Angelika, markýza andělů

Je to hloupé?Ano.Je to naivní?Ano.Ale taky co čekat od skoro 60 let staré červené knihovny.Já Angeliku neviděl takových 25 let,nepamatoval sem si z ní vůbec nic a až na pár detailů jako třeba prapodivné skoky v čase sem se vlastně bavil.Chce to sice mít tu správnou náladu,ale jednou za čas něco podobného nemůže ničemu ublížit...70% (09.02.2021)

Historické romance nevyhledávám, ale Angelika s Michèle Mercier má trochu výjimečné postavení. Osudy ženy, která lámala srdce francouzské aristokracii a sama při tom neskutečně trpěla, mají skoro až romanticky odyseální přesah. Navíc výprava, kostýmy a účesy z 60. let jsou mi daleko sympatičtější než současná historická sterilita plná nevýrazných herců, tmavého obrazu a ušmudlanosti. (909.) (21.02.2014)

Nezapomenutelná, krásná, romantická Francie 17. století a s ním dobrodružný příběh neohrožené, samostatné, vynalézavé a vždy schopné bojovnice na vícero způsobů ... hraběnky Angeliky de Peyrac. Ne vážně ... film sice připomíná frašku a Angeliku jako VIP slečnu na jednu noc, ale i přesto všechno mám na tyhle její filmy nostalgické vzpomínky a pokud ho budou někdy dávat v televizi, tak se na něj opravdu ráda podívám :-) (23.05.2013)

Obsáhlý šestidílný román Anne a Serge Golón, jsem přečetla celý (pod lavicí) a to ve slovenštině. Filmový „seriál“ je sice hodně zjednodušen a řádně přislazen, ale vůbec mi to nevadí. Joffrey de Peyrac je výjimečný a okouzlující muž.„Víte patřilo mi už mnoho žen, ale nikdy jsem ani jednu nezískal násilím ani penězi. Přišly samy. Jednou, jednoho dne, jedné noci přijdete i vy“ A Angelika je báječná, nezkrotná, ale i věrná, i když její srdce je hodně široké a náruč značně otevřená. Dokonalá romantika, která musí být milována všemi, kdo v našem příliš realistickém světě rádi utíkáme k pohádkám pro dospělé. (09.09.2005)

Angeliko, markýzo, to byl ale nostalgický den s tebou, kdysi dávno ses u nás doma na VHSkách skoro nezastavila. Do mého desetiletého mozku si zasadila dost pokřivený obrázek o lásce a taky kind of zvrácený dětský sen o tom, být v harému, nad čímž přemýšlím dneska celý den. Díky bohu jsem z toho vyšla docela normálně, i když ta scéna, jak šleháš svou služebnou jedovatými šaty mě pronásleduje dodnes. Je až k nevíře, jak výborně paměť funguje a když jsem tě dneska po těch letech oprášila, měla jsem pocit, jako by neuběhl ani rok. Bohužel to sledování už nebylo jako dřív, moje nadšení se změnilo spíš v nostalgické pousmíváni nad často dost nelogickými až bizarními situacemi. Bylo to ale pousmívání milé, kostýmy, hudba i lokace jsou krásný i po letech a ty a tvůj milý de Peyrac zůstáváte ikonou v mých očích i nadále, vaše lovestory je jedna z těch hezkých a těším se zase za dekádu na viděnou. (05.04.2022)