Mimoni 2: Padouch přichází

Po zhlédnutí posledního mimoního dobrodružství začínám mít pocit, že nám kanárkově žlutá začíná nějak nebezpečně blednout. Jediné, co bych možná vyzvednul je propojení s prvním „padouchem“ pomocí známých postav, ale jinak perlivá limonáda, kterou někdo zapomněl zavřít, a všechny bublinky dávno vyprchaly. Myslím, že nazrál čas změnit barvy. (01.11.2022)

Jakožto největší gentleman a správně se odívající mládenec se zalíbením ve filmařině jsem na kulturní záležitosti jako promítání dozajista brzo kultovního snímku Mimoni 2: Padouch přichází v nejbližším kině nemohl s kámošem chybět. Inu, nasadil jsem si slušivou bílou košili, slušné bílé boty, spodek od saka a modrou kravatu, kterou jsem si však musel nechat zavázat, a oblečen lépe než-li na taneční či pohřeb jsem vyrazil/jsme vyrazili (kdyby se to natáčelo, dozajista by to vypadalo fakt dobře ve zpomaleném záběru). Po kapsách jsme měli rozmístěných pět banánů. Když tu náhle jsme dorazili na místo, zakoupili jsme lístek a hodinu čekali, až se ten jeden sál co v budově je otevře. Kolem nás se mezitím začali hromadit davy lidí, kteří však nebyly oblečení takto nóbl, spíše naopak laiksky - a taky to byly ve většině případů malé děti, a ne čtrnáctiletý hovada jako my. Kámoš za tu hodinu stihl vypít svůj litr a půl ledového čaje a po zbytek výletu tedy upíjel z dvoulitrové petlahve Spriteu, která právně patřila mě. Ale abych nepředbíhal, že ano... nu tak tedy, dveře od sálu se otevřeli. My vešli dovnitř a k překvapení jsme seděli až úplně vzadu (nevěděli jsme kde budeme sedět, prostě jsme jen řekli, že chceme jít na tenhle film a pokladní nám dala lístek). Nu a po pááár reklamách na podivné filmy, které rozhodně takto vybraní muži nesledují, film započal (zatleskali jsme, ale jen trochu, jelikož námi zmítal stud (trochu), ale kámoš se tedy styděl víc, jelikož já jsem nebojácný všeumělec, který se svá rozhodnutí nebojí prezentovat celému světu). No... a smáli jsme se. A hodně. A nahlas. Svými hlubokými mutujícími hlasy. Jako praví muži. Zcela nás tento film vtáhl, i přes některé nedostatky v ději (chvíli trvalo, než film začal (příchod mimoňů na scénu neuvěřitelně pomohl), nebo posledních patnáct minut byl strašněj bordel (ono tam toho bylo víc, ale to nějak extra nevadilo)), občasné trapné momenty, zkratkovitý storytelling (existuje vůbec něco takovýho?) atd. Sedmdesátková nálada mi/nám neuvěřitelně sedla a film byl neuvěřitelně návykový. Kámoš dokonce řekl, že nejlepší ze série o mimoních, však u mne stále vyhrává El Macho. protože El Macho je El macho. Neskutečněj bordel, kterej jsem si zamiloval (i když jsem uvažoval nad třemi hvězdami). Okamžitá klasika, kterou kdo nezná, jako by nežil!!! 7-7,5/10 (12.07.2022)

Jsem fanoušek Mimoňů, ale tentokrát mi to zkrátka nějak nesedlo a místy jsem se nudil. Hlavní koncept je stále hutný, zvlášť po tak dlouhé pauze a mimoňská hláška "Mini-boss" patří mezi klenoty této série, tentokrát mě však příliš nezaujali záporáci a asi to bude chtít ještě druhé zhlédnutí...a taktéž zopakování si starších dílů jestli je to ještě stále pro mě. (16.08.2022)

Asi by se dalo vypíchnout dost věcí, které mi tu vadily, nicméně i protože jsem jedničku viděl asi 30x a dost rychle jsem ji vzal na milost, tuším že tady to časem bude podobné. Zase zajímavý soundtrack, pár vtipných scének. Možná zbytečně šílený mysteriozní podtext s kouzelným náhrdelníkem, ale budiž. 6/10 (05.01.2023)

Chtěl jsem si oddechnout a zasmát se, aniž bych musel nad něčím přemýšlet. Po zhlédnutí jsem ale spíš měl hlavu jako balón. Pro malé děti je to naprosto ideální (potvrzují to skoro miliardové tržby), protože se pořád něco děje, barviček by se člověk nedopočítal a mimoni opět přehrávají o sto šest. A takhle je nutné taky k filmu přistupovat – jako k blbůstce pro pětileté caparty. Ono totiž většinu stopáže tvoří scénky s mimoni, samotný příběh je na druhé koleji. Tudíž nečekejte žádnou logiku. Doslova. To myslím vážně. (06.01.2023)