Báječná Angelika

Přestože děj příběhů Angeliky se dá směle označit za plytkou záležitost a láska k de Peyracovi za pouhou zástěrku a chabou nit, která upachtěně tmelí celou sérii, poněvadž Angelika je ve skutečnosti neukojená nymfomanka (o důvod víc jí fandit :o)) ), budu hodně milosrdný. I přes skutečnost, že je velmi těžké vžít se do osudů hlavní protagonistky, protože, přiznejme si, Angelika je vypočítavá mrcha, která jde přes mrtvoly, touží dle jejích vlastních slov po moci a spravedlivou pomstu smrti mladého chlapce raději vymění za konfesi na výrobu čokolády. No ale čert to vem. Na filmy s Angelikou se hezky dívá, tahle staromilská kostýmní vyprávění jsou mojí velkou slabůstkou, na Michéle Mercier je hezký pohled, hudba je v některých pasážích přímo božská a můj oblíbenec Jean Rochefort je "pan Charisma", herecký ďábel, který si každou svojí scénu krade vysloveně pro sebe, už jenom svou pouhou přítomností a jeho dvojznačná postava šéfa tajných služeb je velmi příjemným osvěžením. Zkrátka - HODNĚ SUBJEKTIVNÍ 4* a níž nepůjdu ani za noc s markýzou de Peyrac :o) (10.03.2007)

Ne, tak tohle neberu. Absolutně mě v tom filmu chyběla záplekta, dobrodružství, romantika prostě všechno. Navíc ten film beru jako urážku mužské rasy. V létě jsem se toulal po naší krásný zemi a na našich zámícch jsem viděl obrazy všech těch šlechtičen z historie a kdyby průvodce neřekl že je to žena, myslel bych si že koukám na ropuchu. Mám tedy pochopení, když tenkrát "ženská smetánka", vypadala tak jak vypadala, že když ti paprdové uviděli Angeliku, měli bouli mezi nohama sotva se ukázala, ale aby se všichni chovali tak iracionálně a a poslouchali Angeliku na slovo jako v tomhle díle, to je úplně směšný. Jediný pozitivum filmu je Jean Rochefort. Vždycky když se objevil ten pes - nějaký bojový plemeno bez košiku, tak se za chvíli po něm objevil i Jean Rochefort a dalo se na to koukat, pak odešel a nastala zase příběhová monotónost, kdy Angelika rozkazovala chlapům na potkání a ty by jí snad poslechly i kdyby jim řekla, aby vychlastali za hodinu celej Tichej oceán a já jen čekal, až se tam objeví zase ten čokl a za ním Jean Rochefort. Uznejte, že tenhle opakující se cyklus jednoho časem omrzí. Takže jedna hvězda za Jean Rocheforta a druhá, ne za báječnou Angeliku, ale za báječnou hudbu z dílny Michela Magneho, která mě koukání na tu příběhovou bezradnost, dělala snesitelnější. (20.10.2007)

Znáte tu hádanku: "Je to film, všichni tam chtějí vlézt hlavní hrdince mezi stehna a není to porno?" Angelika, no jistě. Jenže která? Pokud bychom chtěli odpověď Báječná Angelika, je modifikace hádanky snadná: "Je to film, všichni tam chtějí vlézt hlavní hrdince mezi stehna, většině se to opravdu povede a není to porno?" (08.07.2009)

Doutnající zbytky Jeoffreyho ještě ani nebyly smeteny na lopatičku a už vzplane vášeň k Nicolasově bambitce u pasu. Připustit, využít, teatrálně oplakat jejich smrt. To je postup, při kterém muži slouží jako příčky žebříku, po kterém markýza čokoládového byznysu (osobně bych ji spíš viděl na provozovatelku sítě vykřičených domů) stoupá za mocí a mstou a pro samé přemýšlení nad tím, komu dát, aby z toho něco káplo, ani nemá čas na své vlastní děti. Myslím, že označení čachrářka či kramářka jsou od bičem práskajícího bratrance de Plessis-Bellière zbytečnými eufemismy.. Druhému dílu romantické modly mimo jiné zoufale schází nějaká gradace a jediný její přínos spatřuji v tom, že může stimulovat představivost Škopkových, když na ně jednou za kvartál vleze starý Škopek.. (12.08.2019)

Můj nejoblíbenější díl. Nikdy nezapomenu na jednu z mnoha repríz, kdy mi došlo, jak je to dějově nabité. Pomsta za události na Place de Gréve, Nicolasův konec, básník Špína, svobodné podnikání u Kokrháče a Rudé masky, Madame Čokoláda a návrat ke dvoru. A samozřejmě nejkouzelnější konec a otázky Philippa du Plessis de Belliere, na které je vždy možno odpovědět jen ne. Kdo by odolal? (06.02.2009)