Druhá šance

Psychologické drama s několika zásadními zvraty v ději. Mladý policista se doma těší z krásné ženy a čerstvě narozeného syna. Jeho starší kolega nic z toho nemá, zbyl mu jen alkohol. Pak je zde ještě odporný párek narkomanů, kterým se, shodou okolností, taky nedávno narodil syn. Ti první, šťasnější, však o syna přijdou. A drama je na světě. Film stojí za to vidět, ovšem není vhodný pro slabší povahy nebo pro rodiče kojenců a batolat. (15.03.2020)

Trochu kýč, ne? A krapet překombinovaný. Úplně to nezatracuju, po úvodní desetiminutovce jsem si myslel, že to bude horší. Ty dva odlišný světy tady ale byly vykreslený tak extrémně, že už to snad ani víc nešlo. Fetky se válely v hovnech a policajtova famílie snad někde mimo záběr těžila na zahradě ropu... Poctivá červená knihovna, která se zpronevěřila žánru realistickým závěrem. (17.10.2019)

Druhá šance na mě působil dost uvěřitelně, ale i neuvěřitelně zároveň. Možná proto, že takové sračky si vymyslí jen život sám a lidi pak jen kroutí hlavou. Seveřané mají sílu. Mají nechutně velký cit pro vystavění děje a budování emocí, mají silnou kameru s citem pro detail, střih bez výtek, takový, který splyne v podvědomí, že jej ani nevnímáte, mají to prostě skvěle ošéfované. A samozřejmě herci, nevím jak to dělají, ale nikdo nehraje špatně, to je prostě radost! Och, kdyby si tak od Norů vzali příklad i ostatní země včetně Česka. (07.03.2016)

Miestami vďaka určitým dramatickým pasážam, dostatočne depresívne vykreslený paradox o dvoch pároch z úplne odlišných životných úrovní. Kým jeden disponuje takmer všetkým čo je za potreby pri výchove dieťaťa, druhý sa nachádza na úplnom dne. Vzhľadom nato, že bol hlavný hrdina od úvodu prezentovaný ako racionálne mysliaci jedinec, príde mi tunajší scenár predsa len mierne pritiahnutý za vlasy. Každopádne, samotný film určite nie je sklamaním. Dánska tvorba len zriedka kedy nenaplní predpoklad zaručenej kvality. Dobrý film ... (06.08.2016)

Sic těhulkám, čekalkám, těšilkám ani snažilkám bych film rozhodně nedoporučil, protože realistická figurína mrtvého nemluvněte se válí před kamerou celkem často, zklamalo mě, že pod prvotní šokantností se skrývá v zásadě dost konvenční drama. Problémem je sice docela zajímavě se vyvíjející, ale totálně na kost ohlodaný scénář, který v žádné scéně neobsáhne víc, než posun děje o kus dál. Jednotlivé postavy jsou tak pouze proměnnými v geometrickém příkladu, do kterých nevidíme více než ona několikadenní zápletka potřebuje. Nejvíce to odnáší právě protagonista, ke kterému není lehké si udělat vztah, protože nevíme, jestli je to citlivý milující otec a manžel nebo pragmatický sociopat. Což dle všeho nebylo záměrem. Někomu to může připadat naopak jako ucelený scénář, mně to přišlo jako jeho špatné filmové zadaptování. (17.05.2016)