Diplomacie

Minimalistické drama postavené převážně na skvělých dialozích. I když se to hlavní odehrává převážně v uzavřeném prostoru generálovi kanceláře, je tu dostatečně napětí k udržení pozornosti a rozvinutí děje. Na své si přijde i kamera, která rozhodně není nudná. Z naší tvorby mi připomíná Daňkův Dialog s doprovodem děl. (08.11.2016)

Zaujímavá konverzačka, bolo to však všetko naozaj tak? Naozaj sa Dietrich von Choltitz rozhodol správne na základe dialógov s Nordlingom a vlastného svedomia? Sám tvrdil, že áno a film je natočený presne podľa jeho pamätí, lenže nepíšeme svoje pamäti tendenčne? Vraj sa Hitlerovi vzoprel, pretože miloval francúzsku históriu a kultúru a nechcel zničiť tú krásu. Na druhej strane máme už dôkazy, že to ani nemohol urobiť. Nemal už mesto pod kontrolou, veľká časť bola už kontrolovaná odbojom. Film teda poukazuje na jednu z možností, ale pravdu si odniesol von Choltitz do hrobu. Čo však filmársky treba vytknúť je angažovanie skoro 70-ročného herca, na ktorom už vidieť, že je deduško. Avšak von Choltitz mal vtedy 50 rokov a ďaleko od nejakého starca. (05.12.2021)

"IT'S A SIMPLE QUESTION. WHAT WOULD YOU DO IN MY SHOES?" ------------ André Dussollier a Niels Arestrup tu zvádzajú fenomenálny herecký koncert v izbe parížskeho hotela Le Meurice počas jednej júlovej noci roku 1944, kedy sa rozhodovalo o osude Mesta svetiel. Zničiť alebo nechať žiť? Arestrup, hrajúci generála Choltitza, predvádza silne charizmatický výkon, s každou vetou nesúcou váhu a serióznosť, prednesenou tak, akoby ani nebol Arestrup, ale sám Choltitz. Dussollier, ako konzul Nordling, rovnocenne sekunduje. Taktiež rozmýšľam, či scéna, v ktorej Nordling presviedča Choltitza a hovorí mu, aby si seba predstavil na tomto [jeho izba] balkóne o päť rokov neskôr, je odkazom na skutočnosť, kedy sa Choltitz o 12 rokov neskôr vrátil do hotela Meurice, kde ešte stále robil ten istý barman, ktorý tam pracoval aj v 1944 a ktorý Choltitza spoznal, ponúkol mu šampanské a zobral ho do "jeho" izby, v ktorej stál 15 minút ako omámený. A keď už sme pri tých historických (ne)presnostiach, mám silný pocit, že Diplomatie neodvádza tú najlepšiu prácu. A to teraz čisto odhliadnuc od pohnútok samotného generála, keďže o tých vie najlepšie iba on. Napríklad, film uvádza v záverečných titulkoch, že Choltitzovej rodine sa nič nestalo a neboli ani zatknutí, pričom francúzski historici tvrdia, že jeho rodina bola v koncentračnom tábore. Film taktiež tvrdí, že sa Choltitz stretol po vojne (r. 1955) s Nordlingom, pričom som o tom nenašiel žiadne dodatočné informácie, iba že sa stretol s predsedom metského zastupiteľstva Taittingerom, keď navštívil Meurice (r. 1956), s ktorým sa spolu s Nordlingom stretával počas vojny. Taktiež film tvrdí, že Sippenhaft sa preniesol do praxe na nemeckých dôstojníkov kvôli Choltitzovi a jeho predchodcovi, pričom sa tak stalo kvôli neúspešnému atentátu na Hitlera z 20. júla 1944. A takto by sme mohli pokračovať ešte dlho. Presne kvôli takýmto "chybám" by si film štyri hviezdy zaslúžiť nemal a rozhodne by sa našli aj lepšie spôsoby dramatizácie diela. Tri hviezdy sú ale paradoxne skutočne žalostne málo za výkony podávané ústrednou dvojkou a tiež za to, že som si film značne užíval a niekde v polovici zvažoval päť hviezd. (16.12.2020)

,, K neuvěření, na architektuře jsme se o ní učili a já ji mám teď zničit! '' -- Je vlahá srpnová noc, vlastně už časné ráno 25.8. roku 1944. Americké obrněné divize stojí před Paříží, městem se sporadicky ozývají detonace a střelba. Odboj vylezl z úkrytů a vědom si silné spojenecké armády za zády začal se sabotážními akcemi. Čety minérů wermachtu už ale mezitím podminovaly všechny mosty a historické památky Paříže, přesně dle pokynu šíleného Hitlera a jeho rozkazu, že když jsou z Berlína ruiny, budou i z krásné Paříže! V jednom z pařížských hotelů, kde je toho času veliteství okupační správy na krátko vypadne proud a celý hotel se ponoří do tmy. Když se v apartmá generála von Choltitze znovu rozsvítí žárovky, zjistí že tam není sám. V místnosti stojí švédský diplomat Nordling, který přišel tajnou chodbou. Stejnou, kterou do tohoto domu přicházel Napolenon za svojí milenkou o jejíž existenci pochopitelně Němci nemají nejmenší potuchy. Nordlingův úkol je jen jeden a zcela jasný. Přemluvit generála k nejtěžšímu. Nesplnit rozkaz. Nevyhodit s úsvitem a prvním vjíždějícím Shermanem Paříž do jedné obrovské hromady sutin s milionem mrtvých.... ---- Parádní komorní záležitost, skvělé herecké výkony i skvělé dialogy! Velká spokojenost, snad jen když si tam filmaři dali práci i s těmi pár bojovými scénami, které ale nebyly pro děj nijak podstatné, zamrzelo to vložení těch pár černobýlých dokumentárních záběrů. Mně to tam rušilo. A nezobrazovalo se nic, co by nešlo byť náznakem ukázat v barvě... I tak ale dávám za 5 propustek skrze německá kontrolní stanoviště... * * * * * (16.03.2016)

Přestože ve filmu není žádný akční vzruch, tak slovní duel generála von Choltitz proti švédskému konzulovi v nelehké době je přesvědčivě zahraný. Nicméně fakticky o tom neexistují žádné přesné přepisy jejich rozhovorů. Na druhou stranu si myslím, že úplnou pravdu se nikdy nedozvíme, co opravdu vedlo generála ke konečnému rozhodnutí nevyhodit Paříž do povětří. Protože motivů tohoto zkušeného vojáka zřejmě bylo více, než jenom rozhovor se švédským konzulem. (19.01.2016)