Vlna

První polovina dobrá, natočená s typický severským citem pro obsedantně naaranžovaný a nasvícený předkamerový prostor, ale především s tak pomalou tenzí, že si člověk užívá i nutná žánrová klišé. Polovina po katastrofě bohužel naprosto jalová, film ztratí jak napětí, tak strhující krajinu a pokus udělat klaustrofobické a spoře nasvícené survival drama dojede na opravdu hajdalácký scénář (účelové random vedlejší charaktery) a sentimentální vatu známou z US katastrofáčů. Vlna je trochu paradox, jako národní blockbuster obstojí, ale mimo Norsko konkuruje hollywoodské produkci stejnou kolekcí klišé v mnohem levnějším provedení. To není zrovna optimální cesta. Spíš takový příjemný šplouchnutí. [60%] (10.01.2016)

Katastrofický film dvou kvalitativně rozdílných polovin. Ta první sice jede dle snad všech myslitelných žánrových pravidel i klišé, ale navzdory tomu (či právě proto?) funguje naprosto výtečně. Z velké části i díky tomu, že se sází na krásy Geirangeru, které se to rozhodně nebojí náležitě p(r)odat. Jenomže jakmile udeří tsunami, tak to krom malebné turistické vísky smete i dosavadní kvality a napětí. Místo na působivé přelety nad fjordy, atmosféru znepokojivého napětí či několik linií se zajímavými charaktery se to rázem omezí na jednu zatopenou místnost a jednu "jakože postapo" scenérii, čímž to tratí na uvěřitelnosti a vůbec je z toho takové nevinné hraní si na katastrofu ve studiu s papundeklem. Veškeré postavy krom ústřední rodiny se odepíší a působí to přepjatě, chtěně a tuctově. I tak to má pár (doslova; autobus a záchvat paniky) scén, které z letargie vytrhnou, ale jinak se až příliš často přistihnete, jak se zaobíráte logickými lapsy (a že jich je) a vůbec řešíte věci, které by ani nepřišly na mysl, pokud by to náležitě strhlo. (06.12.2015)

Norové a režisér Roar Uthaug obzvlášť má dar na velikášské evropské filmy. Tento se od jeho rukopisu vůbec neliší. Vlna totiž hodně zdárně kopíruje ty nejlepší americké katastrofické filmy. A to jak charaktery, smysly i nesmysly, příběhem, tak digitálními efekty. A to je, prosím pěkně, hodně co říct, když si uvědomíme, že film pochází právě z Norska. Jenže s pojmem katastrofický film přichází i celá řada neduhů, které jsou prostě a jednoduše součástí každého podobného filmu. Určitě to není na škodu, ale u mě to víc jak za tři hvězdy prostě nebude. Nicméně oceňuji myšlenku, o které jsem neměl ani páru a především i záběry na fjordy. Tím si u mě film výrazně šplhnul. (18.12.2016)

Takový kolem toho ti Noři dělali humbuk a nakonec jen do fjordu hapalo popkornové skalisko a zvednutá hladinka unyle vycachtala pár trollů z jejich brlohů. Naprosto taky spláchla obvyklou skandinávskou originalitu a zůstala jen prachsprostá, tisíckrát viděná holyúdská matrice, osazená Radkem Šmrhou, pár sterilními Heyerdaly a několika chladnými bezpoševními Norami, kolem kterých zamrzají i termály a gumovatí ocelové trubky. S těmi dvaceti minutami fjordího vlnění se sice poňuňali moc hezky, nicméně zbytek je otravně omletý syžet, plný teplých přátelství a rektoryvných rodinných hovnot. (06.01.2016)

║Rozpočet €6miliónov║Tržby Celosvetovo $10,937,000▐ Nóri prekvapujú, že sa dali na takýto katastrofický projekt, ktorý nie je vôbec na zahodenie, dramatických chvíľ tu je dosť, aj keď nie všetky sú zrovna dokonalo spracované, lebo naivite a klišé sa ani tu tvorcovia nedokážu akosi vyhnúť, ale prevažne ide o dosť hútnu atmosféru a triky sú na dobrej úrovni a slúžia len ako doplnok, nehrá sa tu až na taký trikový efekt ako u katastrofických filmoch Rolanda Emmericha, rozmlátené okolie po tsunami pôsobí skľúčujúco /60%/ (11.12.2015)