Intolerance: Love's Struggle Through the Ages
Intolerancia
Režie:
D.W. GriffithKamera:
G.W. BitzerHudba:
Carl DavisHrají:
Lillian Gish, Mae Marsh, Robert Harron, Sam De Grasse, Vera Lewis, Mary Alden, Elmo Lincoln, Olga Grey, Erich von Stroheim, Eugene Pallette, Wallace Reid (více)Obsahy(1)
"Otec filmové režie" (prosadil dramatizující a psychologizující detail, zaktivoval úlohu kamery, osvětlení, interpunkce, herce, zavedl retro-vsuvky, dokonale pracoval s paralelní a křížovou montáží, gradoval napětí zrychlováním frekvence záběrů z různých časoprostorových rovin, vytvořil katalog dodnes platných syžetových a žánrových prototypů...), vyznavač Bible, Dickense a Emersonovy filosofie soběstačnosti a mravního zdokonalování, vnímá životní konflikty jako pravý idealista, v kategoriích abstraktního dobra a zla, se sklonem k melodramatismu. Ve velkolepě vypravené babylónské evokaci chtěl přetrumfnout všechno dosud natočené v tomto žánru (v čele s italskou Cabírií), naopak v decentním příběhu Krista se inspiroval dokumentaristickými Pašijemi, ozdobenými rozptýleným světlem a velebností rytmu. Evokace Bartolomějské noci s modře vitrážovanými scénami zaujme využitím lesku dlažebních kostek a stropů v dekoraci a má nadnesený herecký projev v divadelním stylu společnosti Film d'art, která začátkem 10. let propagovala velké hvězdy jeviště. Střih spojuje v stále kratších pasážích různé epochy v příbězích, prostoupených historickou naivitou (a sjednocovaných obrazem Naděje - ženy s kolébkou), ale čtvrtý příběh s motivem stávky dělníků a dramatem justičního omylu je inspirován mentalitou Ameriky s charakterizací sociálních vrstev, tlumočením individuálních prožitků a psychologických stavů. Kromě nepochybných přínosů objevíme ve filmu i Griffithovu slabost: sklon k megalománii a nevkusu. Tehdejší průměrný divák ještě nedokázal z plátna číst všechny složité významy, střídání časových rovin jej mátlo a tak tvůrce, investující 1,9 mil. dolarů (předtím dosáhl velkého zisku filmem ZROZENÍ NÁRODA), zbankrotoval a neúspěch ho rozdrtil jako podnikatele i tvůrčí osobnost, takže se stal obětí vlastní superprodukce. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (100)
Čo napísať o pilieri svetového filmu? Z dnešného hľadiska pôsobi určite film miestami smiešne, no treba si uvedomiť, že bez tohoto filmu by dnešný film možno nevyzeral ako vyzerá, alebo by mu trvalo dlhšie dostať sa tam kde je. Griffith totiž posunul filmové vyjadrovanie a snahu o realistické stvárnenie príbehu a riadny skok dopredu. ()
Zrození národa bylo pro mě kvůli svému rasistickému obsahu obtížně koukatelné, oproti tomu Intolerance, jenž ve svém názvu jednoznačně definuje o čem bude následující 180 minut vyprávět je výborným velkofilem, kterému nechybí nic - výborní herci, scénář, převratné kamerové záběry a i slušná psychologie. Jednoznačně snímek, který předznamenal budoucí vývoj velkofilmů a kinematografie vůbec. ()
Megalomanský film, ktorý dopláca na nevyváženosť poviedok. Z poviedky o Babylonskej ríši padá divákovi sánka ako bolo možné také niečo vystavať a natočiť. Griffith bol opravdový srdciar filmu, stavil všetko na jednu kartu a aj keď mu to po finančnej stránke nevyšlo, história si ho bude navždy pamätať vďaka tomuto vrcholu kariéry, ktorý po filmovej stránke predbehol svoju dobu. Ako spomínam v úvode, nevyváženosť poviedok je slabina snímky. Babylon a súdobá poviedka majú hlavu a pätu, plné jadro a je jasné čo sa tam deje, navyše sú v závere výborne gradované vďaka perfektnému strihu. Pri Bartolomejskej noci to už škrípe a nie všetko mi docvaklo. Najhoršie je to s príbehom Ježiša, ktorý je najprv predstavený v Káne na svadbe, potom pri cudzoložnej žene a zrazu už smeruje na Golgotu. Raketový strih, pri ktorom určite nevynikla intolerancia, o ktorej sa toľko básnilo. ()
Vzhľadom k roku vzniku a svojou novátorskou koncepciou natáčania filmu sa Intolerancia jednoznačne zapísala do klenotnice svetovej kinematografie. Griffith naplno rozvinul svoje tvorivé schopnosti. Pekne dlhý cez 3 hodiny veľkofilm a myšlienkami prehustený scenár! Skutočne len pre najnáročnejších skalných cinefilov! ()
Ve filmové historii jistě zásadní počin, kdyby kvůli ničemu jinýmu, tak už sama gigantická (a nutno dodat, že vydařená) výprava mu titul milníku zajišt'uje, ale kua, i milník přece může mít kratší stopáž než tři hodiny! :-D Čili, moje dojmy těsně po projekci: "Vydržela jsem až do konce!", "Na tu dobu fakt hustá výprava...". "Divadelní styl hraní, byt' byl u němých filmů nutností... Nikdy si na něj úplně nezvyknu...", "Není toho moralizování už trochu moc...?", "Prima, takže první půlka filmu = pro mě dokonalej chaos, nechápu vůbec nic :-D", "Druhá polovina filmu lepší, v hlavě se rozjasňuje :-)" .................. Bodovat si vůbec netroufám... :-) ()
Má cenu jakkoli komentovat jedno ze dvou zásadních Griffithových děl? Čtyři samostatné příběhy byly na svou dobu pro publikum příliš náročné, ale dnes již můžeme snímek plně vychutnat a ocenit. ()
Perfekcionismus tento téměř sto let starý film vystihuje asi nejvíce. Všechno ve filmu je propracovano do nejmenšího detailu, což nejvíce představují nádherné kulisy, vychytané do nejmenších maličkostí (Ištařina brána s malovanými lvi). V té době to musel být nadčasový šok, který divák nemohl absolutně pochopit. Navíc délka filmu téměř 3 hodiny mě velmi strašila, ale film utekl opravdu rychle, což se nedá říci o některých dnešních flmech, které jsou i o hodinu kratší. Bohužel na konci je vidět naivita provázející první světovou válku, protože bohužel nenastalo ukončení intolerance a uskutečnění všeobecného míru. ()
Prostě se nedokážu překlenout přes to, že jde o němý film, který trvá tři hodiny. Samozřejmě mám pochopení pro to, že jde o snímek z roku 1916, kdy byla kinematografie ještě v plenkách a taky to, že režisér Griffith přinesl do filmu spoustu novinek, dokázal nově pracovat se střihem, propracovat koncepci Intolerance. Jedná se o to, že po určité době zkrátka přestane bavit. Nemůžu hodnotit pouze objektivně, když bych srovnávala s dnešní kinematografií (což samozřejmě příliš nejde), zkrátka existují dnes tříhodinové filmy, u kterých vydržím sledovat celou dobu. Pro tehdejšího diváka byla Intolerance samozřejmě jedinečná, v dnešní době spíš než pro průměrné publikum určená pro opravdové "filmové gurmány"... a studenty filmové vědy :) ()
Áno, ako na dobovom plagáte stojí, kolosálny spektákel. Nepretržité až didaktické pripomínanie "Vidíte? Zase tá intolerancia!" po prvej hodine začne liezť na nervy a Griffith si za tento film zaslúžil všetko, čo sa mu stalo: aj finančne skrachovať, aj sa zapísať do svetovej histórie filmu. ()
Co myslíte: Může být tříhodinový němý film, jemuž je přes devadesát let, strhující? Ano, může! Intolerance se musí vidět, ačkoli naděje vyslovená na konci je pro nás, kteří už víme, že 20. století žádné vykoupení nepřineslo, ba naopak, spíše hořkou tečkou. ()
Je to strašně dlouhé, ale pokud člověk překoná první hodinu, pak je to nezapomenutelný filmový zážitek. Poslední třetina je opravdu svižná díky rychlému střihu a současným vyústěním všech čtyř časových rovin, které jsou pro moderního happy endy zblblého diváka kvalitním probuzením. Vynikající a nadčasová věc. ()
Taký (pra)historický pulp fiction. Niektoré príbehy ma bavili menej (tá revolúcia) a iné viac ten zo súčastnosti. Na tú dobu proste je to cool :) a taktiež tam bolo old school Minas Thirid 😀 ()
funguje jako rohypnol, baví vás to, ale nejde neusnout, díky tomu si jí člověk může pouštět kolikrát chce, vždycky uvidí něco novýho výborný komentář Matty : Budou se lidé za sto let stejně nudit u Avatara? ()
Původně jsem nemyslela, že se moje hodnocení vyšplhá tak vysoko. Intolerance je jistě na svou dobu ohromný film - velkolepé kulisy, práce s kamerou, prolínání různých příběhů. Ale nedivím se, že si s tímhle Griffith pod sebou podřezal větev - film je opravdu dlouhý a prolínání různých epoch bylo občas dost zmatené. Začátek filmu je zabijácký, strašně nudný. Což je škoda, protože druhá polovina byla skvělá a velice poutavá. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1988/89. To se neokouká, ale musí to být na plátně, jinak jest poloviční zážitek. ()
Montáž! ()
Jasně, je to dlouhé. Jo, ty příběhy jsou značně nevyvážené, Ježíš a Hugenoti tam byli do počtu. Ano, bylo tam plno klišé a patosu. Z pohledu současného diváka celkem průšvih. Ale bylo to natočeno v roce 1916! Z filmařského pohledu to byl průlom, ať už jde o režii, střih, herce či výpravu. Kde, sakra, vzal Griffith telefon na ILM? ()
Povinností každého milovníka filmu je shlédnout dílo režiséra D.W. Griffitha. Kdo neviděl Intoleranci, slepým jest. Čtyři příběhy, čtyři epochy dějin: starověký Babylon, Judea, Francie, Amerika. Filmu bude v roce 2016 sto let, a i skoro po sto letech je to jedeno z největších děl kinematografie. Příběh z Babylonie a jeho velkolepé kulisy a davy komparzistů, příběh z Judee a osud Ježíše Krista, Francie a Bartolomějská noc, USA a krize. Velkolepé dějiny podané řemeslnou kamerou, úžasné herecké výkony, výborná režie. Na svou dobu revoluční přínos. ()
Ve filmu opravdu není obtížné se ztrácet. Spojení více dějových linií s humanistickým podtextem je více než zajímavé. Ze čtyř příběhů je položen hlavní důraz na příběh z Babylonské říše, kterou dobývá perský král Kýros, a pak na příběh současné Ameriky týkající se boje dělníků ze lepší životní práva. Překvapilo mě, že pád Babylonu v roce 539 př. Kr., který umožnil návrat Izraelců ze zajetí, nebyl americkým režisérem Griffithem hodnocen pozitivně. Stejně tak mě zaujal kritický pohled na situaci dělníků, který ovšem zřejmě byl pro tuto dobu typický. Dnes už se toto téma ve filmu příliš neobjevuje. Celkově to na mě ale působilo příliš megalomansky a neměl jsem z toho příliš dobrý dojem. ()