Nebezpečné známosti

Tahle díla nejsou pro mne. Problémy, především sexuální, vyšších vrstev jsou mi zválené, a tak vidím jen přehlídku zlých charakterů a výměny mileneckých dvojic ve stylu nekonečných seriálů na Nově. Nejspíše se ta smetánka nudí, když vymýšlí podobné blbiny, ostatně, když á člověk prachy, mám pocit, že ho přestanou věci obecně bavit a hledá ptákoviny, aby se rozptýlil, i kdyby to mělo někomu ublížit. Prostě ten děj, postavy a jejich problémy jsou pro mne zcela nezajímavé, povrchní a jako z jiného světa. Nemám tady ani jednu postavu, které bych fandil, což nejen porušuje Vonnegutovo pravidlo, ale samotného mne to nebaví. Jinak kamera, herci, výprava, všechno fajn, ale pocitově ten film nabízí jen výplach Augiášových chlívů. (08.10.2022)

Čerstvejšia, filmovejšia verzia románu Nebezpečné známosti, francúzskeho spisovateľa - klasika Pierreho Choderlosa de Laclosa, ktorý sa neodohráva v typickom 18. storočí, ale v moderných časoch, keď za jedno celých sto rokov, bolo toľko konfliktov a mŕtvych, že sa tomu nevyrovnajú ostávajúce veky po Kristovi. Táto čiernobiela forma robí film ešte nepokojnejším, ako by mal byť, pretože vtedy vyčnievajú také ojedinelé vlastnosti, ktoré by nevynikli, ak by som sa pozeral na všetky tie žiarivé farby. „Predátor” Vicomte de Valmont sa špecializuje na „ženskú korisť” , ktorú najprv citovo zožerie, potom následnú kosť odhodí, aby bola potenciálna obeť - emocionálne zdecimovaná, a toto všetko sa deje pod drobnohľadom jeho manželky Juliette de Merteuil, s ktorou uzavrel dohodu, že budú takto nepekne manipulovať s ľuďmi, ktorých tým pádom dostávajú do pomykova. Toto je v prvom rade FILM - VICOMTA ! A nie Juliette, i keď o-n-a pravidelne čítava dopisy od svojho „HASBENDA” , v ktorých sa chvastá svojimi klamlivými úspechmi, keď fantasticky opantáva svoje tzv. kandidátky na lásku. Natlačí im také dokonalé kaleráby do hlavy, že či chcú, alebo nechcú, nechajú sa aj tak zlomiť, a obalamutiť... Gérard Philipe je majstrovský, slizký, unikátny = Valmont. Normálne sa mi zdá, akoby vystúpil z knihy ! Mal by som povedať, že som bol ohúrený krásnou Jeanne Moreau. Áno, z časti je to pravda, i keď nie 100 % ! Je to herecká stálica, ktorá patrí medzi to najlepšie, čo sa kedy zrodilo u krajiny Galského kohúta. S čím som naopak na sto percent stotožnený, je iná krásavica. Manželka režiséra Vadima, je tak neuveriteľne sexy, že som normálne mimo obliga !!! Annette Stroyberg je stelesnením božskej A-f-r-o-d-i-t-y. Oslovila ma i réžia + kamera, kde tieto dva články, sršia zaujímavými zlepšovákmi ! Veľmi dlho som sa nemohol dostať k tomuto môjmu - filmovému restu, a tak konečne nastal ten správny moment... (02.11.2017)

Tahle multilevelová manipulace se nikdy neokouká. Jeanne Moreau je úžasná herečka mnoha tváří, s tím, že všechny jsou různým způsobem sexy a podmanivé. Gérard Philipe je sympaťák a proto k litování. Symbolismus ve hře barev a stínů je bonus navíc, protože síla a věrohodnost veškerého přesvědčování je pochopitelně v konverzacích. A námět k zamyšlení nakonec - Valmont je sice zkušený manipulátor a napáchal mnoho škody, ale je vedený určitou klučičí hravostí a zároveň je rovněž manipulován, de Merteuil je šelma na vrcholu pyramidy, skutečná loutkařka, ale zároveň zcela černá, pure evil a nešťastná, prázdná a zklamaná svoji citovou plochostí. Kdo jste víc vy a kým chcete být (včetně vedlejších postav)? (03.08.2014)

Jak píši v komentáři k Frearsovým Nebezpečným z námostem, jedině jeho adaptace dokázala podchytit, že opravdovou lásku v sobě chová a v někom dostatečně pevném a vnímavém ji vytrvale a zkušeně hledá právě a jedině postava markýzy de Merteuil. A že Valmont, ač mu pravá láska spadne do klína, ji nedokáže ocenit a slepě a zbaběle či ješitně, což je totéž, ji odvrhne, což je pravý důvod, proč jím markýza pohrdne a proč osud všech dotčených končí tragicky. Vadimův film z r. 1959 tohle nerozpoznal, a tak je markýza de Merteuil, zde v roli Valmontovy manželky, vypodobněna poněkud nesmyslně a rozporuplně jako zlá a zákeřná žena bez srdce. Je to škoda, jinak by to byla chytrá adaptace, vtipná a trefná svým přenesením do 20. století, v níž brilantně funguje, navrch s decentně kritickým komentářem doby, a poskytovala by příjemně důstojné srovnání s Frearsovým počinem. Takto však zůstává Frearsův počin nedostižný svým vhledem do podstaty a smyslu díla a psychologie silných postav, a konečně i kvalitou filmového převedení - je mnohem propracovanější. Ostatně soudím, že i J. Malkovich s M. Pfeifferovou a ostatní herci byli e svých rolích mnohem přesvědčivější a charismatičtější než G. Philipe s J. Moreau a také absenci erotických scén tu považuji za zbytečné a nepatřičné prudérství. *** Všechny zmíněné nedostatky film připravují minimálně o jednu hvězdu, spíš o trochu víc. Určitě doporučuji všem, kdo ji neviděli, shlédnout Frearsovu verzi, užít si herectví, kameru i výtečně připravenou mizanscénu a zkusit nad snímkem nahlédnout, že markýza de Merteuil byla ženou se srdcem na pravém místě, která nenáviděla přetvářku a slaboštví a odhodlně a beze strachu před čímkoli hledala člověka, který by byl s to milovat doopravdy hlavou i srdcem, uměl prohlédnout každý klam a nenechal se ničím zviklat ani odradit - a nahlédnout, jak druhé dva nejslavnější pokusy o adaptaci především její postavě ukřivdily a uškodily originálnímu smyslu celého díla. (Další postřehy rozvádím ve srovnání Frearsových Nebezpečných známostí s vyumělkovaným a pitomoučkým Formanovým Valmontem v komentáři pod filmem Valmont.) *~ (10.09.2017)

Děj prvního filmového zpracování slavného románu Choderlose de Laclos Nebezpečné známosti je překvapivě zasazen do poloviny 20. století. Jaksi automaticky se nabízí srovnání se známějšími adaptacemi - z roku 1988 s Johnem Malkovichem nebo Formanovým Valmontem s Colinem Firthem, ale toto srovnání není na místě, protože tohle je trošku něco jiného. Roger Vadim byl spíše předlohou hodně inspirován. Drží se sice základního děje, ale pár věcí dotváří podle svého. Co je na Vadimově verzi obdivuhodné, jsou především vynikající dialogy a skvělá dvojka Gérard Phillipe a Jeanne Moreau v hlavních rolích, vynikající atmosféra a plynulé střídání vtipných situací (vyplývajících z duchaplných konverzací) s tragickými okamžiky mezilidských vztahů. K tomu všemu hraje výborný jazzík... Gérard Philipe v roli Valmonta (mimochodem předposlední roli před svou předčasnou smrtí) je prostě vynikající! A závěrečná scéna se znetvořenou Julette de Merteuil (J.Moreau) a replikou: "Ve tváři má otisk své duše..." je úchvatná! Všiml jsem si, že většina lidí zde dává 4 hvězdičky. Já bych se té páté rozhodně nebál.... (30.05.2006)