• Cascabel
    **

    Kolikrát již u Nikity Michalkova viděné? Nový je pouze zoufale nekritický pohled na Rusko, který vystřídal ironii jeho starších filmů. Postavit se do řady a dodávat společenský tmel, to je úkol umělce? Ale abych jenom nekritizoval: film nepůsobí tak dlouze, jak by se zdálo ze stopáže, má krásnou a místy nečekaně vtipnou hudbu (slavný skladatel si zároveň střihnul roličku asistenta ve fotosalónu) a skvělé herecké výkony ve vedlejších rolích.(30.11.2015)

  • pm
    **

    Byla jsem k Michalkovovi vždycky nekriticky obdivná. Jako herce jej zbožnuji, jeho režijní počiny od debutu "Svůj mezi cizími" po oscarový úspěch "Unavených sluncem" mají divácky stále co nabídnout. Jakousi radost mi vlastně ještě zprostředkovává jeho loňská kniha "Публичное одиночество". Ale s postupem let, sledujíc jeho veřejná vystoupení, projevy politických sympatií a autorsky ideologický úpadek posledních filmů, cítím vlastně už jen smutek, který "Солнечный удар" dokonale dorazil. A možná ještě zmatek: při pohledu na Muže roku se Zlatým orlem v ruce. Čert vem nudného Kalitu v hlavní roli, kterého nulový magnetismus umocnil mou emocionální a diváckou distanc. Při tak závažném tématu neodpustitelné. Pod vším tím výtvarně a profesionálně vypiplaným velikášstvím někam zmizela lyrika Ivana Bunina, ironie a intelekt režiéra i moje chuť sledovat filmy Nikity Michalkova.(1.2.2015)

  • Marek1991
    ***

    Viem pochopiť hlbšie ten ľúbostný príbeh, viem pochopiť Michalkovu jednostrannosť voči takzvaným bielym, mňa osobne za srdce opäť chytili ruské ženy, biele uniformy, klavír so spevom, spoločné fotografie, som rád, že sa opäť niekto povenoval občianskej vojne, ktorá stála miestne krajiny zhruba trikrát viac životov ľudí než pred ňou prvá svetová vojna, spôsobila hladomor o zhruba 5 miliónoch mŕtvych, ale na zhruba trojhodinový film to bolo príliš nevyužitého priestoru na pripomenutie ľuďom, o čo v danej dobe išlo. Pritom danú dobu na daných územiach skoro vôbec nepripomínali roky až dodnes a aj teraz je to celkom slabota na ten nevyužitý priestor.(11.12.2016)

  • Selous_Scout
    *****

    Osobně mám za to, že Солнечный удар, česky tedy Úžeh, je jedním z nejlepších filmů posledního dvacetiletí. Jak ovšem sám režisér řekl, není to film pro každého. Musíte znát prózu Ivana Bunina (nemám na mysli Proklaté dny, které jsou souborem deníkových črt). Musíte znát historii ruské občanské války. O té se v Česku nic netuší. Musíte se alespoň jednou náhodně, a hluboce, zamilovat. Bez těchto mezí si film doopravdy nevychutnáte. Pokud tyto věci znáte, vychutnáte si inteligentní kombinaci nesmírně jemné a propracované milostné lyriky a brutálního válečného dramatu. Co se týče obecného hodnocení filmu a jeho recenzí v masmédiích. Film, jehož ústřední notou je organizování masové vraždy válečných zajatců židovskou bolševickou komisařkou, nemůže pochopitelně nikde na Západě sbírat ceny. Že se přesně toho dělo, a že se o tom dodnes mlčí, je pro "multikulty", kteří filmový průmysl kontrolují, nepodstatné.(29.8.2015)

  • Lockeroom
    *****

    Nebudu hodnotit názory a politické přesvědčení pana Michalkova, ale film samotný. Ten byl, podle mého názoru, skvělý. Určitě ne vrcholné dílo pana režiséra, ale to Rusko s jeho rozporuplností tam bylo. Hloubka, vášeň, smutek, krutost, nelidskost, vášeň, stádnost. Za mě plný počet.(5.8.2019)

  • - Světová premiéra filmu se odehrála 3. října roku 2014 nikoliv v Moskvě nebo kdekoliv v Rusku, ale v Bělehradě. Režisér Michalkov tak vyjádřil poděkování srbskému národu za pomoc ruským emigrantům v roce 1921. Právě v Bělehradě je také pohřben bělogvardějský generál Wrangel, jehož armáda jako poslední opustila revoluční Rusko. Premiéry filmu se zúčastnil mimo jiné slavný režisér Emir Kusturica. (Aelita)

  • - Režisér Michalkov o svém filmu prohlásil: "Je zde hodně odkazů, chytáků, poklon slavným kasikům počínaje Čechovem a konče Ejzenštejnem. Je zde hodně toho, co lze označit jako "divadlo v sobě", co je nutné rozšifrovat. Je tu celá vrstva ruské kultury." (Aelita)

  • - Scény s parními loděmi byly natočeny ve Švýcarsku na Ženěvském jezeře. Pouze tam se podařilo najít fungující kolesové parníky pro vytvoření čilého dopravního ruchu, který se odehrával na řekách carského Ruska na začátku 20. století. (Aelita)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace