Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Othello
    ***

    Potřeboval sem si už fakt akutně ostříhat nehty na nohou a tahle ufňukaná píčovina přišla jak na zavolanou. Není to úplná urážka, leč jsem zaboha nedokázal přijít na to, o čem to je. Ale jako fakt. Navzdory tomu však mnoho jednotlivých elementů bylo celkem inspirativních. Například kdo kdy nakecal Aaronu Paulovi, že umí hrát? Proč o dvacet pět let starší Diane Kruger vypadá ve skutečnosti o dvacet pět let mladší? Kde Amanda Seyfried sebrala Homerovu make-up brokovnici? Proč Shane Hurtbutt kamerově exhibuje v tomhle velkolepě přízemním snímku? Otázky, samé otázky...(29.2.2016)

  • laik_60
    ****

    Po čase Russell ako normálny človek a milujúci otec a žiadny obtlstlý agent či bojovník. Celkom mu to sadlo. Film sledoval dve línie "Russell a malá Katie" a druhá línia "Veľka Katie" čoby psychologička sama majúca problémy, po filme sa jej ani nedivím vyrastať bez rodičov v rodine divnej tetky silno egocentrickej, závislej na alkohole, prepychu a ... manželovi . Z toho by hocikto bol po citovej stránke "na vety" a mal v sebe také divné bojazlivé citové prázdno. :)(18.10.2016)

  • Piškotka
    ****

    Film má velký potenciál. Bohužel jeho struktura mi přišla chaotická, což ubíralo na jeho opravdovosti. Na druhé straně se mi líbilo zobrazení reálnosti života. Jack svůj boj prohrál a předal štafetu Katie, která se životem protloukala tak nějak bezprizorně a takřka paradoxně si volila i své profesní uplatnění. USA ala US peněžní si utáhly samy ze sebe - palec nahoru. Velmi se mi líbil výkon R. Crowa, paralela s Čistou duší, jeho výraz bojovníka se světem a sebou samým. Roztomile byly jeho dialogy s malou Katie.(14.2.2016)

  • JitkaCardova
    **

    Je propastný rozdíl mezi jednoduchým a banálním. Jendoduchost je geniálním vystižením podstaty třeba i složitých situací, je průzračná a zakládá empatii a možnost spoluprožití, třeba i něčeho originálního. Banálno je zjednodušením bez porozumění této podstatě. Eliminací na pouhá povrchní a tuctová konstatování. Která jsou nepřesvědčivá. A neumožňují konkrétní spoluprožití. Potíže a duševní hnutí všech postav ve filmu jsou nelogické, nespecifické, nekonkrétní a nijak se nepropojují ani nevyvíjejí s ohledem na rozdílné situace a životní fáze, jimiž postavy procházejí, ani s ohledem na to, co tvrdí, že k sobě cítí. Maniodepresivní pychotické záchvaty otce nemají žádný smysluplný spouštěč, nijak nelze porozumět tomu, co se v něm odehrává a proč. U černé holčičky vůbec není jasné, proč na Katie v parku nakonec promluví, po všech těch iritujících a trapných blábolech o kreslení a o kachnách, které na ni Katie vyplácá, navíc poté, co sama přiznává u vlastní terapeutky, že k nikomu nic necítí, by se dalo spíš čekat, že ta holčička se jen utvrdí v tom, že jí nikdo nerozumí a dospělí jsou nevnímaví užvanění pitomci. Přístup Katiiny nadřízené k dětské psychoterapii je vyloženě debilní (holka ještě nemluví, i když vás chytla za ruku, no tak to není žádný progres, předáme ji někomu zkušenému; později: totální a náhlé odstřihnutí od někoho, komu začala důvěřovat, je pro ni teď nejlepší a je to standardní postup etc.) a film to nijak zvlášť nerozporuje. Dalo by se pokračovat, jak se tam bez solidního podkladu jen kumuluje klišé na klišé a žádný příběh nenese punc osobitosti. Strýc a teta, kteří - opět bez srozumitelných, filmem konkrétně vybudovaných motivací - si chtějí Katie urvat pro sebe, se o to přestanou snažit, protože on ji podvede se sekretářkou, která otěhotní, a ona požádá o rozvod. Ehm. Existuje provařenější klišé? Ale jo, hned v dalším dramatickém zvratu (které lze čekat každou chvíli), jsme toho svědkem. Atd. Navíc i zvolený způsob vyprávění příběhu je příšerně polopatický: nejprve se ve zkratce podíváme, že byla hádka v autě, že se stala nehoda, že jedno tělo se přenáší v černém pytli, že holčička pláče v sanitce, že volá tatínka... A pak střih na dceru s tatínkem doma, na fotografii mrtvé maminky na stolku. A tak to pokračuje dál, jedna linie odkrývá, jak to bylo s tátou a výchovou dcery, druhá, jak se nevyrovnaná dcera stejěn klišovitě potýká s odmítáním být znovu někým milována. Co jednoduššího si lze pro červenou knihovnu vymyslet, že? Na filmu není ani jediný rys, kterým by se z klišé červených knihoven vymaňoval - není mi jasné, jak si tenhle režisér mohl najít cestu na filmové festivaly, ani proč s ním dál ztrácet čas. To není nic proti romantice. Kvalitní romantický film je třeba Cena za něžnost, nebo klidně i Láska nebeská, ale tohle rozhodně ne. Filmy s omluvnou větou "Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo," po níž si hlavní hrdinové jako na povel šťastně padnou do náruče a je to, by měly mít na obalu důrazné varování, že snižují psychickou odolnost a poškozují mentální zdraví. *~(21.9.2017)

  • emma53
    ***

    Mně se nejvíc líbila ta scénka zkraje, kdy si jde táta pro Lupínka ke své švagrové. Tak upřímnou vítačku jsem dlouho neviděla. To byl opravdu táta se svojí malou holčičkou, kterou nade všechno miluje, nádherné a dojemné. Oba to hráli skvěle, do posledního puntíku jsem jim věřila. Russell taťku, který je na dně, ale dělá co může i s tou zákeřnou nemocí, aby mohli zůstat spolu a Lupínek byla jak jinak než roztomilá, tak nebyl žádný problém jí mít rád. A v té druhé časové linii byla Amanda alias Lupínek už velká, ale značně nevyrovnaná osobnost. Hrála to skvěle, to ano, ale scénář se ubíral směrem, který je mně silně proti mysli a proto zůstávám někde uprostřed, tudíž také nevyrovnaná.(28.1.2016)

  • - Konkurzu na Teddy Santon (Jane Fonda) sa zúčastnila aj Christine Baranski. (Keithe)

  • - Russell Crowe má, kromě své závěrečné scény, po celou dobu filmu oblečené světlemodré džíny, tričko a košili, místy doplněné buď koženou bundou nebo kabátem. Jiný oděv na něm nevidíme. (funhouse)

  • - Natáčalo sa od 15. marca do 9. mája 2014 v Pittsburgu. (Erik7595)