Světlo mezi oceány

Kupodivu povedená dramatická žánrovka u níž jsem očekával řadu klišé v jiných filmem viděných. Ovšem dostal jsem citlivý pohled do rodiny válečného veterána Toma, který je postaven před těžké rozhodnutí, které v podstatě rodinu skoro rozbije. Vše přitom přichází s nečekanou intenzitou, rozhodnutí jsou konaná logicky, není zde místo na nějaké cucání z prstu. Všechny postavy jsou trojrozměrné, všem chápání rozumím a byl jsem nešťastný z konání, které se zde stalo. O to větší poklonu tomuto snímku skládám. Všem doporučuji. 80% (15.12.2019)

Láska jako řvavé heslo na transparentu v prvomájovém průvodu, otravně všudypřítomná a vševysvětlující, přesto na mě Světlo mezi oceány působilo jako frigidní výpověď o intimních věcech člověka. Jediný světlý okamžik nastává, když se hlavní hrdina zachová jako kretén, na chvíli jsem si totiž připadal jako mezi lidmi. Ale jen na chvíli. Filmový zážitek rovnající se survivalu, dvě hvězdy za výdrž. Mou vlastní. (15.02.2017)

Na Aliciu Vikander sa vždy rád pozriem, lebo je pekná, dúfam, že aj inteligentná, populárna, ale najmä je v kurze, Michael Fassbender patrí v súčasnosti k mála hercom, ktorí sú výborní vo svojej profesii, je to vynikajúci a všestranne talentovaný herec. K týmto dvom, sa pridáva ešte Rachel Weisz, ktorá má z nich najviac skúseností... Všetci traja rozohrávajú fascinujúci herecký koncert, ktorý sa na nich náramne hodí. Prví dvaja stelesnili manželský pár, ktorý sa márne pokúša o dieťa, vždy to stroskotá na tom, že žena porodí mŕtvy plod. Takto sa to stane 2 x, pričom už začínajú mať obavy, že do tretice, nebude všetko dobré, ako sa hovorí. Manžel spravuje maják, sú odlúčení od civilizácie, skrátka, nikoho tu niet, okrem nich. Jedného dňa sa sem priplaví osamotená loďka, na ktorej je už mŕtvy nemecký muž so živým dieťaťom, ktoré si manželia privlastnia za svoje, túto skutočnosť sa snažia pred všetkými ututlať, aby sa to nikto nikdy nedozvedel... Predstavím manželský pár. Volajú sa Tom Sherbourne a Isabel Graysmark, a časová osa zodpovedá, niečo tesne po skončení prvej svetovej vojny. Teraz prejdem k pasažierom. Ten muž sa volal Frank Roennfeldt. Bol to pôvodom Nemec, na ktorého sa po skončení svetového konfliktu usporiadala hotová štvanica, preto vzal decko a ušiel. Matka a žena, sa volá Hannah Roennfeldt. Ona bude mať niekoľko indícii, ako vypátrať Grace, teraz Lucy. Tom a Isabel sa zatiaľ starajú o decko, ktoré nie je ich biologické. Raz táto bublina musí prasknúť, pričom decko si nedokáže zvyknúť na svoju skutočnú mamku. Až slzy sa mi tlačili von, pri niektorých emotívnych záberov, ktorých je tu neúrekom. Je to ten typ filmu, na ktorý si treba prichystať vreckovky. Výborná dráma s fascinujúcimi hercami. (19.12.2016)

Troufám si tvrdit, že by filmu více sedl tak 10-ti dílný seriál. V hodinové stopáži by některé scény nebyly zbytečně urychlené a na druhou stranu by taková délka nebyla pro diváka vyčerpávající, jako je tomu v tomto případě. Herecky výborné, vizuálně také velice slušné (ačkoliv se exteriéry moc nestřídají), ale zbytečně utahané vyprávění o osudech manželského páru "uvězněného" na malém ostrově, kde se snaží založit rodinu a osud tomu chce jinak. Ale všehovšudy velice slušně zpracovaná červená knihovna. (04.02.2018)

Asi shoda okolností, ale stává se to. Před tímto filmem jsem viděl Kore'edovo "Jaký otec, takový syn" ze stejné doby. Tématem tam i zde je "(ne)příslušnost dítěte k rodině". Řešení jsou ale různá, snad proto, že mezi nimi leží půl světa; navíc "měkké" řešení japonské je sympatičtější než "tvrdé" zélandské. Zde je kamenem úrazu válečný veterán Tom Sherbourne, který chce dožít v ústraní, ale ožení se a chce mít pět dětí, usiluje o pravdu, ale většinou lže, a tak právě on je oním Janusem se dvěma tvářemi, ale jen dvěma očima, v každé jen jedno. A tak selže nejen v přítomnosti, ale i v budoucnosti. Není tedy schopen setrvat v pravdivosti ani ve lži, kterou zpočátku zapuzoval, ale posléze s nadšením přijal. (03.05.2020)