Dokonalý šéf

"Ty nevaříš. Ohříváš jídlo v kondomech." Touha po dokonalosti je nemoc, ale naštěstí se dá léčit cayenským pepřem, skupinovým sezením nebo přeshubným od drogových dealerů. Tady se však touha po dokonalosti mísí s vařením a v tu chvíli u mě nastává klasický problém. Já totiž nemám nic proti miniaturním laskominám, ale odmítám za ně vydávat velké peníze, protože se z nich pořádně nenajím a nudle od Číňana, co je ve skutečnosti Vietnamec, mne zasytí mnohem spolehlivěji. A to ani nemluvím o gurmánském nebi v podobě smažáku s hranolkama. Přesto jsem se s arogantním panem šéfkuchařem nenudil a ty minimálně tři michelinské hvězdy si určitě zaslouží i ode mne. (30.04.2016)

Bylo to slabé jako krabicové stolní víno, nudné jak hermelín s hranolky, roztahané jak zeleninová obloha po ohřátým talíři, nanicovaté jak moučné placky, místy tupé jak šťouchaný brambory, nedotažené jak snídaňový bufet v českém hotelu, nejednoznačné jako podnikový brunch, zmatené jak sperma v konvektomatu a roztržité jak kuchařský učeň v rybím fastfoodu. Zkrátka nám tu připravili jakýsi pel mel chutí a ve finále to dopadlo, jako když pejsek s kočičkou vařili dort (Ako pejsok s mačičkou varili tortu/Como el perro con una gata picolo cocida a la torta). Pokud jste velkými zlými psy, tak jim to asi sežerete, ale jinak ne. (29.03.2016)

Mohl to být krásný film o kuchařském umění nejvyšší třídy. Místo toho je to vykonstruovaný předvídatelný kousek, který se nevyvaruje klišé a divných scén (jdou na slavnostní večeři, on jí zdrhne kamsi do přístavu, ona ho celý večer hledá, až ho najde, on se jí ani neomluví a jí to nevadí, navíc mu dá pak pusu???). Já teda nechat dívku v krásných šatech v restauraci samotnou ještě nenajezenou a zdrhnout kamsi do přístavu rozjímat o životě, tak už jsem u ní skončil. Ale já nejsem Bradley Cooper, to je fakt. I přes pár takových vad se to ale dá zkousnoust, jen nečekejte nic Michelinského. 60% ....... Alicia Vikander se tam sice jen mihne, ale je kouzelná, ty jeji oči, do těch bych se mohl dívat od rána do večera. (14.04.2016)

Až neuvěřitelně pohodový a zábavný snímek o nepříjemném kuchaři, který se chce opět vrátit na výslunní. Pro milovníky eskapád Zdendy Pohlreicha skoro povinnost, pro milovníky pohodových filmů, další dobrý kousek s výbornými hereckými výkony, kde exceluje Bradley Cooper, kterému role opravdu sedla. Navíc veškeré jídlo vypadá dokonale. (03.05.2016)

Jo, jo, vysoká gastronomie! Úplně totéž, jako byste si pořídili předraženou, totálně luxusně vypadající štětku, která by vás dvacet minut naprosto fantasticky velezkušeně rozkuřovala a velkohubě u toho slibovala vše z fuckt nezbedného pornokatalogu, oč jste se kdy styděli požádat i tu nejotrlejší amatérku, aby si náhodou nenatrhla šlachy nebo se ji neucpala Eustachova trubice. A pak náhle, těsně před tím než byste se kulantně rozdováděn chystal vrhnout na tu nevázanou multiotvorovou speleologii, by si prostě sbalila to perfektní pozadí a pár okouzlujících trojek, beze slova se zdekovala a vám zbylo jen urputné pnutí v egu, neodolatelná chuť na řízek a pravice pro pláč. Už čtení jídelního lístku slibuje nezapomenutelný orál. Třeba takový flambovaný Kachní konfit alá Bourguignon, façon du chef, na archivním Romanée-Conti s Foie Gras, zdobený strouhanými lanýži, smržem, prémiovým fromážem Bleu d'Auvergne a sypaný dušeným marockým šafránem je rozhodně něco, do čeho jste zatím jazyk nikdy nestrčili, vaše chuťové buňky začínají šílet, ty dva litry obluzen nadšeně vysolíte, objednáte a při slastném čekání si mohutně slintáte na fiží. A pak před vás ten francouzsky mluvící tučňák se snobským výrazem okázale postaví sněhobílý talíř velikosti mlýnského kola, v jehož středu se povaluje nějaká ubohá dvougramová mrdka, ze které by se tak tak nažral leda podprůměrný Pygmej a co vypadá jako žluté muší hovno polité petrolejem, do něhož někdo s autistickou přesností osově souměrně zapíchal piliny a kousky pokrčeného použitého hajzlpapíru. A nakonec to přesně tak i chutná. Prostě dva litry v prdeli, hlad jak sviňa a vy se ze všech sil snažíte před odchodem do Mekdonalda zachovat v tom Grandrestaurantu dekurvum a neuroticky neumlátit toho nafrněného pikolíka naleštěným clochem. Pak ale z kuchyně vykoukne arogantní kokot Bredly Kůpr a se samolibým úsměvem odpálí zbytky vaší sebekontroly otázkou, jak vám chutnalo. Ač tomu do loňského, naprosto blaženého Chefa chybí kaloričtější jídlo a trocha komediálního nadhledu, je to filmík veskrze příjemný, svižný, zajímavý a dokonce prost sračkoidní romantiky, co vás taky neméně mile a citlivě pohladí po žaludu. Pardon, vypadlo mi tam „k“. Ale i tak místy způsobuje naprosto stejné gastroenteriální tenze, hlasitou kručivost, nadměrné slinění a nutkavou chuť to na chvíli stopnout, vypravit se do špajzu a uplácat si z jeho nedbale doplňovaného obsahu, tedy dvou ztvrdlých rohlíků, soli, kečupu, pepře, kostky masoxu, prošlé konzervy trenčianských párkov s bielou fazuľou, zelenajícího gothaje, sifonové bombičky a octa nějaké to Les escargots bourguignonne au parfum d'anis avec Dom Pérignon 1992. Takže se před sledováním opět raději pořádně nažerte. Já, jakožto budoucí věhlasný kritik restaurací, tomu bez váhání pálím čtyři zasloužené myšulínské hvězdičky. (25.05.2016)