Druhá šance

Filmová výzva 2018 - Dánsko. Jeden z mých jasných favoritů jde do čela žebříčku. Již po deseti minutách jsem si říkal, že těch deset minut je lepších než minimálně osmdesát procent celé americké produkce. Dánové umí a na severu neochvějně kralují. Susanne Bier vytvořila další znamenité psychologické drama konkurující leckteré antické tragédii. Potvrzuje, že stojí s Von Trierem nejen na dánském piedestalu, ale může se měřit s velikány v evropském i světovém měřítku. Sázka na hvězdu Her o trůny jednoznačně vyšla, Coster-Waldau hraje jako o život, předvádí famózní výkon, druhý Nikolaj Lie Kaas a Ulrich Thomsen nepřekvapí stejně výtečnými výkony. Jeden z největších filmových zážitků v tomto roce. (15.04.2018)

Spoilery! Bylo pro mě příjemným zpestřením vidět Nikolaje se všemi částmi jeho těla. A vůbec zde bylo více krajně netradičních věcí. Našel si kupříkladu manželku, se kterou nesdíleli společnou DNA, ba dokonce rovnou zplodili potomka, který měl vůbec poprvé naději, že by se nestal všemi nenáviděným retardem. Jeho osud ovšem zůstane navždy zahalen rouškou tajemství, neboť se miminko rozhodlo, tento náš úžasný svět opustit. Pravda, nerozhodlo se úplně dobrovolně. Miminka se totiž v útlém věku sama rozhodovat neumí. Nikolaj si také vůbec poprvé vyzkoušel zahrát místo tatínka maminku. A celkem vzornou. Nevím, jak ostatní hodnotitelstvo, ale já ten Nikolajův čin nemohu hodnotit nějak negativně a opovrhovat jím. Prostě se naskytla situace, kdy se mohl alespoň do určité míry zavděčit všem. O dítě se je třeba do určitého věku starat a když divák sleduje dosti explicitní záběry toho, kterak se dítě doslova topí ve vlastních sračkách a najíst dostává pouze tehdy, když je alespoň jeden z jeho vyfetovaných rodičů trošku při smyslech, tak to mi jako starání se moc nepřipadá. Vlastně záběry zanedbaného dítěte v dosti pochybné rodince, jsou vlastně tím nejlepším, co snímek nabízí. Jinak to není až takový skvost. Je fajn vidět, že se čas od času nějaký ten snímek vydaří i režisérce. Snímek doporučuji vidět snad jen mladším párům, které zahrnují své potomstvo přívalem lásky. (15.11.2016)

Dogma 95 opět boduje a je z toho hodně slušné drama, které není hezké ve smyslu pozitivních pocitů, ale zato je pěkné z pohledu herců, režie a scénáře. Ne, že bych tenhle typ filmů vyhledával, ale občas (když se podaří) je to příjemné zpestření. Víckrát se k tomu vracet nemusím, ale kvalitní zážitek to rozhodně byl. 80% (31.07.2017)

Ono to není vyloženě špatné, v určitých jednotlivostech to funguje a námět sám o sobě má opravdu potenciál, jenže jako celek je to hrozně vyhrocené, složené především ze silně prvoplánových dramatických zvratů a taky dost vyděračské. No Amíci by jistojistě zatleskali ve stoje, jenže mě nezbývá nic jiného, než být opět zklamaný. Tři filmy jsem od Susanny Bier viděl a ze všech mám víceméně stejný pocit v tom, že vypadají jako klasické hollywoodské drama. V Po svatbě jsem jí to zpracování žral asi nejvíc, u Lepšího světa to už bylo hodně na hraně a tady se to celé tak převrhlo, že ani ty slabé tři dát vůbec nemůžu. Fakt ale nechápu, proč se to spoléhá jen na silné téma a časté detailní záběry částí lidských těl a hlav mimin živých či mrtvých, když by to především potřebovalo pořádný scénář s pořádně promyšlenými postavami. Ten tomu ale zoufale chybí a tak to i přes slušné herecké výkony (až tedy na Marii Bonnevie, která se neustále tváří jako totální psychopat... i když) a výše vypsané klady fakt nemůžu ohodnotit vyšším hodnocením. V komentářích je to sice samá pětihvězda a nadšený komentář, jenže mě ke spokojenosti nestačí přehnaně vyhrocený neustálý útok na emoce, který je intenzivní jen navenek, ale spíš očekávám něco, co bude skutečně silné i vnitřně - a u evropské kinematografie především. Dánské filmy sice bývají vyzdvihované do nebes, ale u Susanny Bier jsem doteď nepochopil, proč. Ačkoli jo, asi vím proč, ale pitvat se v tom nebudu. A od Jensena, který jí napsal většinu scénářů a sám je taky dost slavný, jsem ještě sice nic neviděl, ale celkem brzy to napravím a doufám, že mi jeho tvorba sedne o něco víc. Protože tohle, tohle mě fakt nebere a žádný silný zdrcují zážitek mi to nedává. Lepší 2* (08.05.2022)

Druhá šance na mě působil dost uvěřitelně, ale i neuvěřitelně zároveň. Možná proto, že takové sračky si vymyslí jen život sám a lidi pak jen kroutí hlavou. Seveřané mají sílu. Mají nechutně velký cit pro vystavění děje a budování emocí, mají silnou kameru s citem pro detail, střih bez výtek, takový, který splyne v podvědomí, že jej ani nevnímáte, mají to prostě skvěle ošéfované. A samozřejmě herci, nevím jak to dělají, ale nikdo nehraje špatně, to je prostě radost! Och, kdyby si tak od Norů vzali příklad i ostatní země včetně Česka. (07.03.2016)