Nebezpečné známosti

Aktualizace, úpravy a posuny významů celého Vadimova týmu přinesly poprvé na plátna kin postmoderní verzi De Laclosovy klasiky, románu v dopisech. Pozměněna byla nejen doba, ale i vlastní jména a vztahy mezi hlavními postavami. Ano, hlavním můstkem je sice pořád makiavelismus kolem Valmonta, ale to zdaleka není všechno. V poválečné době těžko uvěřitelné poměry s plánovanými sňatky, intriky na společenské úrovni předrevoluční Francie a k tomu lyžování ve tříčtvrtečních svetrech? To je zkrátka příliš. Nadto je Valmont manželem de Merteuil, de Rosemonde je příliš akční na to, že by měla být vetchou stařenkou... a v neposlední řadě z Gercourta se stal Jerry Court?! Pak už se nemám čemu divit, že z finálního zápasu zhrzeného Dancenyho a zcela pokořeného Valmonta zůstala jen nehoda před krbem - a jediné, co stojí za pozornost i v takto převráceném vyprávění, je proměna osobnosti de Tourvel. Celkově jde tedy o verzi, kterou si za rámeček nedám, její dabing nemohu doporučit, ale nadále se spokojeně budu bavit s románem a zkoumáním dalších dvanácti pozdějších adaptací. Ale bez znalosti této by mi samozřejmě stále něco chybělo. (29.10.2011)

Děj prvního filmového zpracování slavného románu Choderlose de Laclos Nebezpečné známosti je překvapivě zasazen do poloviny 20. století. Jaksi automaticky se nabízí srovnání se známějšími adaptacemi - z roku 1988 s Johnem Malkovichem nebo Formanovým Valmontem s Colinem Firthem, ale toto srovnání není na místě, protože tohle je trošku něco jiného. Roger Vadim byl spíše předlohou hodně inspirován. Drží se sice základního děje, ale pár věcí dotváří podle svého. Co je na Vadimově verzi obdivuhodné, jsou především vynikající dialogy a skvělá dvojka Gérard Phillipe a Jeanne Moreau v hlavních rolích, vynikající atmosféra a plynulé střídání vtipných situací (vyplývajících z duchaplných konverzací) s tragickými okamžiky mezilidských vztahů. K tomu všemu hraje výborný jazzík... Gérard Philipe v roli Valmonta (mimochodem předposlední roli před svou předčasnou smrtí) je prostě vynikající! A závěrečná scéna se znetvořenou Julette de Merteuil (J.Moreau) a replikou: "Ve tváři má otisk své duše..." je úchvatná! Všiml jsem si, že většina lidí zde dává 4 hvězdičky. Já bych se té páté rozhodně nebál.... (30.05.2006)

Musím se přiznat, že jsem se rozhodla jít na tenhle film podívat (když byla ta možnost...ano, plátno) jedině z důvodu, že tam hrál Boris Vian. Řekla jsem si, že další adaptaci Nebezpečných známostí nějak přežiju. Co se nestalo, film mě naprosto pohltit. To bych od Vadima nečekala...na druhou stranu od Moreau a Philipea ano. (01.06.2006)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Laclosovy stejnojmenné románové předlohy. Ačkoli tomuto filmu nelze upřít řadu zajímavostí - historicky první filmová adaptace slavné předlohy, jazzový doprovod Arta Blakeyho, herecká přítomnost Borise Viana, vynikající výkon Jeanne Moreau, atd. - osobně mi přivodil nemalé zklamání. Snímek je v úvodních titulcích označen jako volná adaptace a z předlohy vskutku nezůstal kámen na kameni. Přenesení do současnosti by mi ani tak nevadilo (chápu, že minimálně z finančních důvodů to má své opodstatnění), ale vysloveně protivné jsem shledal to, jak svévolně scénář přejímá z předlohy to, co se mu hodí do krámu - je to právě výskyt podobných detailů, které vytrženy z kontextu románu ztrácejí smysl a které mě kvůli mé obeznámenosti s Laclosovým textem přivádí v úžas, jakému paskvilu nechal Vadim vzniknout. Za sebe nemám problém prohlásit, že u Vadima jeho osobní život (5 manželství se slavnými blondýnami) dalece zastínil ten profesní - zatím jsem od něj viděl dva filmy a oba jsem shledal jako velice slabé. Uvážím-li, že je toto Vadimův nejlépe hodnocený film na ČSFD, pak je to pro jeho filmografii vážně neradostná vizitka. (11.05.2013)

Čerstvejšia, filmovejšia verzia románu Nebezpečné známosti, francúzskeho spisovateľa - klasika Pierreho Choderlosa de Laclosa, ktorý sa neodohráva v typickom 18. storočí, ale v moderných časoch, keď za jedno celých sto rokov, bolo toľko konfliktov a mŕtvych, že sa tomu nevyrovnajú ostávajúce veky po Kristovi. Táto čiernobiela forma robí film ešte nepokojnejším, ako by mal byť, pretože vtedy vyčnievajú také ojedinelé vlastnosti, ktoré by nevynikli, ak by som sa pozeral na všetky tie žiarivé farby. „Predátor” Vicomte de Valmont sa špecializuje na „ženskú korisť” , ktorú najprv citovo zožerie, potom následnú kosť odhodí, aby bola potenciálna obeť - emocionálne zdecimovaná, a toto všetko sa deje pod drobnohľadom jeho manželky Juliette de Merteuil, s ktorou uzavrel dohodu, že budú takto nepekne manipulovať s ľuďmi, ktorých tým pádom dostávajú do pomykova. Toto je v prvom rade FILM - VICOMTA ! A nie Juliette, i keď o-n-a pravidelne čítava dopisy od svojho „HASBENDA” , v ktorých sa chvastá svojimi klamlivými úspechmi, keď fantasticky opantáva svoje tzv. kandidátky na lásku. Natlačí im také dokonalé kaleráby do hlavy, že či chcú, alebo nechcú, nechajú sa aj tak zlomiť, a obalamutiť... Gérard Philipe je majstrovský, slizký, unikátny = Valmont. Normálne sa mi zdá, akoby vystúpil z knihy ! Mal by som povedať, že som bol ohúrený krásnou Jeanne Moreau. Áno, z časti je to pravda, i keď nie 100 % ! Je to herecká stálica, ktorá patrí medzi to najlepšie, čo sa kedy zrodilo u krajiny Galského kohúta. S čím som naopak na sto percent stotožnený, je iná krásavica. Manželka režiséra Vadima, je tak neuveriteľne sexy, že som normálne mimo obliga !!! Annette Stroyberg je stelesnením božskej A-f-r-o-d-i-t-y. Oslovila ma i réžia + kamera, kde tieto dva články, sršia zaujímavými zlepšovákmi ! Veľmi dlho som sa nemohol dostať k tomuto môjmu - filmovému restu, a tak konečne nastal ten správny moment... (02.11.2017)