Sedm dní v pekle

7 Days of hell is trying to create its own unique face, but this bizzare style of humor does not appear as branch, which could possibly stand on its own foots. Some of the references are rather stupid then funny, but the jokes are driven straight ahead. Of course there are moments, which are hillarious and laughable, so all of those ridiculous gags about traditional events, rules, traditions or habits has their quality. Anyway, hopefully this type of comedy won’t be any cult or precedent for other similair pseudocument. On the other hand, making fun of everybody else including myself always have potential. (07.10.2015)

Nevím, proč jsem si myslel že je to opravdový sportovní dokument o nejdelším tenisovým zápasu historie. Přišlo mi pak prapodivné, proč se z toho snaží dělat "jakože" nějakou parodii, no a moji hlavy kriplovité došlo, že je to parodie. Fakt, co se člověk přes svátky nenažere. Schválně jak to dopadne po deseti chlebíčků, 3 škopků slivovice a jednoho vypraženýho mývala.. (31.12.2020)

Scénka so zjavením Davida Copperfielda naozaj výdatne potrápila moju bránicu a už teraz by som ju zaradil do zlatého fondu paródií. Zvyšok však až taký pôsobivý nie je, i keď pár vtipných nápadov sa tvorcom nedá uprieť. Rozcvička pred hlavnou šou, ktorá prišla od tých istých tvorcov o 2 roky neskôr. Lepšie 3*. 65% (19.03.2021)

Koho by napadlo, že sport, který hned po golfu a ženské házené považuji za nejnudnější výmysl lidské mysli, bude natočen tak zábavně, že si u toho ani nebudu mít chuť sáhnout na život. Nikdy jsem nepochopil, co lidi baví na tom, neustále sekat hlavou zleva doprava po vteřinových intervalech a ještě k tomu poslouchat unylé hekání mužích žen a...no, mužů. Jestli jsem tenis do teď považoval za hru snobů a pracháčů, tak ode dneška ho považuji za tu nejvíc kůl věc na světě, protože jestli právě tahle hra dokáže tímto způsobem rozvášnit i starou Bětku, pak zřejmě stojí za to. Když nic jinýho, byl to nejspektakulárnější tenisový mač, co jsem viděl. (02.02.2016)

K něčemu takovému se toho snad nedá moc napsat. Dlouho si nepamatuji, kdy jsem se takhle nasmál. 40 minut má divák napíchnutou žílu, kam mu proudí koňská dávka humoru. Často tento pseudo dokument poskakuje na samé hraně mezi humorem a trapností, ale tvůrci jsou takoví mistři, že tuhle hranici dokonale odhadli a za celou dobu jsem neviděl jedinou pasáž, kdy by tohle inteligentní veledílo sklouzlo k trapnosti. Žasnu, kolik známých osobností se podařilo ke krátkému výstupu přesvědčit a hlavně mě potěšilo, že se tihle lidé nezdráhali udělat si prdel sami ze sebe. Dokonalé shrnutí tenis během 40 minut. [90 %] (12.07.2020)