Režie:
Bernard BorderieKamera:
Henri PersinHudba:
Michel MagneHrají:
Michèle Mercier, Jean Rochefort, Jean-Louis Trintignant, Claude Giraud, Giuliano Gemma, Robert Hoffmann, Jacques Toja, Robert Porte, Noël Roquevert (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poté co byl hrabě de Peyrac na základě králova příkazu zatčen za čarodějnictví a posledního lednového dne roku 1661 upálen na Place de Gréve, mladá vdova Angelika najde své místo mezi ostatními opovrženými, na slavném pařížském Dvoře Zázraků, který je útočištěm lupičů a žebráků. Zde potkává svého přítele z dětství v Poitou – Nicolase, který se stal vůdcem pařížských lupičů. Stává se královnou pařížské lůzy. Má mnoho nepřátel, jak u dvora, tak v podzemí. Ale Angelika se nevzdává, zachraňuje své dvě děti a naplňuje svůj odvážný plán. Chce zpátky svou čest, tituly, majetek i postavení u dvora. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (133)
Tohle vůbe není špatné, jen o něco slabší než jednička. Sice je to stále romantičtější, ale hlavní je, že se na to dá koukat. Další Angeličiny osudy stojí za to, Michéle Mercier na kráse neztratila, jen mě mrzelo, že se neobjevil Hossein, ale to skvěle vynahrazuje tradičně skvělý Jean Rochefort. Jinak příběh navazuje na začátek jedničky a i když mohl být lepší, rozhodně to není žádný nudný brak. A atmosféra, výprava a kostýmy (což mám na takovýchhle filmech rád), na kvalitě ještě přidávají. 65%. ()
Michéle Mercier, Michéle Mercier a její boky, Michéle Mercier a její dechberoucí ramena, Michéle Mercier a její krásná prsa, Michéle Mercier a její líbezná tvářička a zase ta Michéle Mercier. Jo a ještě trošku starodávné Francie, krásných zámků, honosných kostýmů, precizně vyrobených kulis. No prostě vše tak, aby se to líbilo, jak ženám, tak i mužům. [6760. hodnocení, 126. komentář, 64%] ()
Klap klap, klapy klap.. Jeoffrey de Peyrac se blíží, Anglice se už pomalu svírá hrdlo.. Klenot červené knihovny je tu – předlouhé záběry, hluboké pohledy, přepjatá gesta, velká slova, k tomu výborná hudba a zrnitý obraz a dnešní divák ohrnuje nos, jenže ženám ročník 1970 a starším vlhnou nejenom kapesníky. Já mám tuhle pseudohistorickou limonádu roky tak nějak spjatou s tím, že se na Angeliku neustále někdo vrhá a snaží se ji dostat do postele. ()
Druhý díl ze všeho nejvíc připomíná Cimrmany, tedy v tom, s kým skutečně slavným své doby se Angelika potkala - a s některými i vyspala. Jak zhruba dvakrát nebo třikrát zopakuje Plessis de Belliere - je to pouze vypočítává mrcha. Zvláštní, že tenhle díl nemá v oblibě ani moje žena.Není divu, na téhle Angelice, vypočítavé mrše, nic romantického není. ()
U první Angeliky jsem vyjádřila naději, že snad další díl bude lepší než ten předchozí. Chyba lávky. Tohle pokračování je sice jiné než původní film, to ale neznamená, že je lepší. Jestli byla hlavní hrdinka minule aspoň trochu sympatická, tady už je to jenom ctižádostivá kráva, která leze dobrovolně do situací, jež očividně zavánějí průšvihem a ještě se tomu pak chudinka diví. Tu svoji věrnost, kterou trochu ukvapeně Joffreymu slíbila, navíc demonstruje velmi svérázným způsobem. Množství chlapů, kteří se v její posteli vystřídali a které dozajista všechny upřímně milovala, je obdivuhodné. Naštěstí ale všichni tragicky zemřou, takže konečnému štěstí Angeliky a hraběte de Peyrac jistě nebude stát nic v cestě. Ale dodržím, co jsem slíbila. Jean Rochefort je stále naživu, hudba stále hraje, jdu do toho i příště ()
Galerie (83)
Photo © Compagnie Industrielle et Commerciale Cinématographique (CICC)
Zajímavosti (8)
- Když je básník ve vaně, má mokré vlasy. Jenomže když je v další scéně už z vody venku, má vlasy úplně suché. (Pepy)
- Postava básnika prezývaného Špina (Jean-Louis Trintignant) bola reálnou postavou francúzskych dejín. Jeho skutočné meno bolo Claude Le Petit. (Raccoon.city)
- Michele Mercier ve filmu vystřídala 20 kostýmů. (fiLLthe3DD)
Reklama