Intolerance: Love's Struggle Through the Ages
Intolerancia
Režie:
D.W. GriffithKamera:
G.W. BitzerHudba:
Carl DavisHrají:
Lillian Gish, Mae Marsh, Robert Harron, Sam De Grasse, Vera Lewis, Mary Alden, Elmo Lincoln, Olga Grey, Erich von Stroheim, Eugene Pallette, Wallace Reid (více)Obsahy(1)
"Otec filmové režie" (prosadil dramatizující a psychologizující detail, zaktivoval úlohu kamery, osvětlení, interpunkce, herce, zavedl retro-vsuvky, dokonale pracoval s paralelní a křížovou montáží, gradoval napětí zrychlováním frekvence záběrů z různých časoprostorových rovin, vytvořil katalog dodnes platných syžetových a žánrových prototypů...), vyznavač Bible, Dickense a Emersonovy filosofie soběstačnosti a mravního zdokonalování, vnímá životní konflikty jako pravý idealista, v kategoriích abstraktního dobra a zla, se sklonem k melodramatismu. Ve velkolepě vypravené babylónské evokaci chtěl přetrumfnout všechno dosud natočené v tomto žánru (v čele s italskou Cabírií), naopak v decentním příběhu Krista se inspiroval dokumentaristickými Pašijemi, ozdobenými rozptýleným světlem a velebností rytmu. Evokace Bartolomějské noci s modře vitrážovanými scénami zaujme využitím lesku dlažebních kostek a stropů v dekoraci a má nadnesený herecký projev v divadelním stylu společnosti Film d'art, která začátkem 10. let propagovala velké hvězdy jeviště. Střih spojuje v stále kratších pasážích různé epochy v příbězích, prostoupených historickou naivitou (a sjednocovaných obrazem Naděje - ženy s kolébkou), ale čtvrtý příběh s motivem stávky dělníků a dramatem justičního omylu je inspirován mentalitou Ameriky s charakterizací sociálních vrstev, tlumočením individuálních prožitků a psychologických stavů. Kromě nepochybných přínosů objevíme ve filmu i Griffithovu slabost: sklon k megalománii a nevkusu. Tehdejší průměrný divák ještě nedokázal z plátna číst všechny složité významy, střídání časových rovin jej mátlo a tak tvůrce, investující 1,9 mil. dolarů (předtím dosáhl velkého zisku filmem ZROZENÍ NÁRODA), zbankrotoval a neúspěch ho rozdrtil jako podnikatele i tvůrčí osobnost, takže se stal obětí vlastní superprodukce. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (100)
Vůbec jsem nevěděla, že se takovéto velkofilmy točily, hlavně velmi kvalitní na dobu němého filmu. Ze začátku sice trochu rozvláčné, ale pak napínavé prakticky až dokonce. Skvělé obsazení hlavně ženských postav. ()
Tento film je dlouhý. A to tak dlouhý, že kdyby byl o polovinu kratší, tak by byl pořád moc dlouhý. Tříhodinový ambiciózní epos o tom, že lidé by se měli mít rádi a neměli by si ubližovat sice krásně vypadá, ale pro dnešního diváka je téměř nestravitelný. Ale ani v době svého vzniku nevzbudil nadšení a téměř pohřbil hvězdou kariéru nejlepšího tehdejšího amerického režiséra. Děj se skládá ze čtyř samostatných příběhů vyprávějících o toleranci, lásce, porozumění, trestu, odpuštění, hříchu a vykoupení. A to ve starověkém Babylóně, Kristově Judei, období Bartolomějské noci a ve žhavé současnosti prvoválečných Spojených Států. A vypráví ve velkém stylu. Především obrovské a nákladné kulisy Babylónu budí úžas ještě dnes. Stejně tak monumentální scény kterých se účastnilo 3000 statistů, cvičení sloni a holubi. Bohužel tímto megalomanstvím trpí vyprávění. To co se literatura učila stovky let, a to co divadlo rozvinulo během dva a půl tisíce let, čili předat složité myšlenky jednoduchým způsobem, nemohla deset let mladá filmová řeč zvládnout. A taky to nezvládla, diváci film nepochopili. A to přesto, že Griffith použil přehršle režijních novátorských postupů a posunul filmovou vědu o pěkný kus dopředu. Intoleranci bych doporučil jenom lidem majícím perverzní potěšení ve sledování skvostů filmové historie, pro ostatní to bude kolosální nuda. ()
Jaktože všechny filmy, které jsem od Griffitha zatím viděl jsou tak monumentálně pompézní?... Na rok 1916 neuvěřitelný film. I ty barevné pásky dělají své. Ale především příběh z Babylonu a jeho zpracování, to je to, co si myslím, že nejde ohodnotit jinak než plnou pálkou. Nádhera. 95% ()
Může dnešního diváka pobavit černobílý němý film? Jsem přesvědčen o tom, že může a tento film, je toho důkazem. Velkolepá historická freska dotýkající se celých dějin lidstva. Od úsvitu babylonské civilizace až po přítomnost. Vyprávění o nespravedlnosti světa, zášti, nenávisti a tragice osudu lidí, kteří milují. Pod němým dějem dokresleným jenom občasnými titulky, se ale skrývá mnohem víc něž si jsou mnozí ochotni připustit. Pocity a myšlenky se na vás valí skrze černobílý obraz, pro někoho jenom křečovitá gesta herců, a je jen na vás jestli jim otevřete cestu do své mysli a srdce a nebo se budete jako mnozí, kteří byli se mnou v kině se začali brzy nudit, protože si k filmu prostě nenašli cestu. Poselství zakódované v Intoleranci je nepochybně velmi idealistické, hledání trvalého míru ve světě, konec nenávisti a zášti. Nejde jenom o reflexi na První světovou válku, ale i reakci na lidské dějiny. Zřejmě proto mě Intolerance tak uchvátila, snaha skloubit, nebo lépe včlenit, do děje apel na dobrotu diváka a snahu ukázat mu, možná trochu idealisticky a skrytě, jaký by svět mohl být. Když si k tomu přidáte vizuální stránku a cit pro kameru, dostanete v součtu skvělou podívanou s velmi silným obsahem. Téměř sto let starý film k vám bude „promlouvat“ obdobně aktuálně jako tehdy, jeho poselství je totiž nadčasové a všeobecně platné. Snaha stát se lepším člověkem a bojovat proti „zlu“ ve světě, zní to jako nějaká pohádka, ale je to tak. Intolerance o své kouzlo a poselství nepřišla a nepřijde, málokterý film výpravný velkofilm se jí dokáže svým obsahem alespoň přiblížit. Dnešní poselství zakódovaná v historických eposech jsou většinou pouhým povrchním stínem, lacinou náhražkou, bez toho pravého apelu na divákovo myšlení nebo pocity. ()
Filmový kabinet - 1.semester - 4. D. W. Griffith a detail - Kino Lumiere ()
nekonecny film a v pravom slova zmysle masterpiece a klenot, ktory by mal vidiet kazdy. IGI B to vystihol ()
Ačkoli Griffithovy tvůrčí schopnosti nelze než obdivovat, jeho vrcholné dílo trpí značnou rozkolísaností a absencí byť minimální režisérovy soudnosti. Megalomanská a egocentrická Griffithova vize je pro dnešního diváka při své tříhodinové délce takřka nestravitelným soustem, které více než pro diváka, funguje samo pro sebe a samo o sobě. Mimochodem, uživatel Matty předložil velice zajímavou otázku. ()
Na jednej strane veľkolepý film, ktorý počtom ľudí, ktorý na ňom pracovali, výstavbou príbehu a inovatívnymi postupmi nemal vo svojom čase obdobu a je naozaj úžasné sledovať ako dokázal niečo také niekto natočiť 100 rokov dozadu. Na strane druhej je to desne rozťahaný film, ktorý ponúka neskutočne veľa poučných báchoriek, tlačí divákom do hlavy aké je potrebné milovať a tolerovať aby bol svet krajším a pokojnejším miestom...toto sa omieľa tri hodiny dookola a navyše od človeka, ktorý tento film natočil práve preto lebo jeho prechádzajúci film bol považovaný za rasistický a ospevoval KKK...na základe toho celý odkaz filmu, ktorý je divákovi násilne tlačený beriem ako pokrytecký a samoúčelný. Keby to aspoň netrvalo tri hodiny. Z jedného pohľadu dokonalosť, z druhého trojhodinová nuda s pokryteckým odkazom. 3* ()
Začátek vypadal slibně, postupně však začal můj zájem opadat a já jen netrpělivě sledovala kolik času zbývá do konce... Zbývalo ho hodně! Jistě, nezastírám Griffithovy zásluhy, které má ve světě kinematografie a důležité postavení tohoto snímku ve vývoji filmu, ale co je moc, to je moc a tohle megalomanské plácání pátého přes deváté bylo opravdu moc i na mě. ()
Intoleranci se nedá upřít originální vyprávění čtyř příběhů, které nejdou za sebou, ale paralelně se stříhá mezi nimi, takže všechny vrcholí současně. Není proto divu, že se tento film stal tím nejvíce zkoumaným sovětskými střihači v čele s Vertovem. Bohužel, Griffith zde nedokáže zaujmout a jeho monstrózní projekt časem nudí. Je to také dáno tím, že němé filmy vyžadují od diváka mnohem více pozornosti než filmy zvukové a tři hodiny koncentrovaného sledování nejsou pro každého diváka snesitelné. Intolerance je bezpochyby přelomový a důležitý film, ale v dnešním diváckém standardu nemá šanci uspět. 60% ()
Strašně těžko se to hodnotí...dokoukal jsem asi po dvou měsících, protože ta stopáž je prostě šílená a co si budeme povídat v dnešní době jde spíše o kuriozitu bez zajímavosti. Neupírám jistě historický filmařský přínos, ale já vím, že tento snímek už nikdy znovu neuvidím...ztráta času... ()
O niečo lepšie ako Zrodenie národa, ale opäť to je poznačené megalomanstvom režiséra, prehnanou snahou o veľkoleposť za každú cenu. Keď zvážime, koľko peňazí a úsilia muselo stáť len vybudovanie kulís. V každom prípade, tie kulisy (predovšetkým v babylonskom príbehu) pôsobia skutočne impozantným dojmom. Film ma na svoju dobu veľmi inovatívnu štruktúru, prináša prepínanie medzi časovými rovinami, čo je určite režisérov významný prínos filmovému umeniu. Griffitha si musím preto vážiť, lenže ja vždy hodnotím z dnešného pohľadu a nejaký rešpekt k histórii a nostalgia so mnou až tak veľmi nezamávajú (napriek tomu nemám problém udeliť 5 hviezdičiek aj viac ako 100-ročnému filmu). Vzhľadom k tomu musím byť kritický k mnohým nedostatkom filmu, predovšetkým k neobratnému rozprávaniu príbehu, či k neprehľadnosti scenára (Griffith si scenár vymýšľal počas nakrúcania filmu!). Ďalej je to na nemý film až neskutočne ukecané, divák sa viac venuje čítaniu medzititulkov ako sledovaniu filmu. A napokon mi prekážala tá silná teatrálnosť hercov. Mnohé výborné scény mi každopádne silne utkveli v pamäti, predovšetkým dobýjanie Babylonu a odobratie dieťaťa. Jednotlivé časové roviny sú dosť nevyvážené, kým moderný príbeh ma celkom zaujal, Babylon potom najmä vďaka veľkolepými kulisami, bartolomejský príbeh je už ale dosť nedotiahnutý a Ježišov príbeh je vyslovene vložený nasilu. ()
Doslova učebnicový film. Techniky, ktoré Griffith priniesol do filmu sú samozrejme revolučné. Celý film je veskrz megalomanské dielo, ktoré si ani dnes nedovolí každý. Prečo teda iba 4*??? Pretože aj cez všetky prostriedky je pre mňa Griffithova réžia dosť neosobná (sú nemé filmy, pri ktorých človek prežíva hlboký zážitok, ale tu sa nedostavilo nič). Okrem toho som asi trochu nepochopil logiku strihu a miestami sa mi film zdal chaotický. Každopádne stojí za to vidieť. ()
Griffithova magalomanie a filmařská vášnivost má své kladné i záporné stránky. Tou negativní je rozehrání vícera příběhů naráz, z nichž některé se pořádně nerozjedou, nezapadnou do celkové koncepce a rozloží výsledný dojem až k nudě. Od experimentálních snímků posouvající hranice možného se ale asi více než důstojná prohra čekat nedá, ne? ()
Pro tehdejšího diváka mohlo být extrémně tolerantní poselství filmu poněkud nestravitelné, nakonec se to ukázalo i v návštěvnosti, což z tohoto pohledu částečně chápu. Jenže, Intolerance dává za příklad reálné historické události, nebo známé příběhy, nepodsouvá žádné smyšlené bláboly, jako to vídáme v některých dnešních filmech. Výjimkou potvrzující pravidlo budiž příběh "moderní", ale kdo by jim po tom všem nepřál takový konec... a to je jinde v oblibě nemám. Výborné rodinné drama, na němž je nejsmutnější, že je vlastně mrazivou scénou (ale nejen jí) odebrání dítěte stále aktuální. Ona celkově proměna Drahouška z bezstarostné dívky ve zničenou ženu, je tou nejsilnější proměnou ve filmu. Snadné to nemá ani Chlapec, především právě závěr jeho linie má neskutečnou sílu, to sice platí o všech příbězích, ale u něj je to skutečný závod s časem. A teď do historie, do nádherného velkolepého Babylónu! Co se kulis týče, je tento příběh něčím neskutečným, přímo dech beroucím! Paláce, hradby, celé ulice, harémy... vše v nádherné architektuře, vše do detailu dokonalé a to včetně kostýmů herců. Scénou noční bitvy Griffith dokázal, že je velkým režisérem, že je otcem režie. Bojové scény jsou velmi slušné, obzvlášť co se věží týče, zase něco fantastického. Ale to stejné platí i například o práci s komparsisty a že jich tu je! Ve stínu hradeb Babylónu mi vůbec nevadí, že další dva příběhy jsou tu pouze do počtu. Ovšem i v tom krátkém čase co zde mají, velmi solidní. D. W. Griffith prostě "omluvu" za Zrození národa nejen ustál, ale přímo ji přepsal filmové dějiny, navždy. 90% ()
Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů. ()
Tak na tomhle němém filmu jsem byl před 15-ti lety. Ale vydržel jsem. ()
Pro některé z "diváků", kteří mají sklon soudit, že jen co je nové je dobré, tento film rozhodně není. Kamera je většinou nehybná, herecké výkony nejsou příliš dobré (i když to se těžko hodnotí, protože němé herectví muselo být úplně jiné než dnes), a tak zbývá to, co je na tomto filmu překvapivé. Je to hlavně osvobození od posloupnosti vyprávění a radikální přeskoky z jedné časové roviny do druhé musely působit tehdejším dívákům bolehlav. Dobré jsou také masové scény a mamutí dekorace Babylonu. Novátorská zřejmě také je (těžko to posoudím) práce se střihem, střídáním celků a detailů apod. Film učebnice, který musí studovat každý, kdo se chce seznámit s dějinami filmové řeči, protože mnohé se užívá ještě dnes. A že není příliš "zábavný"? ()
Na začátek musím vyzdvihnout výkon pianisty z Ponrepa. Opravdu famózní nepřetržitá hra k ději po celé 3 hodiny! Výkon tohoto muže filmu ještě přidal na kvalitě a hodnotil-li bych film i s tímto výkonem, tak dám hvězdičky 4. To že je film zkrácen z 8 na 3 hodiny je dobře. Už takhle byl velmi dlouhý. Nicméně myslím že zkrácení mu i uškodilo, a to hlavně první půli filmu. Stává se pro diváka velmi nepřehlednou a opravdu dlouho trvá, než mu dojde v které časové rovině se právě nachází a které postavy jsou pro tu dobu hlavní. Nicméně vydržíte-li úvod tak se film poměrně slušně rozjede. Trošku mi vadilo přílišné prosazování náboženství, ale to je v této době, kdy je film natočen, poměrně běžné. Buďte TOLERANTNÍ a neodcházejte v půlce filmu pryč (pár lidí v kinosále opravdu odešlo:) ) ze sálu před koncem. Dá se to vydržet a díky pěkným záběrům a kulisám se vám to možná bude i líbit:). ()
Jistým úspěchem je, že jsem jako jeden z mála během projekce neusnul. Bohužel nějakou fikanou pointu se mi objevit nepodařilo, ale uznávám, že tam možná někde bude, ale to bych to musel vidět minimálně ještě jednou. Na svou dobu určitě nadčasový a relativně komplikovaný film, který šokuje gigantickými scénami a zejména velmi komplikovaným dějem navzájem podivně svázaných příběhů. *** Ve zkratce: Ta paní s kolébkou je nezapomenutelná. ()