La Belle Noiseuse
The Beautiful Troublemaker
Obsahy(1)
Mladý malíř Nicolas se svou přítelkyní přichází na návštěvu ke stárnoucímu kolegovi Frenhoferovi (skvělý Michel Piccoli), kterého Nicolas obdivuje. Ten je se svojí ženou Liz přivítá a ukáže jim své práce. Během hovoru se zmíní o kdysi započatém obrazu "Krásná hašteřilka", ke kterému ho inspiroval příběh o skutečné kurtizáně s touto přezdívkou. Ukáže se, že tento obraz maloval kdysi před lety podle své tehdejší modelky - nyní už manželky Liz. Z nějakého podivného důvodu jej ale nedokončil a dnes už vlastně delší dobu ani nic nového nemaluje. Nicolas jej přesvědčí, aby se o dokončení znovu pokusil a domluví se spolu, že mu jeho přítelkyně Marianne bude stát modelkou. Začíná boj téměř na život a na smrt...boj s bílou plochou hmotou. Boj o přežití - kdo s koho. Boj bolestný, zranitelný a nelidský i nadlidský. Sledujeme vznik díla, pomalu, téměř skutečnou rychlostí, se všemi otazníky, pochybnostmi i nadějemi. A M. Piccoli tady většinu příběhu bojuje sám se sebou - hádá se sám se sebou samým, jestli se má vůbec do toho dalšího, pošetilého, a vlastně už jednou započatého boje vracet, nebo na to všechno raději rezignovat a žít si dál v klidu bez emocí, bez boje. Stejně tak ovšem vede zárověň boj i s krásnou ženou, kterou maluje - tedy novou Haštěřilkou a zároveň se ženou svojí - tedy Hašteřilkou původní. Ano - tedy boj na všech frontách... Tento film je tedy vlastně spíš o dilematu, jestli umění vůbec dělat...a nebo nedělat. Je to na každém z nás... a v nás. (LEATHERFAC)
(více)Recenze (66)
Francouzský režisér Jacques Rivette využil plátna kin jako malířská plátna. Jeho snímky jsou vysoce výtvarně stylizované a více než filmy připomínají právě oživlé obrazy. Právě tak je Krásná hašteřilka skutečně výtvarnou reminiscencí, okořeněnou možností vidět ve skoro každém záběru z tvůrčí práce i nahé ženské tělo, různě "modelované" pro potřeby malíře. Pro běžné komerční diváky nutno ale říci, že celý snímek se řadí mezi tzv. umělecké filmy, trvá 219 minut, a i když zde máme nahotinky, nejde o žádnou velkou erotiku, a když, tak skrytou pod povrchem malířské vášně a tvůrčího zaujetí. Druhé varování pro komerční diváky - film nemá děj, resp. žádný někam jdoucí a vyvíjející se příběh, jde spíše o hloubkovou sondu... Mladý malíř se svou dívkou navštíví slavného malíře nyní na odpočinku, který jim ukáže svůj nikdy dokončený obraz - Krásnou hašteřilku. Modelem mu byla jeho současná žena. Mladík malíře přemluví, aby mu modelem seděla jeho dívka... V hlavních rolích Michel Piccoli, Jane Birkin, Emmanuelle Béart a Marianne Denicourt, nutno ještě dodat, že snímek získal Hlavní cenu na festivalu v Cannes 1991. Film vychází - vzhledem ke své délce - na dvou discích. Po nepřeskočitelném minutovém logu Zóny a AeroFilms, inspirovaném obrazově zmiňovaným filmem, naskočí prosté menu. Bonusy prvního disku tvoří pouhý trailer (1:02) a 4stránkový text o režisérovi. Samotný film je v obrazovém formátu 4:3, barevně velmi dobře vyvážený, velmi solidní je i originální francouzský zvuk v DD 2.0. K dispozici jsou české titulky. Samotný film obsahuje předěl v podobě titulku Pětiminutová přestávka před další pózou, stejně tak je snímek rozdělen i pro potřeby DVD. Na druhém disku již nejsou žádné bonusy, jen druhá část filmu, trvající hodinu a 39 minut. S těmi bonusy je to škoda - zahraniční vydání nabízejí rozhovor s režisérem, kde vysvětluje rozdíly mezi dvěma verzemi svého snímku (v České televizi se promítala kratší, jen dvouhodinová verze), jsou zde i rozhovory se spoluscenáristy. Avšak každý bonus by bylo prý nutné koupit zvlášť a vydání by se tak neúměrně prodražilo. Prvních 333 kupujících ještě zdarma dostalo disk třetí - s režisérovým filmem z roku 2003 Příběh Marie a Juliena (ten trvá jenom 144 minut Smile). Hrají zde Emmanuelle Béart, Jerzy Radziwilowicz či Anne Brochet, a jde o příběh lásky hodináře a dívky Marie, vyprávěný však mírně surrealistickými postupy a opět s výtvarnou dikcí. Film je v širokoúhlém anamorfním formátu 1,85:1, v občas poněkud tmavém provedení obrazu, se zvukem francouzským v DD 2.0, ale i v mixu do DD 5.1, s českými titulky. Zvuk mi přišel trochu slabý, a to i v šestikanálové verzi. Jako bonus se nabízí trailer (1:24) bez titulků. Pokud máte špatně nastavený kontrast na televizi, mohou vám v menu splývat bílé položky hlavního s temněji, ale bílým pozadím. ()
Ocenění: MFF v Cannes ´91 (Francie): - Velká cena poroty. Cena Ecumenické poroty. - Nominace na hlavní cenu festivalu Zlatou palmu. Los Angeles Film Critics Association Awards ´91: Cena Asociace losangeleských filmových kritiků za nejlepší cizojazyčný film. César Awards ´92 (Francie): Nominace na ceny pro nejlepšího herce (Michel Piccoli), pro nejlepší herečku (Emmanuelle Béart), pro nejlepší herečku ve vedlejší roli (Jane Birkin), pro nejlepšího režiséra (Jacques Rivette) a za nejlepší film. French Syndicate of Cinema Critics ´92: Cena francouzské filmové kritiky za nejlepší film. ()
Zajímavý film, taková investigace uměleckého ateliéru. Starší výtvarník „dostane“ jako modelku přítelkyni jiného malíře. Z ní se ale vyklube „La Belle Noiseuse", což je slangový výraz Quebecois, čili kanadské francouzštiny provincie Quebec, kde se tak označuje ženština co přivádí muže k šílenství. Anglický titul Troublemaker je všeříkající. Dlužno dodat, že Emmanuelle Béart je kverulantkou opravdu luxusní._____To co následuje je melodrama uprostřed něhož je stárnoucí umělec, odmítaná manželka a problémová modelka. Neurotizovaný malíř Michel Piccoli bojuje se svými démony a hrdým duchem jeho modelky. Hledá inspiraci pro její portrét a je odhodlán zachytit niternou podstatu modelky. Její tělo je uměleckou výzvou, ale hašteřilka představuje i oživení denního stereotypu malíře._____Režisér vyrobil také zkrácenou verzi, které říká „Divertimento“, doporučuji ale určitě čtyřhodinovou verzi. Přesvědčivá filmová studie vztahů v ateliéru bazírující na povídce Honoré de Balzaca. A těm co Piccolimu záviděli navrhuji, vylovte ze šuflete úhel, školní tempery a jděte do toho. Nějakou tu kost na zvěčnění vždycky najdete, pozor jen aby se vám nestala celoživotní kverulantkou…jsou takové případy. 👍 Produkce: Pierre Grise Productions ()
No-do psí kundy to mě poserte, ale tohle mě teda dostalo. Málokdy narazím na film objektivně tak strašně dlouhý, který by byl subjektivně skoro až krátký. Málokdy narazím na film tak statický a neakční u kterého mám ale pocit, že čučím na nějákou vysokorychlostní adrenalínovku. Málokdy narazím na "umělecký"(jakože z uměleckého prostředí) film, který by nebyl o osobnosti umělce(jeho egu, úspěších, divokém životě, prohrách, láskách atd..) ale skoro čistě jen o tvorbě (podstatě nezachytitelného a magického procesu). Nemůžu teda říct jak -a jestli vůbec- to může fungovat na diváka, který s tvorbou(tím spíše výtvarnou) nemá nic společného. Pravděpodobně i jisté procento "umělců" to nedocení plně(pač je to zaměřené výhradně jen na figuru a operuje to s pocity a myšlenkami, které např. v komerčním umění schází), ale mě to sedlo parádně. Má to(své) tempo, parádně vybrané herce, špetku vtipu, jistý druh napětí, přesnou režii...... No prostě-co vám budu povídat... Dobrý je to. ()
Velmi zajímavý a poetický film, bohužel poněkud zdlouhavý a bez nějakého závažnějšího děje. Jistě je to zajímavá ukázka toho, jak pracuje umělec i toho, že umělecké dílo se týká i modelky na obraze. Podle mě by film měl větší šmrnc, kdyby se ho povedlo tak aspoň o hodinku zkrátit! ()
Nejsilnější zde je zachycení vzniku obrazu - to zasahuje do sémiotiky, do úvah o důvodu "umění", do něčeho, co stojí až nad lidským. Zbytek není nejsilnější Rivette, ale všechny atributy mu nahrály: nádherná Béart, skvělý Piccoli i podivná Birkin (opravdu hraje tak špatně záměrně?)... ()
Nič neberiem neobyčajnosti a umeleckej ambícii Rivetta a to, ako čerpal z Balzaca a starých francúzskych géniov. Akoby sa mu vo voľnomyšlienkárskom diele snažil dostať na kosť, snažil sa dotknúť ich výnimočnosti. Takto aspoň chápem maliara Nicolasa, ktorý hľadá niečo, čo verí, že v ňom je a snaží sa to vyčerpávajúcou usilovnosťou v sebe objaviť (tú kreativitu a tie autorské ambície). Problém vidím v tom, že narozdiel od iných zdĺhavých kinematografických (3 a viac hodinových) diel som nevnímal martýrske mučenie hlavnej postavy tak, že by som v ňom videl a uvedomoval si niečo, čo ma láka si to pozrieť znova. Viac ma lákali sexuálne fantázie a túžby Emmanuelle Béart, ale tie neboli hutnou náplňou diela, iba jeho odtieňmi, čo je preveľká škoda! ()
Čtyři hodiny, které film má, mě docela děsily. No, jak jsem zjistil, celkem opodstatněně. Scény, kde se maluje, mě celkem bavily, popravdě asi nejvíce, ale rozhodně to není něco, na co bych se vydržel dívat čtyři hodiny. Ten film má co říct, má co sdělit, někdo ho může adorovat, ale já si nemůžu pomoct, bylo to prostě až moc dlouhé. ()
Ač jsem zkrácenou verzi příliš nepobrala (s odstupem času se divím svému 80% hodnocení), originální Hašteřilka mě maximálně okouzlila. Sledujeme pomalý a bolestný (jak pro aktéry, tak pro diváka) zrod absolutního uměleckého díla, které na kost odhaluje objekt a k smrti vyčerpává tvůrce. Něco takového nemůže být ani krátké, ani zábavné, ale přesně takové jako to Rivette natočil. ()
Dávám pět hvězd, nerad, ale nemohu jinak - i když Jane Birkinová mu dává jen jeden křížek. Alespoň za to skřípající redispero bych měl dát jednu dolů. La belle Noiseuse není ve Francii obecně známým pojmem (Balzakovu povídku "Le chef-d'oeuvre inconnu" četla jen Marianne, která ji nakonec prožije na vlastní kůži). Malíř Bernard Dufour, ve filmu Frenhofer (kongeniální Michel Piccoli) skrývá svůj poslední obraz za zdí, protože věří v pravdu umění, a jak zpívá Karel Kryl: "... pravdy je třeba se bát." A tak ho - kromě malíře - uvidí pouze tři ženy, na které tato "pravda" působí různým způsobem a stejně tak ovlivní jejich další životy... Vidíte, jak se snažím vyhnout komentáři, a jak se mi to daří! - k studiu teoretického pozadí filmu doporučuji bakalářskou práci Kateřiny Vítkové (kompletní verze na internetu), i když žádné komentáře filmový zážitek sotva podpoří nebo ovlivní. Poznámka: po shlédnutí jsem si našel jednu z "póz", zmrazil ji a nechal na obrazovce svítit celý den. ()
ocenenia : MFF Cannes 1991 - Špeciálna veľká cena poroty ()
Oslava zenske krasy prenasene na umelecke platno ve vztahovem dramatu. Nerikam, ze tento film bude patrit mezi vase nejoblibenejsi, ale aspon jednou za zivot by si mel fanousek filmu na Hasterilku udelat cas. ()
Je to víc než jen film. Excelentní Piccoli, koho tady jsem zaregistroval poprvé. Tento film je pro mě jako knihy Victora Huga. Dokonalý. 5/5 ()
Pro mě především přesně vystižené zobrazení všední tvorby se vší přízemností, nezbytnou každodenní řemeslnou věcností, umíněným šmejděním po vyzkoušených cestičkách, nikdy neustupujícím ostychem, nejistotou stran procesu, cíle i smyslu, velikášskými žvásty vznikajícími z marných pokusů podělit se slovy o mlhavou představu, za čím vlastně jdu a proč, nabouranými vztahy, rozhodující rolí absurdních impulzů i nevyhnutelnými rozpaky nad výsledkem (nota bene když v sobě výsledek nějakým zázrakem něco má – vždycky jiné něco, než člověk čekal, nebudeme-li se bavit o sebevědomých géniích, což se v tomto filmu chvályhodně neděje). ()
Krásné, protože pomalé. To, co zde vidíme, není samoúčel, nahota je na místě, její krása sporná. Posedlost umělce vlastním dílem, nikoli hotovým, ale právě vznikajícím, je zobrazena dech beroucím způsobem. Jako bych chvílemi viděl na plátně Pabla Picassa. A vztahy těch postav jsou ach tak ze života... až to bolí... Mimochodem, zhlédl jsem zónní vydání, tedy čtyřhodinové, v původním formátu 4:3, a rozdělil si ho do tří večerů. Jistě by bylo lepší vidět to najednou, ale na to teď zrovna nemám energii. Jako "seriál" to taky fungovalo, aspoň jsem se tak neunavil (a vypil u každého "dílu" flašku přívlastkového vína). A jsem si jist, že si to za pár let pustím znova. A pak zas. Třeba až mi zase nepůjde tvorba... :-) ()
Byť dávám čtyři, kvůli stopáži se na to jako na celek už asi víckrát nepodívám. A myslím, že to za ten efekt nestojí a zbytečně moc lidí odpudí, když je to jinak tak chytře napsaný příběh, který má vážně, co sdělit. ()
Je několik filmů, které jsou natolik výjimečné, že jakékoliv hodnocení selhává. ()
Vážení přátelé, Hašteřilku jsem si sám pro sebe raději odložil až na po druhém shlédnutí... Na poprvé byl tento 4hodinový kus pro mě totiž neukoukatelný, až smrtelně nudný a zdlouhavý...přesto ale neodolatelný - nutící si svou pozornost až do konce (podobně jsem to měl s Apokalypsou). Což je od Rivetta hnusná zákeřnost. On ví, že je to výborný, ale schválně to natáhne na 4 hodiny aby jste ho museli nenávidět. Proto tedy původně bez komentáře a pouze za 4 hvězdy. Podruhé shlédnuto po roce v TV, ovšem v jakési zkrácené verzi na polovinu. Nu zvláštní věc - jak jsem prve Rivettovi spílal za přílišnou délku, musím uznat, že těď mi tam toho zase spoustu chybělo - 2 hodiny je už zase totiž moc málo...ideální by podle mě byly tak hodiny tři a to doma na DVD kdy u toho člověk může ležet sám a opíjet se vínem. Pak lze přidat i tu zaslouženou pátou a poslední hvězdu. Zápas s obrazem moc dobře znám - vždyť je sakra taky sám maluju...a tenhle film je právě o "tom" zápase. Naprosto souhlasím, že někdy je to opravdu boj na život a na smrt - pokud se to dělá dobře...boj s bílou plochou hmotou. Boj o přežití - kdo s koho. Boj bolestný, zranitelný a nelidský i nadlidský. Ale jak správně říkaval Hrabal - na umění je nejkrásnější to, žo ho vlastně nikdo nemusí dělat. A M. Piccoli tady právě většinu příběhu bojuje sám se sebou - hádá se sám se sebou samým, jestli se má vůbec do toho dalšího, pošetilého, a vlastně už jednou započatého boje vracet, nebo se na to všechno raději vykašlat a žít si dál v klidu bez emocí, bez boje. Stejně tak ovšem vede zárověň boj i s krásnou ženou, kterou maluje - tedy novou Haštěřilkou a zároveň se ženou svojí - tedy Hašteřilkou původní. Ano - tedy boj na všech frontách...proto je to úkol vpravdě nadlidský a vyčerpávající...ano - vážení a milí - dělat kumšt není žádná prdel! Tento film je tedy vlastně spíš o dilematu, jestli umění vůbec dělat...a nebo nedělat. Je to na každém z nás... a v nás. ()
Mnohovrstevnatá bezdějová sonda touhy / marnosti uchopení absolutního "květu a písně, jež nás přesahuje". ()