Muž, který poznal nekonečno

Tento rok je skutočne veľmi zaujímavým. Musím priznať, že som už stihol vidieť veľa dobrých filmov, no zaujímavejšie je, že ich tohto roku nachádzam zväčša tam, kde by som ich asi v prvom momente nehľadal. A do tejto kategórie by som určite zaradil aj "The Man Who Knew Infinity." Nielen mám z filmu pocit, že dobre rozpráva o svojej téme, ale aj herci tomu dodávajú presnú charizmu akú to potrebuje. Jeremy Irons v role G. H. Hardyho bol absolútne vynikajúci a uveril som mu to v úplne každom momente filmu. Je to priam dokonalé. Dev Patel je tiež skvelý a uveriteľný vo svojej role. A nakoľko sa film sústredí najmä na nich dvoch a ich priateľstvo, tak je z filmu skutočne vynikajúci film. Zlyháva podľa mňa len v pár momentoch. V prvom rade mám pocit, že niektoré postavy profesorov sú tu vykreslené trošku stereotypne. Nerozumiem úplne niektorým motiváciám niektorých hrdinov. Pretože jediné čo je ich motiváciou je predsudok. A trošku tomu úplne nerozumiem. Toby Jones ako Littlewood je tiež zapamätateľný, no potom sú tu aj postavy, ktorých mená si vôbec nepamätám. Nemyslím si, že je to zlé, ale akosi by som možno od nich chcel vidieť trošku viac. Ale na druhú stranu, potom by sme mali menej Ramanujana a Hardyho. A myslím si, že centrum filmu tu má byť a je to tým pádom v poriadku. A možno by som chcel vidieť trošku viac ešte z jeho životu v Indii. Minimálne po jeho návrate. Ale sú to trošku už len hľadania maličkostí, ktoré by sa dali aspoň trošku ohodnotiť ako negatíva. Inak je to podľa mňa výborne natočené, ide to plynule, postavy sú zaujímavé a je tu veľa momentov, ktoré skutočne stoja za to. Podľa mňa je to určite film, ktorý stojí za to vidieť. Hodnotenie: A- (14.08.2016)

Nebyl jsem tak naivní, abych očekával stejnou senzaci jako v případě Willa Huntinga či Čisté duše. Nicméně, tak odfláknuté to rovněž být nemuselo. Příběh je mdlý, bez emocí a charakter postavy načtrnut podle tisickrát omletých klišé. Rámanudžan si rozhodně zasloužil lepší poctu. Pokud by byl autor stejný režisér, jako Šrínivása matematik, upadla by akadamie do euforického komatu. (18.03.2020)

Problém není v tom, že submisivní autista Ramanujan není dramaticky kdovíjak nosnou postavou pro filmový životopis, protože tou je dle mé optiky každý, akorát je třeba přizpůsobit k němu přístup. A sem se pokusy o 'velkou' filmařinu se smyčci, dramatickým historickým pozadím a překulisovanými panoramaty nehodí. Díky tomu totiž film spadne do klasického post-koloniálního vnímání, definovaném bohatými muži s dýmkou a klobouky, které protagonistovi altruisticky něco umožňují, zatímco on nemá prakticky žádnou možnost jakkoli vstoupit do svého příběhu, který mu dává jen jednu roli, tedy dělat dokola to samé, dokud se Jeremy Ironsovi nepodaří to nějak zkoulet, aby bylo dosaženo matematikova uznání. Tento nedostatek se snaží film doházet skutečně šíleně zoufalou linií gumové Ramanujanovi manželky, která na něj čeká doma s věnečkem a která je jediným řídkým pojidlem mezi postavou a divákem. Konečně je film naprosto příšerně přestříhávaný a zbytečně otevírá třicet zbytečných malých podlinií, které nejsou třeba a nic z nich nevyplývá, krom toho, že ve filmu je za každou z nich jedna nová scéna. (31.10.2016)

Kalkulačka z chatrče je totálně nabušený akčňák. A i bez podložené axiomatické dedukce si klidně troufnu prohlásit, že svým strhujícím dějem, choreografií soubojů a dynamickou brutalitou infinitezimálně degraduje i takové ultimativní klasické blokbástry, jakými jsou například Nemilosrdný faktoriál, Pomsta trojného integrálu, V osidlech matic, Krvavá goniometrie, Jatka v Gaussově rovině, Smrt Eulerova čísla, Logaritmus na útěku, Statečný kotangens, Derivace z pekla, Vražda za desetinnou čárkou či dokonce i Ve jménu prvočísel! Úplně se mi tajil dech a bušilo srdce, když cigoš s Hárdym počítali proti neporazitelnému vedoucímu katedry kombinatoriky, a samým napětím se mi při makabrózních scénách induktivního dokazování doslova parciálně třásl totální diferenciál. Takhle nějak by to asi shrnul semiautistický umaštěný matfyzák se směrodatnou odchylkou oscilující v intervalu sociopatie nebo jeho Aspergerem permutovaná babochlapí družka s xichtovým koeficientem limitně konvergujícím k prdeli, kteří si mezi sebou vždy po přednášce z abstraktní algebry kompulzivně „rozdají pár čísel“. Já budu trochu při zemi a řeknu, že jsem viděl patetický, slušně natočený, skvěle zahraný a jakž takž zábavný film o tom, jak si erudovaný počtář Jeremiáš Žehlí přitáhl na kalkulační svingrpárty z Pandžábu ochočeného Romana Mižigara, který umí úplně sám, z hlavy!!! a rychleji, než byste vykostili autorádio z Fábie, spočítat, na kolik stejných malých dílů je třeba nařezat čornutou desetimetrovou kolejnici, aby se optimálně vešla do dvoukoláku, ve sběrně ji pak považovali za šrot a nevolali benga. (30.10.2016)

Politika, válka, láska, předsudky, víra - k čemu to je?! Film mě velice zasáhl a potvrdil existenci boha ( aspoň pro mě ) . Scéna, kdy měl Hardy proslov před Královskou společností mě rozbrečela, byl to jeden z nejkrásnějších emočních zásahů v životě. Chci za to poděkovat. Kdyby to bylo jen o pravdě, nikoho by ten film nezajímal, stejně jako je to dnes pravda nikoho nezajímá. (13.11.2020)