Režie:
Henri VerneuilKamera:
Jean-Louis PicavetHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Yves Montand, Michel Etcheverry, Michel Albertini, Maurice Bénichou, Brigitte Lahaie, Jean Négroni, Roger Planchon, Pierre Vernier, Henri Verneuil (více)Obsahy(2)
Kdesi, v nejmenované zemi, je spáchán atentát na prezidenta Marca Jarry ve chvíli, kdy byl zvolen na další funkční období. Vyšetřovací komise dojde po roce k závěru, že šlo o čin vyšinutého osamoceného střelce Karla-Erica Daslowa, který bezprostředně po činu spáchal sebevraždu. Ideálně vyřešený a uzavřený případ. Jediný člen komise, prokurátor Henri Volney, muž s všeobecně velkou autoritou, odmítne zprávu podepsat. Ve zprávě byly, podle něho, zamlčeny některé zcela zásadní skutečnosti. Je zmocněn ve vyšetřování pokračovat. Se skupinou blízkých spolupracovníků shromáždí všechny amatérské filmy a fotografie, které byly v inkriminovaném čase nasnímány. Kam se to dívají bezprostřední svědci atentátu? Proč otočili hlavy na opačnou stranu? Zdá se, že střelec nebyl sám. A pokud je střelců víc, pak se jedná o spiknutí. Všechny temné síly, které měly zájem na tom, aby byl prezident zabit, vyvinou na Volneye a jeho skupinu tlak na ukončení vyšetřování, ale marně. Na rozdíl od svědků, které je snadné odstranit... Zápletka filmu ne náhodou připomíná atentát na amerického prezidenta Kennedyho, s nepřímými odkazy na Warrenovu komisi apod. Politický thriller ukazuje i známé experimenty profesora Stenleyho Milgrama zaměřené na „poslušnost vůči autoritě“, které prováděl na počátku šedesátých let na Yaleské univerzity v USA. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Líbí se mi, jak pojem „Yves Montand v politickém thrilleru“ je prakticky samostatným subžánrem francouzské kinematografie nabízejícím spoustu velmi poutavých a kvalitních děl, mezi něž toto rozhodně patří. I jako Ikaros je strukturálně zajímavý thriller, který střídá několik poměrně jednoduchých expozic odkrývajících pozadí politického zločinu, z nichž každá je unikátní, napětím strhující a zároveň velmi doslovně poučná. Rázný závěr si vnímavý divák sice předem domyslí, ale nijak to snímku rozhodně neubírá na působivosti. ()
Spousty filmových fanoušků má vašeň i v četbě a určitě bychom se všichni shodli v odpovědi na otázku: "Které knihy jsou podle vás dobré/vás baví? " Přece ty, které čteme jedním dechem. A jednu takovou knihu převedl Verneuil na plátno. S tak maximálně úderným, inteligentním a psychologicky útočným filmem jsem se velmi dlouho nesetkal. Je to ten vzácný případ, kdy je vše vyladěno do dokonalého detailu a kde má divák u každé scény dojem, že si tvůrci dali sakra záležet, aby přispěli do sbírky něčím, co má velkou váhu i po desítkách let od svého vzniku. Brilantní dialogy, tuhá spiklenecká atmosféra, protřelé vyšetřování, silně předsvědčivý Yves Montand a jedna z nejsilnějších scén filmu, tj. psychologický experiment, který pochybujícího diváka přesvědčí, že toto není jen rutinní krimi. Lze vytknout mírné předvídatelné finále, které má ovšem min. z mého pohledu výhodu v tom, že nikterak nesráží celkový dojem, aneb nelítej nízko, ani příliš vysoko... ()
To sedlo! Vynikající způsob odvyprávění thrilleru, nějaká údajná podobnost s JFK je mi úplně ukradená. Dokonce i v novém dabingu z ČT od Elmara Klose je to zážitek (na Montanda bych nevybral Jana Šťastného, jinak ale obsazení v pořádku). Atmosféra od začátku do konce, a ten závěr taková lahůdka, která vám asi dojde až pár vteřin před. U pokusu na univerzitě si nejprve říkáte, proč tvůrci věnovali tolik času téhle scéně, ale vysvětlení přijde záhy a je docela šokující, dabing obsazení Miroslava Táborského je btw senzační. Hudba zpočátku nevýrazná, potom ale zásadní. Film, jehož prostřednictvím zavzpomínám na staré časy západo a jiho evropských filmů, které jsme s prarodiči tak hltali. ()
I když mám některé jeho režijní práce opravdu rád, obecně mám s Henri Verneuilem dost problém, jeho filmy mi většinou přijdou dost naivní a logika v nich si částo dává dovolenou. Tady bohužel taky, a naivní mi tu přišel i ten zde tolik chválený vědecký pokus. A lákadlo Morricone tu byl absolutně nevyužitý. Moji pozornost v téhle chladné upovídané procedurálce držel jenom můj oblíbený Yves Montand, který sice u nás nikdy nepatřil mezi hvězdy typu Belmonda, či Delona, ale jeho charisma a herecký um byly nezpochybnitelné (např. v ´Doznání´ byl vysloveně strhující). A ta závěrečná pointa? Mno… na zadek jsem si z ní nesedl, byť ten konec JE působivý. ()
Je pravda, že Yves Montand pro mě není taková herecká persóna, jakou by si dozajista zasloužil. Tímto filmem mě ale rychle dokázal přesvědčit, že i filmy s ním jsou ty top, co z Francie vycházely v sedmdesátých a osmdesátých letech. Perfektní politický thriller. Jednoduchý, ale nápaditý. K tomu s úžasnou hudbou od klasika žánru a s pointou, která mě srazila na kolena. ()
Galerie (26)
Photo © Constantin Film
Zajímavosti (3)
- Když si prokurátor Volney (Yves Montand) prohlíží dvojstranu v knize pamětí Daslowovi ženy, na levé straně je v horní části fotografie domu, odkud 21. listopadu 1963 odjel Lee Harvey Oswald ke spáchání atentátu na JFK. Na dolní straně je pak Oswaldova puška Carcano M38, kterou použil. (Martensson35)
- Nastrčený atentátník se jmenuje Daslow. Jedná se přesmyčku příjmení Oswald. Lee Harvey Oswald byl podle oficiální verze ten, který zastřelil prezidenta Kennedyho. (Martensson35)
- Scény atentátu se natáčely v městě Cergy severozápadně od Paříže. Dům, ze kterého se střílí na prezidenta, je budova EDF-GDF. Modernistická architektura tohoto místa zajistila, že děj filmu nebude moci být spojován s žádným konkrétním místem na světě. (Martensson35)
Reklama