I jako Ikaros

Líbí se mi, jak pojem „Yves Montand v politickém thrilleru“ je prakticky samostatným subžánrem francouzské kinematografie nabízejícím spoustu velmi poutavých a kvalitních děl, mezi něž toto rozhodně patří. I jako Ikaros je strukturálně zajímavý thriller, který střídá několik poměrně jednoduchých expozic odkrývajících pozadí politického zločinu, z nichž každá je unikátní, napětím strhující a zároveň velmi doslovně poučná. Rázný závěr si vnímavý divák sice předem domyslí, ale nijak to snímku rozhodně neubírá na působivosti. (29.11.2021)

S ťažkým srdcom som venoval tri hviezdičky filmu, s ktorým vôbec nie som spokojný. Mal som pocit, že sledujem nejaký zlepenec, nejakú nesúrodú koláž. Úvod bol čistým plagiátom vraždy J.F.K. bez toho, aby k tomu bol nejaký rozumný dôvod. Potom sa prebudil významný člen vyšetrovacej komisie, ktorý po roku práce v komisii zistil, že so závermi komisie nemôže súhlasiť. Začne vyšetrovať a zázračne sa mu darí v tom, v čom sa komisii rok nedarilo. Potom nasleduje nejaký psychologický experiment, o ktorého zmysle pre príbeh filmu nie som presvedčený. Záver filmu je v znamení objavu, že ryba smrdí od hlavy a že nie je dobré dráždiť hada bosou nohou. Celkovo som sklamaný z filmu, ktorého režisér už nakrútil lepšie diela. (14.02.2023)

I když mám některé jeho režijní práce opravdu rád, obecně mám s Henri Verneuilem dost problém, jeho filmy mi většinou přijdou dost naivní a logika v nich si částo dává dovolenou. Tady bohužel taky, a naivní mi tu přišel i ten zde tolik chválený vědecký pokus. A lákadlo Morricone tu byl absolutně nevyužitý. Moji pozornost v téhle chladné upovídané procedurálce držel jenom můj oblíbený Yves Montand, který sice u nás nikdy nepatřil mezi hvězdy typu Belmonda, či Delona, ale jeho charisma a herecký um byly nezpochybnitelné (např. v ´Doznání´ byl vysloveně strhující). A ta závěrečná pointa? Mno… na zadek jsem si z ní nesedl, byť ten konec JE působivý. (12.01.2022)

Excelentný konšpiračný triler, ktorý má ale zopár nedostatkov, a to v prípade niekoľkých logických nepresností. Možno vám bude vŕtať v hlave, prečo prokurátor rieši s oneskorením veci, ktoré sa mali dávno riešiť na súde, čo je síce čiastočne vysvetlené, ale skrátka si nedokážem predstaviť, čo sa ten rok riešilo. Verneuil sa rozhodol absolútne vynechať súkromnú líniu, tá sa dostane k slovu až na záver a tam sa pretne s tou dejovou v ten pravý okamih. Pozor, je to oldschool záležitosť a mileniály asi zaspia po polhodine. Berte to ako odporúčanie. (29.11.2021)

Klasický konspirační thriller s podmanivým přesahem k sociologii moci. Jako thriller to odsýpá, přistoupíme-li na pro potřeby scénáře hodně zjednodušené a místy nelogické schéma shromažďování důkazů a vyvozování souvislostí. Působivá vsuvka s experimenty s podléháním 69 % lidí vyšší autoritě a zbavováním se vlastní odpovědnosti při plnění úkolů, i když jsou amorální a ubližující, je nicméně silná, včetně toho, co se z ní dovozuje o roli státu a třeba i demokratickém zřízení, v němž ovšem platí autoritativní zákony a hierarchie moci při jejich dodržování, a o zaujímání rolí a pozic v sociálních hierarchických strukturách. *** Čili ano, tři hvězdy, ale tentokrát s dodatkem, že je pro kulturní rozhled i osobní rozvoj rozhodně lepší tenhle film zařadit mezi viděné, než nikoli. *~ (06.08.2023)