Jak nezískat Pulitzera

Drama ze zákulisí žurnalistiky, které se ale postupně vyvine tak, že řeší problém obecnější. Těžko o tomto něco bližšího napsat, aniž bych vyzradil vývoj děje. Je to zajímavý vhled do pozadí žurnalistiky a lidské psychiky. A pokud by to nevycházelo ze skutečné události, asi bych označil scénář za málo uvěřitelný. Celkem hezké drama komornějšího střihu. Je to spíše "malý film", který není nijak zvlášť výjimečný, natočený celkem úsporně, ale funguje to a bylo to 100 minut dobře strávených. (28.11.2011)

Malý, nenápadný film přibližující dusnou atmosféru několika květnových dní roku 1998 v redakci snobského časopisu The New Republic, který se pyšní tím, že ho čtou důležití lidé, včetně samotné hlavy státu. Přesto se v magazínu dopustí fatální chyby, když otisknou sérii článků od Stephena Glasse - na první pohled roztomilého losera, který se neustále podceňuje (jeho věčné "Are you mad at me?" leze očividně všem krkem) a v redakci se těší nebývalé popularitě, neboť si pamatuje, kdo kdy slaví narozeniny a kdo nerad zteplalou kolu. Za brýlemi a imagí šedé myšky se však skrývá prohnaný lhář, který si své články vycucává z prstu - zda tak činí kvůli kariéře, nebo jde jenom o snahu získat respekt rodičů, pro které povolání novinářské není dost prestižní, toť otázka. Na Christensenově výkonu nevidím nic tragického, naopak. Je to on, díky komu nakonec Glasse nezavrhnete, spíš vám ho bude líto, i když víte, že lhát se nemá. Peter Sarsgaard Haydenovi zdatně sekunduje a navíc mu to sekne i v outfitu z devadesátek;-) Shattered Glass si užijete, i když vám novinařina nic neříká. Je to totiž jedinečná sonda do duše lháře, díky níž si uvědomíte, že někteří z nás dokážou bezostyšně lhát přímo do očí, aniž by se začervenali. Naštěstí se tu však potvrzuje i stará pravda, totiž že lež má krátké nohy. Ale, sakriš, když já si tak přála, aby Stephenovi křivdili...:-) (27.10.2008)

Film s Haydenem Christensenem v hlavní roli asi nemůže být dobrý už čistě z principu. I jinak je výsledek bohužel poměrně povrchní a laciný, až moc idealizuje a jindy přehání a démonizuje. Může vůbec fungovat deziluze u někoho tak naivního, že byste ho nejradši profackovali? Je zajímavé, že Billy Ray má na kontě pár zajímavých scénářů, třeba aktuálního Greengrassova Kapitána Phillipse, ale scénář a režie Shattered Glass svojí rutinností a standardností nemají čím vytrhnout. (16.12.2013)

Důmyslná sonda do duše, chování a "morálních" hodnot člověka, který se rozhodl nerespektovat nejen pravidla žurnalistiky, ale téměř žádná pravidla a vydal se na scestí čisté, ikdyž důmyslné fikce a lží, do kterých se postupně zaplétal až nebylo důstojné cesty zpět. Pan Glass vypadal na první pohled velmi bezúhonně a byl velmi vtipný a oblíbený a nakonec se z něj vyklubal velmi slizký člověk/na mne budil tento dojem již od začátku - což bude asi dílem přesvědčivosti Haydena Christensena/ budící spíše lítost a opovržení tím, že si vybudoval svoje image na lži a potom logicky po velmi trapném a útrpném prozrazení následoval tvrdý pád na tvrdou zem. (03.04.2012)

Ze začátku se to tváří jako pohádka „jak pilný a pracovitý novinář k Pulitzcerově ceně přišel“ , ale vyklubala se z toho obstojná studie ambiciózního lháře. Příběh plachého a snaživého kluka, který pohádky psal, ale schován za přátelské a omluvné úsměvy nebo dotčené rozhořčení, mohl odhalené lži přebíjet dalšími. „Vlezka“, který dokázal tahat za fusekli nejenom vlastní redakci. Nikterak převratné přesto velmi poučné. (25.07.2006)