a těšit se z budoucnosti. ()
Nemám rád, keď sa mieša skutočnosť s fantáziou. Buď jedno alebo druhé, ale nie mix. A je jedno, či sa jedná o hraný alebo animovaný film, či sa jedná o postavy dospelé alebo detské. Inak je to štandartná ghibliovka s krásnou a detailistickou animáciou. Pomalé tempo sa zrýchli až ku koncu; oceniť sa dá mierne mysteriózna atmosféra. V závere sa neprekvapivo odkryjú všetky tajomstvá a dôjde aj k pár predvídateľným zvratom. ()
Z pomalu se rozbíhajícího posledního filmu od Ghibli studia se vyklubala očekávaně velmi povedená věc. Možná by se dalo říci že očekávání trošku zabilo výsledný projev filmu. Velmi mě vizuálně bavila část, kde se objevují interiéry místností. Krásně čistě navržený byt Anniny matky ve městě, podivuhodně vybavený domek pro letní pobytu u tety a strýce s grandiózní postelí z břízové kulatiny. To, že vizuál má Jonebajaši v malíčku víme již z Ariety říše. ()
Očekával jsem něco ve stylu HAJAJA MIJAZAKIHO, a dostal jsem odpornou nudu s protivnou ženštinou. Místo, aby ta naše japonská nacistka byla přešťastná, že jí matka poslala na dovolenou, tak neustále tiše remcá a představuje si svou blonďatou lesbickou přítelkyni. odpad! ()
Animace i hudba je opět dokonalá. Ovšem příběh místy zaváněl nesnesitelným patosem, který vadil zejména ve vykreslení kamarádského vztahu Marnie a Anny (! který samotný místy zaváněl až lesbickým vztahem dvou dívek). Ale přesto... nelze hodnotit jinak. ()
Najdospelejší a najsrdcervúcejší film od Ghibli. ()
Jsem rád, že se Jonebajaši dokázal odpoutat od Mijazakiho a natočit toto snové anime sám. Popravdě řečeno, Mijazakiho absence je na tomhle filmu trochu znát, stejně jako předchozí Jonebajašiho počin (ke kterému napsal Mijazaki scénář) postrádá snímek větší množství hravosti a invence. Na druhou stranu by bylo dobře, kdyby si Jonebajaši vytvořil svůj styl, inspirace jeho učitelem, především co se námětu týče, tu je přeci jen dost patrná. Nu což, snad se mu a jeho kolegům podaří studio Ghibli udržet, byla by škoda, kdyby byl filmový svět o takovéto krásné animované snímky přišel. Vzhledem k tomu, že jsem Ariettě lehce přihoršil, u Marnie přivřu oko. 90% ()
Neuvěřitelně pravdivé dobrodružství dvou zamilovaných dívek. Jedna je v pěstounské péči a druhá zanedbávaná a poněkud imaginární. Mrzí mě, že Česká televize popis filmu tak povrchně odbyla – Anna nemá rodiče, klíčové je, že se o ni stará pěstounka. Zlobí se na rodiče, že zemřeli, a je přesvědčená, že pěstounka ji ve skutečnosti nemá ráda, protože náhodou zjistí, že na ni bere peníze… Oproti ní se zdá, že Marnie má vše, co by si Anna přála, milující rodiče a dům plný báječných večírků. Zdání ale klame a štěstí a smutek, osamělost a láska mohou být dvě stránky stejné mince oddělené tenkou hranicí našeho vlastního rozhodnutí. ()
První film z dílny Ghibli bez Mijazakiho. Animace je pořád stejně kouzelná, ale fantazie mistra odešla s ním. I tak snímek stojí za shlédnutí a i když je hlavní postava místy otravná, závěrečné rozuzlení je super. 3,5* ()
Tak trochu jiný film od studia Ghibli. Je to realita, nebo je to fantazie? Právě hledáním odpovědi na tuhle otázku je divák napínán po většinu filmu. Po zdlouhavém začátku, kdy se podrobně seznamujeme s dvanáctiletou Annou, uzavřenou, tichou a sužovanou zdravotními i psychickými obtížemi, začíná rafinovaná vypravěčská hra. Hra na tajemství opuštěného domu na břehu moře, na tajemství jeho obyvatelky, která jako by byla ztělesněním Anniných nejtajnějších představ o obdivuhodné přítelkyni. Ať už je Marnie kdokoli, stává se pro křehkou a zranitelnou Annu čím dál tím důležitější osobou. Zhruba ve třech čtvrtinách filmu, když už je hlavní hrdince (i divákovi) jasné, jak to s Marnií doopravdy je, začíná naskakovat příjemná husí kůže každému, kdo se trochu orientuje v tradici japonského duchařského filmu. Osobně lituji, že tvůrci neměli odvahu v tomto směru pokračovat ještě k nějakému víc dramatickému finále, a že v závěru jakoby uhýbají stranou, k sice zdánlivě logickému, ale přece jen trochu povrchnímu vysvětlení. I tak je to ale krásné a hluboce dojemné vyprávění, naplněné prchavou nostalgií dětských snů, na které většina dospělých už dávno zapomněla. ()
Při čtení anotace jsem se dopustil chybného výkonu. Četl jsem: „Okouzlující animovaný film o přátelství a rodině je první produkcí studia Ghibli, která vznikla bez přímé účasti legendárních tvorů...“ Řekl bych, že kdyby legendární tvorové byli natolik pevně ukotveni v konsensuální realitě, že by byli schopni podepsat smlouvu, tak by se spolupráci s filmovými studii nevyhýbali. Jenže tomu tak není a filmaři si proto musí vypomáhat animací, v hraných filmech pak jinými, dnes už hlavně digitálními triky. Bůh žehnej jejich počítačům! – Japonci, jak známo, animované filmy dělat dovedou a ani tentokrát nezklamali. Dílo je určené přednostně dětským divákům, ale i já jsem příběh sledoval s potěšením, ba dokonce jsem se i poučil. Třeba o tom, že u Japonky se pokládá za vadu na kráse, když má modré oči „jako mají cizinci“. Jenomže holka těma očima dokáže vidět duchy. ()
Japonsko je opravdu na tyhle psychologické věci mistr. Z pouho pouhé animované pohádky vznikl nádherný a srdcevroucí film, který na svém konci ukáže velikou podstatu a niternost. Velmi málo se stává, že by japonské animáky měly slabiny a Omoide no Marnie není vyjímkou. ()
Nádhera, prostě nádhera! Dlouho jsem neviděl takto překrásný a zároveň hluboký film. Snoopy ve filmu je nejmilejší animák 2015, Marnie je nejlepší. Kam se hrabe V hlavě a Anomalisa. Jelikož bude Marnie na dlouhou dobu pravděpodobně poslední film studia Ghibli, musela se hodně snažit, aby tomuto legendárnímu studiu neudělala ostudu. A to opravu neudělala. Animace je nádherná a screen-shot jednoho záběru zdobí mojí obrazovku ;-) Scénář je nadupaný, svěží, originální, mrazivý a zároveň hřejivý. Hlavní postavu (Annu) si okamžitě zamilujete a Marnie, která hlavní postavou není, je velmi komplikovaná postava plná mnoha záhad. A já se těmto záhadám budu rád věnovat. Omoide no Marnie chytlo Oscarovou nominaci za nejlepší animovaný celovečerní film. Nevím, jestli úplně zaslouženě, protože se technicky jedná o film z roku 2014, ale pokud tuto maličkost opomeneme, jedná se o jisté favorita. Kromě Chlapec a svět, kterého jsem stále neviděl, je Marnie daleko přede všema. Dokonce si myslím, že by si zasloužila minimálně nominaci za hudbu, protože je naprosto úchvatná. Pokud je Room můj osobní favorit roku 2015 v kategorii hraného filmu, When Marnie Was There zastupuje tuto pozici v animované kategorii ;-) ()
Nádherně zachycený existenciální japonský magicko-realistický snímek s dechberoucí animací s krásným zachycením toku času a přírody. Celou dobu jsem čekal, jak se nakonec všechno vyvrbí a byl jsem příjemně překvapen i dojat... Určitě bych rád někdy přečetl i knihu a udělal komparatistiku. Celý film do sebe nádherně zapadl jako puzzle, včetně detailismů a skvělých vedlejších postav, ať už rybář nebo malířka. Dost bylo adjektiv, myslím, že film si zaslouží uznání... Režisérovi aplaus!!! :) ()