Křížová palba

Dvě bandy, jedna zbraně prodává, druhá kupuje. Dva týpci, jeden z každé strany, však mají mezi sebou nevyřízený účet. A když je kolem plno zbraní, je jasné, v co se to zvrhne. Tak asi do 45. minuty to docela jde, má to vtip a nezbytnou nadsázku. Pak ale zřejmě tvůrci došli k názoru, že to potřebuje obměnit, tak se začnou mlátit a střílet i někteří týpci v rámci jedné bandy, nadsázka s humorem se ztratí a místo stereotypu nastane chaos. Na to, že se to začne brát vážně, měli těch nábojů po kapsách všichni nějak moc. Jestli něco stojí za to, pak herci, kterých je podle mě ale na takový film škoda. (02.09.2017)

Taková lacinější, šílenější a verbálně zhuštěnější variace na "Reservoir Dogs" od Quentina Tarantina. Již od prvních minut filmu Free Fire je celá premisa hned jasná, takže si ve zbytku stopáže můžete užít kreativní, avšak bohužel místy i hodně scénáristicky děravou, křížovou palbu slov a zbraní. Není to dokonalý film, to vážně ne, avšak jako akční jednohubka na nedělní večer funguje v rámci možností tak jak se od ní očekává. „Fuck the small talk. Let's buy some guns, eh?“ (01.10.2017)

Parta lidí v ostentativně sedmdesátkových hadrech po sobě hodinu a půl křičí a střílí v jedné staré tovární hale. Je to sice trochu zdlouhavější a méně přehledné, než bych čekal (minimum celkových záběrů Wheatleymu na druhou stranu umožňuje postupně odhalovat nová zákoutí haly), ale jako stylovou, nekomplikovanou zábavu, která nabízí přesně to, co slibuje trailer (a nic moc navíc) si to lze bez větších výhrad užít. Ben Wheatley si zřejmě chtěl vyzkoušet, zda podobně high-concept materiál zvládne přetavit v záživnou žánrovku. Zvládl a zřejmě si to i s herci, z nichž většina své postavy modelovala na základě jednoho charakteristického znaku (vzhled, věk, akcent), takže vám nesejde na tom, kdo schytá kolik kulek, náramně užil. Jen nečekejte film, který by vynikal svou sofistikovaností nebo přepisoval pravidla žánru (za jeden z nejchytřejších scenáristických tahů považuji to, že většina aktérů je krátce po začátku střelena do nohy, takže jim následně trvá mnohem déle překonat poměrně krátké vzdálenosti a příběh tak nekončí po půl hodině). Oproti Tarantinovi má Free Fire mnohem jednodušší vyprávěcí strukturu (žádné skoky v čase) a tedy i přímočařejší průběh, jakkoli je v něm patrná jistá snaha o rytmizaci pomocí odhalování nových skutečností (byť ve výsledku vlastně stejně na ničem z toho nezáleží, což nám film sám dává ironicky najevo pointou scény se zvonícím telefonem). Oproti Scorsesemu zase není tak vymazlený, pokud jde o kameru a střih. Wheatley vyprávění občas nakopne prudkým nájezdem, záběrem z velkého nadhledu nebo prostříháváním mezi dvěma akcemi, ale o soustavném využívání určitých stylistických postupů nelze mluvit. Filmu nejvíc pomáhá, že odmítá brát vážně sám sebe, natož své postavy, což je pro brutální slapstickové scény, kdy se máme smát tomu, jak někdo někoho střelí do hlavy, ideální výchozí nastavení. Stupeň absurdnosti a neúcty k tomu, co se sluší a patří, je chvílemi takový, že jsem si vzpomněl na Monty Pythony („Já nejsem mrtvý“), což je asi jedna z největších poklon, kterou lze vyseknout filmu, jenž chce diváka především dobře pobavit. 80% (30.03.2017)

,,JÁ ZAPOMNĚL, NA ČÍ JSEM STRANĚ...“ /// Na začátku vybudujou sráčovskou atmosféru (jakože kdo je tady větší pytel sraček?) a když to po cca půlhoďce zjistěj… následuje westernovská přestřelka – všichni proti všem. Dlouhááá přestřelka. Není komu fandit, takže postupně je to zajímavý míň a míň. Nemá to totiž žádnou (natož geniální) myšlenku. Jen prostě parta čím dál víc rozmrdanejch kreténů (a jedna Popelka) po sobě tupě pálí a pálí… Najdeme tady několik vtipnejch – černejch momentů, ale žádnej pan Růžový, Bílý, Oranžový… se nedostaví. A nepomůže tomu ani fajnový obsazení. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Potřebuju – za prachy – zlikvidovat starý skladiště. 2.) Neznám žádný Gaunery. 3.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. (31.07.2017)

Být to o dvacet minut kratší, mít to promyšlenější děj, lepší vtípky (ne, ani ten s deštníky to moc nenapravil), a nějakou skutečně zajímavější pointu, klidně dám víc. Pár chlápků a jedna baba ve skladišti po sobě hodinu střílí, ale kupodivu to chvílemi funguje, občas je to i veselé. Ale časem to začne být těžká nuda. A nakonec je to i nechtěně komické, zvlášť, když pořád a pořád se elitní zabijáci ne a ne trefit, když každého kulky vždy jen škrábnou nebo trefí do nohy, případně mrtví vstávají a dělají rutyku. A do toho odrhovačka, kterou u nás nazpíval Karel Gott pod názvem Když milenky pláčou. Co chybělo během cesty ke konci na vtipu, tam na konci přibylo na zbytečné brutalitě - což se k tomu předchozímu jistému nadhledu moc nehodí. Navíc si říkám, jestli to všem stálo za to, se postřílet kvůli dvěma hádajícím se blbečkům. Stačilo, aby každý střelil toho svého a mohli odejít všichni v klidu. (26.06.2017)