Kam se poděla sedmá rota?

Moc milá francouzská záležitost s charakteristickou atmosférou francouzských komedií, umocněnou skvělým původním dabingem. Scéna s koupáním byla nejlepší. Celou dobu jsem se, ale bavil (třeba mnohem víc než u takové Stepujicí stonožky) Jean Lefebvre, to fakt hodně táhl a naplno ukázal svůj komediální talent. Jsem spokojen a těším se na druhý díl. (20.05.2018)

Francouzské komedie se mi trefují do vkusu stále. Je na nich cosi ryze opravdového, nefalšovaného a přirozeného - mnohdy úsměv vzbuzuje pouhá grimasa herce nebo způsob, jakým mluví. Jsou to věci, které nenacpete do scénáře, ani kdybyste je zhmotnili a vlisovali na papír. Ta část mě, která miluje Paříž ze všech měst nejvíce, si nad snímkem pomlaskávala čirou radostí. Jiná část, ne nutně nepřekrývající se s mou francouzskou stránkou, miluje filmy jako umění. U snímků, ke kterým mám nekritický (třebaže i jen sentimentální) vztah, často skřípe zuby zavřená v kumbále, protože se narodila až po jejich shlédnutí a tudíž nemá právo do nich kecat. U Sedmé roty jsem jí, snad poprvé u francouzské komedie, dovolil se dívat. No, začala se vysmívat faktu, že film dělá z druhé světové, navíc z tak pochmurné části jako je blitzkrieg do Francie, docela humornou situaci. Neberte mě teď prosím jako žádného morouse - nejsem proti tomu, když se člověk vyrovnává s něčím smíchem a už vůbec mě film nijak neurazil. Černý humor, taky humor. Jen jsem si říkal, proč to tolik filmařů stále umí jen černobíle. Kde mohla vzniknout geniální komedie mapující první měsíce války, vznikla prostě jen komedie. A za to strhávám hvězdy, neb to mi přišlo škoda. Přitom potenciál to mělo, viz scéna s francouzským prodavačem lakomým, aby dal najíst vlastním spoluobčanům, ale horliv nakrmit projíždějící fritzky. (21.08.2011)

Vracíme se do zlaté éry Francouzských komedií, konkurencí v té době byli pochopitelně u nás stále megapopulární Funesovky, ale Sedmá rota jde svým pojetím spíš k třeba k seriálu Haló Haló. Uznávám, že zub času už se přecijen podepsal, a dneska už je to spíš takové nostalgické pousmání, než velká řachanda, taky ale kolikrát už to člověk viděl, že :)? Ale ta kvalita tu prostě je, a ústřední trojice si troufám řící, je dnes už legendární. (17.12.2021)

Staré filmy=kvalitní filmy. Čistý humor okořeněný trefnými hereckými výkony. Ne každý musí brát válku tak vážně, jak vypadá. A chytří vojáci se zde nejspíš vypařili, což ke komedii patří. Film můžu vidět mnohokrát a stále mi přijde vtipný a zábavný a nikdy mne neomrzí. Například snad do smrti nezapomenu na scénu s franzözische Schlüssel. (12.11.2007)

Ústup v týlu nepřítele, nebo čtyřčlenné kleště? Francouzi se s těmi 6 týdny ponížení vyrovnávají po svém, třeba humorem s občasnou střelbou do vlastních řad. Co na tom, že Němci jsou tu takoví idioti, že kdyby se jim ve Vítězném oblouku zasekl tank, zrušili by tažení a vrátili se do Berlína.. Možná jsem čekal něco víc sofistikovanějšího, ale oproti našemu „Stůj, nebo se netrefím!“ je to pořád neuvěřitelná hlína.. (16.01.2017)