Muž na laně

110 pater nad zemí procházející se mladík, se kterým není něco evidentně v pořádku. Silvestriho monumentární soundtrack dává tušit, že žabožrout, ladně se procházející po ocelovém laně, je ze svého skutku unešený a umně se ten samý pocit daří prodat divákům. Pro někoho může být Návrat do Budoucnosti Spielbergova zásluha, Forrest Gump souhrou všech možných i nemožných náhod a Polární expres novátorskou báchorkou, pouze co se týče technologické stránky. The Walk je však úplně někde jinde. Je živoucím důkazem přizpůsobibosti a vznešenosti herectví Josepha Gordona-Levitta, poctou a pochopením Filippa Petita a v neposlední řadě režijním koncertem Roberta Zemeckise, který dokázal v podstatě z komorního námětu vytvořit film s přesahem, který díky jeho smyslnému pojetí a kajícnosti dosahující hranic podrobení magičnem, dokáže zaujmout širokou věkovou kategorii. Bohužel zájem veřejnosti není natolik velký, jak by si Robertův umělecký comeback zasloužil, nic to však nemění na skutečnosti, že podobně strhující feel good film jsme od něj od Forrestových dob neviděli. Shrnuto a tučně podtrženo, velice by mě zajímalo, jak by vypadal dnešní Návrat do budoucnosti, jelikož co se týče trikařského hlediska, člověk ve 3D musí naprosto hltat atmosféru dvou již neexistujících budov a mít k nim respekt. Pár logických zádrhelů se jako vždy najde, ale to jsou víceméně jen drobnosti...97% (07.10.2015)

Ačkoliv se scénář snaží do detailů kopírovat stejnojmenný dokument, jeho samotné vyznění zcela nepochopitelně ignoruje. Jakmile tedy potrhlý sympaťák Gordon-Levitt s kontaktními čočkami a mizerným francouzským přízvukem konečně přejde před zeleným plátnem to ocelové lano a úspěšně zakončí svůj velkolepý plán, který téměř sám navrhl, připravil a zrealizoval. Uspokojen z dobré exhibice zajde s partou kompliců na pivečko slavit, všichni se plácají po zádech, vděčnost teče všemi směry a pak se s ním naprosto nepochopitelně rozejde jeho holka a psychická podpora v jednom, on jen smutně hledí na odjíždějící taxík a je konec. Fňuk, fňuk, tlesk, tlesk. Jak to bylo ve skutečnosti? Sobecký sociopat překecal partu lidí, aby mu pomohla splnit jeho dementní náhlý sen, ta mu celý ten sen ochotně splnila skrze detailní naplánování akce, financování, fyzickou dřinu, dokumentaci až po finální natáhnutí a připevnění lana. On po něm párkrát přešel, byl zatčen, po propuštění z cely odchytl první fanynku, kterou šukal pět dní v hotelu bez toho, aby ho kdokoliv viděl, do médií se vychvaloval jak kdyby za celou akcí stál on sám a ti komplicové a jeho holka zatím byli bez fanfár vyhošťovaní ze země, případně sami odjížděli zhnusení jeho chováním a nezájmem. Pokud tedy chci vykrádat dokument, vykradu ho včetně charakterů skutečných (a hlavních!) postav, když už si hraju jak strašně rekonstruující jsem. Rozhodně je nebudu měnit naprosto bezúčelně, když charakter a přechod přes lano jsou dvě zcela rozdílné věci a že celý tento film je zcela bezcenný a stojí jen na tom půlhodinovém přechodu lana, o tom snad žádná. Na filmu mi přišel nejzajímavější Kingsleyho pokus o češtinu, děj mě nudil a závěrečný CGI pohled z ptačí perspektivy na New York to nijak nekompenzoval. 40% (12.02.2016)

Nevidieť tento film v IMAX 3D, bol by to určite slabší zážitok. Prvá časť filmu ma obsahovo a pocitovo až tak nezasiahla, nakoľko počúvať arogantného, nepríjmene sebavedomého hlavného hrdinu, ktorému slová ako pokora, úcta a vďaka ani oblúkom nič nehovoria, mi neprišlo príliš zaujímavé. Keďže som očakávala šikovného umelca plného vášne k povrazolezctvu, ktorý na lano skladá nie len svoje nohy, ale celé svoje srdce, bez ohľadu na to, či ich opäť niekedy položí späť na zem, dlhšie sa mi nedostával žiadny priestor na vybudovanie si akýchkoľvek sympatií. Ale každý sme iní a niekto sa proste potrebuje ocitnúť 400m nad zemou, aby tú pokoru našiel. Spolu s Annie som bola preto veľmi vďačná, keď si Philippa k sebe povolali dve vežičky. Bála som sa, že záverečný výstup, na ktorý som sa pochopiteľne tešia najviac, nebude trvať dlhšie než minútu a hneď bude po všetkom. No prvým Philippovým krôčikom som sa na lane odrazu ocitla spolu s ním a neskutočne si tú jazdu užila. Vôbec som necítila strach, poskytol sa mi krásny pohľad na celý NY, cítila som voľnosť a neskutočnú slobodu. A myslím, že to sú tie pocity, pre ktoré sa oplatí riskovať všetko. Pretože viete, že aj keby sa to nakoniec skomplikovalo, toto stálo zato. Celé jeho záverečné vystúpenie bolo nádherné, či už pocitovo, obrazovo, hudobne..a odrazu tam niekde pri oblakoch pocítite okrem sviežeho vzduchu aj krásne prirodzené splynutie s hlavnou postavou. (24.10.2015)

Robert Zemeckis nastavuje s Mužem na laně tak trochu dvě tváře. První polovina krásně odsýpá s příjemnou atmosférou, zbytečně nepřehrává, ale ani nijak nepřekvapí. Gordon-Levitt zpracoval francouzského provazochodce kvalitně a přidal i povedenou humornou stránku. Kde se ale naprosto vše láme je druhá část filmu aneb nástup na lano, dechberoucí záběry a mrazící atmosféra rozbuší srdce i zaryjí do sedačky. 3D efekt filmové nadšení rozhodně podporuje. [75%] | 3D Kino (08.10.2015)

Na to jak nemám rád Dramata a Zemeckise obzvlášť, tak tohle mě mile překvapilo. Měl jsem obavy, že celý film bude nuda a až posledních 15 minut Levitt vyleze na lano, mýlil jsem se. Od začátku příjemné a zábavné tempo, Levitt hraje skvěle, z něj vidím budoucí hvězdu, který bude bojovat o zlaté sošky, veškerá příprava i motivace mě poměrně strhla a samotný závěr byl neskutečný. Byl jsem svědkem vskutku něčeho velkého, spektakulárního, bolely mě nohy, měl jsem závratě, málem jsem zešílel a Levitt má můj obdiv. Super. 80% (22.12.2015)