Dokonalý šéf

Jsou škatulky, jejichž naplňování mě vždycky bude bavit sledovat a nadaný frajer, který svůj talent zničil v návalu pýchy a euforie, je jedna z těch nejoblíbenějších. Takovým návratům na vrchol nemám nejmenší problém uvěřit a jen málokdy mě šablonka kajícného machra umí zklamat. Jenže jedna věc je dobře napsaný archetyp a druhá věc je zkrachovalá kuchařská hvězda v podání Bradleyho Coopera. Jestli se totiž někdo narodil pro chlápky s rošťáckým kukučem, které chce okolí zabít a zulíbat zároveň, je to právě on. Poučení o životních chybách, které vás dříve nebo později musí přijít strašit, nechutnalo už dlouho takhle vydatně. Nemluvě o tom, že se Goldmanova kamera s veškerými laskominami roztodivných názvů mazlí tak něžně, že je z výsledku malý poklad pro všechny, kteří mají otevřené smysly. (26.10.2015)

„NECHCI, ABY SEM CHODILI ZA JÍDLEM, ALE ZA SEXEM. CHCI NABÍZET KULINÁRNÍ ORGAMUS…“ /// Kuchařskej Rolling Stones (nebo taky arogantní zmrd) je zpátky mezi svejma (kteří ho moc rádi neviděj) a chce třetí hvězdu (tu vod „M“). Poskládá si team jako ty týpci v akčních filmech a jestli jste na ty kuchařský šou, tak tohle „Prostřeno“ s Pohlreichem je určený právě vám. ANO ŠÉFE tady totiž zní docela často! Celkem dost známejch tváří, slovní humor, sympatický postavy. Nechybí zklamání, drsnej soupeř, láska, dojemný okamžiky ani kuchařskej orgasmus. Prostě je tady vod každý ingredience trochu a líbí se mně, že nesklouznou k vočekávanýmu klišé. Filmovej orgáč to není, ale je z toho něco voňavýho cejtit. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V žrádle (i lásce) na kari bylo hodně koření. 2.) V kuchyni jsem jako doma. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (08.05.2016)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $1,702,040▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ Dokonalý "kuchársky" šéf ale len v ďalšej tuctovej zápletke ktorá nemá čo nové ponúknuť a zas sa naháňajú len hviezdičky, ak by sme tu nemali dokonalého animovaného Ratatouille alebo Lásku na kari, tak fajn ale v konkurencii týchto počinov len šedí tieň ktorý obohacuje len bohatý herecký menoslov /videl v kine: 60%/ (29.10.2015)

Jo, jo, vysoká gastronomie! Úplně totéž, jako byste si pořídili předraženou, totálně luxusně vypadající štětku, která by vás dvacet minut naprosto fantasticky velezkušeně rozkuřovala a velkohubě u toho slibovala vše z fuckt nezbedného pornokatalogu, oč jste se kdy styděli požádat i tu nejotrlejší amatérku, aby si náhodou nenatrhla šlachy nebo se ji neucpala Eustachova trubice. A pak náhle, těsně před tím než byste se kulantně rozdováděn chystal vrhnout na tu nevázanou multiotvorovou speleologii, by si prostě sbalila to perfektní pozadí a pár okouzlujících trojek, beze slova se zdekovala a vám zbylo jen urputné pnutí v egu, neodolatelná chuť na řízek a pravice pro pláč. Už čtení jídelního lístku slibuje nezapomenutelný orál. Třeba takový flambovaný Kachní konfit alá Bourguignon, façon du chef, na archivním Romanée-Conti s Foie Gras, zdobený strouhanými lanýži, smržem, prémiovým fromážem Bleu d'Auvergne a sypaný dušeným marockým šafránem je rozhodně něco, do čeho jste zatím jazyk nikdy nestrčili, vaše chuťové buňky začínají šílet, ty dva litry obluzen nadšeně vysolíte, objednáte a při slastném čekání si mohutně slintáte na fiží. A pak před vás ten francouzsky mluvící tučňák se snobským výrazem okázale postaví sněhobílý talíř velikosti mlýnského kola, v jehož středu se povaluje nějaká ubohá dvougramová mrdka, ze které by se tak tak nažral leda podprůměrný Pygmej a co vypadá jako žluté muší hovno polité petrolejem, do něhož někdo s autistickou přesností osově souměrně zapíchal piliny a kousky pokrčeného použitého hajzlpapíru. A nakonec to přesně tak i chutná. Prostě dva litry v prdeli, hlad jak sviňa a vy se ze všech sil snažíte před odchodem do Mekdonalda zachovat v tom Grandrestaurantu dekurvum a neuroticky neumlátit toho nafrněného pikolíka naleštěným clochem. Pak ale z kuchyně vykoukne arogantní kokot Bredly Kůpr a se samolibým úsměvem odpálí zbytky vaší sebekontroly otázkou, jak vám chutnalo. Ač tomu do loňského, naprosto blaženého Chefa chybí kaloričtější jídlo a trocha komediálního nadhledu, je to filmík veskrze příjemný, svižný, zajímavý a dokonce prost sračkoidní romantiky, co vás taky neméně mile a citlivě pohladí po žaludu. Pardon, vypadlo mi tam „k“. Ale i tak místy způsobuje naprosto stejné gastroenteriální tenze, hlasitou kručivost, nadměrné slinění a nutkavou chuť to na chvíli stopnout, vypravit se do špajzu a uplácat si z jeho nedbale doplňovaného obsahu, tedy dvou ztvrdlých rohlíků, soli, kečupu, pepře, kostky masoxu, prošlé konzervy trenčianských párkov s bielou fazuľou, zelenajícího gothaje, sifonové bombičky a octa nějaké to Les escargots bourguignonne au parfum d'anis avec Dom Pérignon 1992. Takže se před sledováním opět raději pořádně nažerte. Já, jakožto budoucí věhlasný kritik restaurací, tomu bez váhání pálím čtyři zasloužené myšulínské hvězdičky. (25.05.2016)

Tak trošku jsem se bál toho jídelního snobství. A jelikož žrádlo mám poměrně rád, byl jsem následně docela zklamán. Až na pár chodů jsem měl pocit, že nic z toho by nepolechtalo mé chuťové žlázy tak, jak bych si přál. A to se přitom Bradley Cooper, a nejen on, fakt docela snažil. Nezbývá tedy nic jiného, než naladit na podobnou notu s o rok mladším filmem Šéf, kde bych jim sežral všechno, na co se čočka kamery podívala. (03.01.2016)