Bratr

Portrét sociálneho úpadku ruskej spoločnosti po páde komunizmu, žumpa, chaos, dekadencia a východný Divoký západ, absencia zákona, bezprávie a beznádej. Kult, štýl, Taxikár po rusky a kľúčový zdroj & pilier inšpirácie pri tvorbe videoherného zázraku menom Grand Theft Auto IV. To všetko a mnoho viac je Balabanov majsterštik Brat. Drsný, drsný však kvôli naratívu a autenticite reálií, nie kvôli účelovej surovosti à la jeho neskorší počin Gruz 200. Scény výroby tlmiča a brokov s klincami do vitrínky. Pred piatimi hviezdami bráni len môj pocit, že viac ako film v kompaktnom celku som sledoval 90-minútovú kompiláciu scén, ktoré navonok na seba nadväzujú, no pri bližšom pohľade mohlo veľké množstvo z nich radšej zostať v strižni. A tie čierne prechody medzi strihom, no hrozné niečo... (12.1.2020) (13.6.2022) (13.06.2022)

Stará dobrá drsná ruská škola. Old school tvrdých ulic. Film se nese na vlně podobné Bumer (2003). Po shlédnutí mám pocit, že se jedná tak trochu o ruského Švejka, co umí zabíjet. Melancholická linie ošklivých událostí odráží ruskou kulturu z nižších pater společnosti. Pro tento styl filmu je třeba mít speciální místo v srdci. (29.08.2016)

Ruská chuťovka z temného Petersburgu. Nové CD skupiny Nautilus cenu má, lidský život nikoliv. "Nameleme vám z těch vašich americkejch drštěk guláš"."Až budeš mít děňky, stav se, užijeme si". "Židy nesnáším ale Němec nevadí". No a zablácený zkrvavený Petrohrad. Film od kterého se neodchází, i když je příliš tlačeno na akční novoruskou pilu. (28.11.2011)

Lidi, kteří požadují po filmu "příběh", nebo kteří mají averzi ke všemu ruskému, tento film skoro jistě spolehlivě odradí. Mně osobně se ale líbil - a to nejenom pro moji afinitu k ruské kinematografii obecně, ale i pro rok vzniku filmu, který z něj už dělá správné devadesátkové retro, které bych se třeba nebál přirovnat k mému oblíbenému Leonovi. Pro mě osobně není bez zajímavosti, jak nehostinně zde Petrohrad vypadá - žádné "Benátky severu", ale pošmourné a nevlídné město, ne nepodobné komunistickému Minsku z mého oblíbeného filmu Milenec. Osobně Bratra řadím k tomu druhu filmů, kde je děj upozaděn a prim hrají postavy - ty jsou zde mimořádně podařené, a když má člověk na takový film náladu, může to skýtat výborný divácký zážitek. Hlavní postava - ve skvělém hereckém ztvárnění Sergeje Bodrova - je neuvěřitelný sympaťák, a celý film jsem mu držel palce, aby z toho vyvázl se zdravou kůží. Samotný závěr mě potom neobyčejně potěšil - tenhle film mi vyloženě sednul (mj. i díky nečekaně skvělému soundtracku; co mi naopak trochu vadilo, byla kamera, s těmi jejími věčnými otravnými stmívačkami). Když jsem se po zhlédnutí filmu dočetl, že ten charismatický chlapík Sergej Bodrov tragicky zemřel 5 let po vzniku tohoto filmu, v mé duši se rozlil smutek - škoda ho, byl to skvělý herec. Bratr po něm zůstal jako pozoruhodný doklad vzmachu ruského filmu na konci 90. let. (26.04.2016)

Na doporučení svého dobrého známého jsem si sehnal oba díly Balabanova Братa, no a určitě toho nelituji. Tedy zatím alespoň první díl se mi docela líbil. Není to sice nic, co bych musel vychvalovat do nebes, ale určitě to stojí za pozornost. Obyčejní Rusové to měli a mají ve své vlasti opravdu těžké, to znám z vlastní zkušenosti a každopádně jim není co závidět. Toto špinavé krimi/drama nás zavede právě mezi lůzu, chudinu, dealery, vyděrače a zabijáky – no a uprostřed toho dění se zjeví mladičký Danila – trošku naivní leč i dobrosrdečný chlapík, který má sice srdce na pravém místě, ale nebojí se použít své pěsti, nebo i zabít. Atmosféra měla ledasco do sebe, stejně tak i samotné prostředí. Jsem rád, že režisér zbytečně svůj film nezaplavil přemrštěnou akcí a speciálními efekty (po vzoru amerických kolegů) a zůstal nohama na zemi. Já se bavil, mrtvých je tu taky dost, nechybí emoce, vůně střelného prachu a hlavně Sergey Bodrov podal opravdu slušný výkon. Je velká škoda, že tento nadějný herec zemřel tak brzo…70% (09.10.2018)