Boj

„Tati? Je pravda, že jsi zabil nějaké děti?“ Sice jde o mé první setkání s Lindholmem jako režisérem, ale po Honu, kde byl spoluscenáristou, jsem měl určité očekávání i od Boje. Ten klade důraz na uvěřitelnost a civilnost. V první půli hlavně skrz vojáky; ač vycvičení, stále to jsou lidé s emocemi (pod extrémním tlakem), žádné necitlivé stroje na zabíjení (zdravím Hollywood). Ale i ty pasáže z Dánska mají svůj důvod. A zhruba po hodině se tam děj přesune úplně a tvůrce staví obtížné morální dilema nejen před obviněného, ale především samotné publikum (a to ví, jaká je pravda). A pokud v první půli divák třeba sem tam poleví v pozornosti (scény z Dánska a „bezpečí“ základny), tak v té druhé sleduje celý proces (avšak už i ty domácí scény) s velkým napětím. Konec pak působí silně emocionálně i bez velkých gest a přitom citově nevydírá (stejně tak to je u zničujících otázek dětí na otce). Škoda jen toho tempa v první hodině a pak labilního chlapa (čekal bych odlet domů už po „oné“ události), ale celkově dávám silné 4*. (13.07.2016)

Tobias Lindholm je nielen fantastický režisér, ale aj perfektný scenárista. Veď snímky ako Submarino, R alebo Hon hovoria sami za seba. Vždy ide o príbeh, kde nie je potreba veľa slov alebo akcie, emócie plynú k divákovi priamo z konkrétnej ťaživej situácie (v tomto prípade zmes výčitiek a obáv o rodinu) a cez jednotlivé postavy. Takto si predstavujem zvládnutú psychológiu vojnovej drámy. Až po súd s hlavným hrdinom to bolo geniálne, samotné dokazovanie viny a neviny ma až tak nebavilo, v tomto smere sa už snímok priblížil klasickej schéme, ktorú poznáme veľmi dobre aj napr. z americkej produkcie. To predtým však bolo pravé severské a presne podľa môjho gusta. 85/100 (22.02.2016)

Človek si ide oči vyočiť a nestíha sa diviť. Čo robí dánsky vojak v nejakej púšti tisíce kilometrov od Kastelletu? To sa Vikingovia doplavili až tak ďaleko? Z omylu ho vyvedie až uniforma NATO, to je tá organizácia, čo všade šíri mier. Tak to hovorili na jojke. A naozaj je to zrejme tak, lebo v snímku vidíme, ako domáci Afgánci v podstate jednotne podporujú vojská neveriacich psov, aby už ten Taliban zvrhli. Pritom Taliban v preklade znamená študenti, čiže Nato bojuje už nejaké to leto proti žiačikom a furt to Afganistan nejak od pliagy radikálneho islamizmu neoslobodilo. A že to leto je v Afganistane skoro furt. Avšak s vedomím toho, že sledujem film z pera Tobiasa Lindholma, ktorý ešte žiadny scenár nepokazil som sa s veľkým záujmom ponoril do deja predovšetkým v druhej polovici. Až v tej sa totiž rozvíja celkom slušná dráma, ktorá zahŕňa etiku, zmysel pre povinnosť, lásku k rodine, česť. Čakal som však väčší presah. V podstate to skončilo tak, ako malo, v súlade so zdravým rozumom. A to je už dnes málo reálne. (03.04.2021)

Tobias Lindholm společně s Thomasem Vinterbergem napsal scénář k Vinterbergovu Honu, přičemž se toto dánské drama dostalo širokého mezinárodního uznání a film ve finále zastupoval Dánsko na Oscarech v kategorii Nejlepší zahraniční film. Lindholm se ovšem krom psání scénářů též věnuje režii a v roce 2015 i on realizoval drama, které se Dánsko následně zastupovalo na Oscarech. Dánský Boj poté s Honem pojí nepříjemná atmosféra, místo příběhu o muži obviněného ze zneužívání dětí se ovšem Boj tentokrát věnuje příběhu muže, který v krizové situaci provede válečný zločin. Dělá ovšem provedení válečného zločinu z hlavního hrdiny automaticky špatného člověka?Boj je po Honu dalším působivým a hutným dramatem, kde se opět hlavní postava musí potýkat s reakcemi veřejnosti, která na něj najednou změní pohled. Při vyprávění zápletky to vlastně může snadno znít jako tuctové drama, které po své první polovině už nemá co říct, Lindholm ovšem dokáže mile překvapit a celé se to vydá trochu neočekávaným směrem. Příběhová struktura má možná s Honem spousty styčných ploch a celé to je i přes vydání se jiným než očekáváným směrem přeci jen snadno odhadnutelné, sílu Lindholmova scénáře to ovšem v součtu neshazuje.Lindholm dokázal i v případě Boje napsat postavy z masa a kostí, které se chovají věrohodně lidsky. Pilou Asbæk je dostatečně výrazný protagonista, stejně tak se musí rozhodně ocenit výkon Tuvy Novotne v roli jeho ženy.Lindholmova režie poté možná není nejkreativnější, přesto je ovšem na filmu poznat slušné řemeslo. Jako audiovizuální vypravěč navíc dokáže skutečně gradovat napětí, celý ústřední dějový konflikt nezpracovává černobíle a dokáže naprosto prodat bezvýchodnost situace. Není to přitom film, který by vyloženě divákovi zničil duši a pošramotil jeho pohled na svět. Zanechá v něm ovšem pocit, že život někdy opravdu není procházkou růžovou zahradou a v mnoha momentech může být člověk rád, že je rád.Lindholm je sice ve finiši pořád silnější za scénářem než na režijní židli, jeho uchopení celého tématu je ovšem dostatečně silné. Lindholm na pilu netlačí příliš a přesto v divákovi zanechá dostatečně silné pocity, které ho ještě nějakou dobu po konci úplně nepustí. Je to sice jen velmi solidní řemeslo, kde obsah překonává formu, ta forma je ovšem tak silná, že to v tomhle případě absolutně nevadí...... (03.11.2021)

Když se pokusím vžít do situace, v jaké se ocitl hlavní hrdina v podání skvělého Pilou Asbæka, tak ten nejbrutálnější boj bych vedla se svým svědomím. A mám takový pocit, že on na tom byl stejně. Tento film vyvolává celou řadu zneklidňujících otázek, ale na žádnou z nich nedává jednoznačnou odpověď. Možná to bude tím, že se na ně bohužel úplně jednoznačně odpovědět nedá. (70%) (29.04.2021)