Slunce rošťáků

Jean Gabin ( coby Denis Farraud ) říká: hrozně se NUDÍM. No, JÁ se rozhodně nenudil. Člověk vždy ( naštěstí ) ví, co může od takovýchto typů snímků očekávát. Zběsilé akční tempo to asi nebude :o) V celku jednoduchý příběh, poklidné vyprávění bez nijakých zbytečných kliček, přesto člověka snímek drží v napětí. To co táhne tento snímek, to je každému jasné hned od úplného začátku. Jean Gabin a jeho mistrné úsporné herectví. Na to se člověk může ( naštěstí ) vždy spolehnout, jako že ráno vyjde slunce. Škoda ( pro tento snímek ) a diváka, že se mu zde nedostává rovnocenného protivníka. Úsměv na tváři vyvolá i " pěstní souboj " Gabinova parťáka Beckleyho. Tady pověstný zub času zapracoval nejvíce. Co naopak potěší a to tak že velmi, je stylový závěr. Na perly žánru ( to si musíme přiznat ) tenhle snímek jednoduše nemá, přesto o nějakém zklamání nemůže být řeč. 70% (01.12.2010)

Silné kriminální drama v typicky francouzském stylu s nezapomenutelným puncem osudovosti. Jean Gabin se svým dokonalým minimalismem a rezignovaným pohledem v závěrečné scéně mě dojal téměř k slzám. Nedoceněná perla, která má na to zařadit se po bok žánrových klasik Rififi či Osudového kruhu. 95%. (04.03.2011)

Pri sledovaní všetkých tých filmových lúpeží má divák pocit, že keď to ide tak ľahko vo filme, tak to musí ísť aj v reáli. Lenže v reáli sa banky inteligentne nevykrádajú. Asi aj o to viac ma bavia tie lúpeže filmové, pretože tam držíte palce práve tým "rošťáckým" zloduchom, ktorí v skutočnosti neexistujú. Dômyselný plán je hlavným zdrojom zábavy, ktorá je nasledovaná niečím, s čím sa dalo rátať od začiatku, ale priebeh toho "potom" nie je myslím nijak zvlášť predvídateľný. Pointa zodpovedá jednej starej známej pravde, ktorú tu vykecávať nechcem, nech si každý urobí varianty deja krátko po začiatku sám. Nie je to žiaden zázrak, ale taký ľahký závan niečoho starého a dobre odležaného, navyše v hlavnej úlohe s niekým, kto je v takejto roli nenahraditeľný. (19.05.2014)

„Obrazy jsou jako ženský. Člověk se v nich nikdy nevyzná.“ No jo, ženská! Zase v tom nemohla chybět a zase to pěkně zvorala!! :o) Když se zamýšlím nad tím, čím by tahle loupežná kriminálka s nádechem humoru i funkčního dramatu v sobě mohla vyčnívat z velmi bohaté dobové produkce, nenapadá mě nic. Snad jen to, že Jean Gabin má vedle sebe netradiční kolegy z mimofrancouzské oblasti (jeho hlavního parťáka-spolukomplice Beckleyho dokonce ztvárnil americký herec). Máme tu příběh se zápletkou i jednotlivými situacemi, jaké lze sledovat v celé řadě kriminálek, přičemž zážitky z podobných filmů se vám velmi brzy začnou překrývat. Přesto jsem měl Slunce rošťáků po celé dva roky spojené v souvislosti s jednou konkrétní scénou, která se mi vryla do paměti (rozhovor se strážnikem po injekci v transu + následné otevírání trezoru s obrovskou nejistotou u posledního čísla). Přesto ponechávám bez problémů původní 4 hvězdičky, protože divácky přítažlivý snímek ze staré francouzské školy se tvůrcům po všech stránkách povedl, krásně odsýpal v dobře nastaveném tempu a promyšlené postupnosti bez hluchých míst a spolehlivě mě dokázal pohltit i při opakovaném zhlédnutí. Což je samo sebou ve výsledku obrovské plus, které mnoha sebeoriginálnějším snímkům na druhé straně leckdy chybí. 75% (13.10.2020)

Jak vykrást banku. Jean Gabin, herec nebývale skromný, a přitom ve všech svých rolích fascinující, si ve filmu Le Soleil des voyous střihl jednu ze svých typických pozdních kreací – bývalého hochštaplera a profesionálního zloděje, který v okamžiku, kdy se na scéně objeví jeho dávný přítel ze starých časů, Jim, neváhá a vrhá se vstříc novému dobrodružství. Plán se zdá být perfektně promyšlený, jenže je tu ještě nesmiřitelná a bezskrupulózní konkurence... Film překvapivě zabrnká i na odlehčenější strunu (skvělý Albert Michel), není v něm ale ani nouze o dramatické zvraty a rozhodně se jedná o jeden z nejlepších počinů v bohaté filmografii Jeana Gabina i dalších zúčastněných. (13.10.2019)