Jako ty

Tak nějak jsem si od začátku představovala, co se asi stane, a téměř vše se doopravdy stalo. Příběh tohohle snímku není ani trochu originální a je proto velmi snadno předvídatelný. Zpracování zas tak špatné není, ale žádná perla kinematografie to nebude. Herecky to bylo takové mdlé, což se ale vzhledem k obsahu dost hodilo - podle mě jsou takové role pro Kristen Stewart dokonalé. (02.08.2017)

Až nebezpečně připomínající levná verze Dárce z roku 2014, ale i přesto velmi atmosférická romantika. Vůbec, ale vůbec, nečekejte sci-fi typu Star Wars nebo Pátý Element. Dokonce i Ex Machina mi přišla oproti tomuto jako epické výpravné sci-fi. A to ještě v Equals nejsou žádné triky. Tímto způsobem se režisérové většinou snaží upozornit na příběh. Ten je tady sice prostě jednoduchý, ale o to více okouzlující. Herecké výkony jsou skvělé. Nicholas Hoult přesvědčil, že nenechá svojí hereckou kariéru ve svojí nejznámější roli bezduchého a humorného jezdce v Mad Maxovi. Doufejme, že i nadále bude brát tyto charakterní role, protože mu jdou obdobně skvěle. Ať už si o Stewartové říkáte co chcete, už to není Bella z Twilightu. Ani zdaleka ne. Za každou svoji novou roli dostává lepší a lepší ohlasy a jestli v tomto trendu bude nadále pokračovat, možná se dostaneme ještě k prestižnějšímu ocenění, než její César za Sils Maria. Z vedlejších rolí bych vypíchnul Jacki Weaver v roli staré a zkušené ženy, která ji velmi sluší. Mimo herecké výkony ale zaujme i audio-vizuální stránka tohoto filmu. Kamera je přitažlivá a hudba je, hlavně v druhé polovině filmu, naprosto úžasná. Režie je taková... zajímavá. V kladném i záporném slova smyslu. Do té doby, než to mezi Nicholasem a Kristen propukne, tak je ta režie taková "meh", ale hned potom to díky jeho zkušenostem s romantickým žánrem (Like Crazy) skvěle funguje. Nicméně, nenechte se zmást označením sci-fi a pokud hledáte romantiku na pozdní večer, tak je tohle ideální. Když se vám totiž nebude líbit, tak u něj, dle mého, bez problémů usnete ;-) (09.07.2016)

Byly chvíle, kdy bych i ty tři hvězdy dal, ale celkově je to tak utahané na tak prostou myšlenku a tak děsivě pomalé ve vyjádřeních, až by jeden plakal. Chápu, že pro ty lidi v takových podmínkách je dotknutí se prsty naprostá bomba, ale jako divák to sledovat tři minuty, to je člověk popohání očima, ať si pohnou a děj jde dál. A o tom to je - všechna ta pomalost (a časem i hraní s barvičkami, kdy se z chladně modrošedé přejde do nádechu červené nebo skutečných barev) jen zastírá, jak myšlenkově impotentní ten film je. Vše je dáno základní premisou - svět, kde nejsou dovoleny emoce. První, co vás napadne, že někdo se tomu vzepře. Autor pak opíše jediný přítomný konflikt ze Shakespeara a z Romea a Julie (jo, to s tím jedem) a nedobere se ničeho, nic nerozebere, nikam se nedostane. Do toho věčně vykulený hlavní hrdina a jako chlap vypadající hlavní hrdinka, a vyleze z toho něco nekoukatelného. SPOILER Prostě v té bezemoční společnosti hlavní hrdina zjistí, že má emoce, dokonce že se mu líbí holka z práce, po 45 minutách se konečně jeden druhého dotknou, pak plánují útěk, do kterého vstoupí jedno nedorozumění, ale nakonec to vypadá, že se zase jeden druhého dotknou. (28.09.2019)

Ocitáme se ve světě, kde je každý člověk naprogramovaný, dělá každý den to stejné, nemá žádné emoce, avšak najdou se dva lidé, kteří vnímají, že tato rutina je špatná. Ten rutinní svět bez emocí je velice nudný, což se i skvěle podařilo filmu zachytit, což je plus. Tím pádem však je i ten film trochu nudný, což je zase mínus. Celkově bych to tedy zhodnotil tak, že film je určitě zajímavý, akorát je celou dobu stejně pochmurný, nijak zvlášť se nerozvíjí. (01.12.2017)

Jakápak antiutopie? Vždyť tohle je utopie! Neexistují konflikty, všichni se mají dobře, spolupracují, společnost někam směřuje (do vesmíru), umění je rozvíjeno a podporováno, každý dělá to, co mu jde a co má rád, neexistují prakticky žádné zákazy ani příkazy, protože každý dělá a chce dělat to, co je správné. Daní za to je holt absence neformálních sociálních kontaktů a intimností, což ale vadí pouze nemocným jedincům - a proto společnost usiluje o vyvinutí léku, aby těmto chudákům pomohla. Vlastně ani tyto nemocné ale v podstatě nikdo nijak nediskriminuje, nikdo nad nimi neohrnuje nos - ano, lidé se bojí, aby se od nich třeba nějak nenakazili, ale zároveň s nimi taky soucítí, a to dokonce tak, že semtam přimhouří oko i ten, kdo by to opravdu neměl dělat! Kam tím popisem mířím? Bez záporáků čili bez hrozby prostě není žádné napětí a vychází z toho jen architektonicky zajímavý slabý odvar romanťárny s nádechem sci-fi. I nad těmi třemi hvězdami jsem váhal, ale pak jsem si řekl, že rovněž i já přimhouřím oko. (31.08.2016)