poster

Mata Hari

  • francouzský

    Mata Hari, agent H21

  • italský

    Matha Hari, agente segreto H. 21

Drama / Historický / Romantický / Válečný

Francie / Itálie, 1964, 98 min

  • sportovec
    ****

    Pokus vložit do zmarněného životního osudu známé-neznámé postavy slavné zpravodajky i válečnou tragédii Velké války vyšel jen zčásti. Vše stojí a padá s hlavní postavou a posledními měsíci jejího života. Z mateřství historické osobnosti nenalezneme ve filmu ani nádech (snad s jistou výjimkou závěrečné scény, kde se Mata Hari snaží svému snad životnímu partnerovi vyzpovídat až do dna sebe sama, svého zahořklého života). Mimo vynikající Jeanne Moreauovou, která tu dostává víc než dostatečný prostor pro prezentaci všech rejstříků svého mimořádného herectví, na sebe výrazněji upozorňuje jen tehdy velmi mladý Trintignant a občas ale opravdu "bleskne" Claude Rich. Mluvíme-li v této souvislosti o určité konzervativnosti či plochém realismu některých soudobých československých filmů, nelze si nevšimnout místy až uslzeně sentimentálních záběrů MATY HARI, jejímž spoluscénáristou byl Francois Truffaut a kde se také mihne turuffautovský herec Jean-Pierre Leotard. Drsný závěr, působivá konfrontace německé podlosti a anonymní mašinérie válečné francouzské justice, která vlastně nemá na vybranou, však řadu těchto slabin s úspěchem překonává nebo alespoň eliminuje. Příběh romantické lásky, tragická historie dvou zmarněných lidských životů na pozadí zkázy deseti- a statisíců dalších nesčetných mrtvých a zmrzačených, tak neztrácí své nadčasové memento.(16.8.2010)

  • mortak
    ***

    Každý umělec vytvoří během svého života mnoho skic, mnoho náčrtů točících se okolo jednoho tématu. Femme fatale - to bylo Truffautovo hlavní téma a nechtělo se mu jen tak ho opustit po vynikajícím převedení novely Jules a Jim. Mata Hari přejímá nejen Jeanne Moreau v roli osudové ženy, která nemá minulost, ani budoucnost, a která se stává středobodem života mužů ničíc jejich životy, ať už z povinnosti špionky nebo z lásky, ale taky vyprávěcí postupy (využití dobových materiálů pro časové skoky) či přímo určité věty (Já měl málo žen, ty hodně mužů, takže vytvoříme průměr). Bohužel fim nezaujme scénářem, který je hodně plochý a mělký, ani sentimentální hudbou, která spolehlivě ničí atmosféru. Jde vlastně o exhibici Jeanne Moreau, která skoro nevyjde ze záběru, kamera se laská s jejím obličejem i tělem, s nádhernými kostýmy. A je opravdu na co se dívat. Jenže mimo Jeanne už tu není skoro nic, co by tento návrat k femme fatale ospravedlňovalo.(17.2.2010)

  • NinadeL
    *

    Žádná sláva, tahle verze. Při vědomí více než dvaceti filmových zpracování příběhu slavné tanečnice, mohu tuto klidně přejít naprosto s nulovým zážitkem. Skutečně mě nyní více láká i o deset let starší očividný italský brak s názvem La figlia di Mata Hari. Jeanne Moreau není ani fatální, ani jakkoli jinak zajímavá a hravě ji přehrává kdokoli, kdo se byť jen nechal inspirovat kontrašpionážní zápletkou. Vynikající byla Suzanne Marwille v Za svobodu národa, v té době Matu hrála ve dvojici filmů Asta Nielsen. Dokonalá byla Marlene Dietrich v X 27, v její době hrála Hari Greta Garbo. Mezitím se jako Zelleová objevila Magda Sonja. Když se tedy na scéně objevila verze s Moreau, připojila se pouze do renesanční vlny 60. let, která se s úctou vracela ke starším oblíbeným tématům, která vrcholila ve 30. letech. Z novodobých představitelek jsem si oblíbila jen Domizianu Giordano z epizody Mladého Indiana Jonese a věřím, že současnou vhodnou tváří by mohla být Dita Von Teese. Patrně by se poučila nejvíce z verze George Fitzmaurice. Jean - Louis Richardova je pateticky zestručněna na jediný milostní motiv a Matu Hari představuje od samého začátku jako na lopatky poraženou zmatenou eskamotérku, která byla pouhou mouchou v síti válečné mocenské politiky. Lépe by bylo nenechat tento laciný sentimentální syžet utopit v drdolech a tučných linkách na oči, protože secese vypadala jinak.(24.6.2010)

  • Pohrobek
    ****

    Takřka zapomenuté dílo (Na IMDb jen 14 hodnocení!) velkých jmen - Truffauta, Moreau a Trintignanta. Poněkud volnější zpracování skutečného příběhu nizozemské tanečnice Margarethy Geertruidy - slavné německé špiónky. Režisér Jean-Louis Richard a scénárista François Truffaut (!!) se soustředili především na ústřední složitou postavu - ženu bez vlasti, s podivnými zásadami a zkoušenými hodnotami. V hlavní roli uchvacující Jeanne Moreau, která své postavě dodává spoustu života, rozporů i ambivalence. François Lasalle výborného Jeana-Louise Trintignanta je pak dalším spíše smutným protagonistou tohoto příběhu marné a nešťastné lásky zkrušované nepříznivými okolnostmi bouřlivého válečného světa.(29.7.2005)

  • IdaHutt
    **

    Bohužel, čas se na filmu podepsal. Jeanne Moreau dobrá, nicméně sám příběh dneska už nudný. Nejvíce mi však vadí chyby ve výpravě i v některých historických reáliích. Kampak se ztratil např. Vadim Maslov? A co ty kostýmy, účesy, líčení? Milovníci secese a znalci 1. světové války ať se radši ani nedívají!(17.1.2011)

  • - Ředitel Société Financiére de Production Cinématographique obvinil scénáristy filmu Jean-Louis Richarda a Francoise Truffauta z toho, že plagovali deset konkrétních detailů scénáře Paula a Cathy de Sainte-Colombe k filmu se stejným námětem, který měl být režírován Američanem Edgarem G. Ulmerem. Soud dal žalobci za pravdu a nařídil tvůrcům zaplatit mu 250 tisíc franků. To významně otřáslo společností Les Films du Carosse, která film produkovala. (liborek_)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace