Marty

Podobné milé filmíky by mali dávať oveľa častejšie ako niektoré umelé romantické limonády dnešnej doby. Neskutočná pohoda a úprimnosť ma pohltila počas sledovania aj po filme. Ten svojim obsahom určite aj morálne prispeje k téme lásky. No mohlo to byť vtipnejšie. Ale Borgnine mi navždy prischol ako dobrák Marty. 80%. (05.06.2007)

Sympatická, hřejivá, emfatická skica. Ale žel jen skica. Hlavní postava je sice prokreslena pěkně, ale členité prostředí, v němž se pohybuje a ve kterém je formována, působí dost vágně, schematicky; byť nepostrádá svou specifickou atmosféru. Přitom na kontaktu s ním je Martyho charakteristika vystavěna. Kvůli zjednodušenému zobrazení světa pak nahlížená Martyho vnímavost vyznívá poněkud vypjatě; je však snad ten svět chladných návyků prost vnitřního života? Důkladnější psychologický rozbor by si zasloužila přinejmenším postava Clary, jejíž prožitky skrývá její nesmělá tvář; ale i vedlejší dějová linka o rodinných potížích Martyho příbuzných by stála za hlubší náhled. Škoda té stručnosti. Ale jinak jsem za to vtažení do víkendu melancholického řezníka vděčný. Mělo to své kouzlo. (31.05.2009)

Naprostá čistota. Tento film je oproštěn od všeho nadbytečného a vypráví extrémně přímočarý příběh o jednom nesmělém dobrákovi, který konečně najde tu pravou. Trénovanější divák bude logicky očekávat nějakou zradu, nějaký nečekaný dějový zvrat v druhém plánu, ale Marty to nepotřebuje, zbytečně by mu to ubíralo na síle spočívající právě v jednoduchosti. Martyho lze vnímat také jako obrázek poválečné generace, která nutně potřebuje zaplnit velký kus prázdnoty, zející v jejích duších. Pro své optimistické vyznění jde o mile idealistický snímeček, o příjemné pohlazení po duši, neohánějící se přehnanými ambicemi. Scénář není žádný zázrak, ale zaslouží si být zbožňován za to, jak hezky úhledně divákům servíruje to, co chtějí slyšet, tzn., že není důležité, jak člověk vypadá, ale jaký je, že naděje umírá poslední, že na každého čeká ta/ten vyvolená/ý apod. Překvapivě civilní, překvapivě oscarový je Ernest Borgnine, který mi byl z celé divoké bandy stejně vždycky nejsympatičtější. Možná vás při nečekaném zjevení se nápisu The End napadne, že Akademie s oceněním pro nejlepší film trochu přestřelila, na druhou stranu, co si budou někteří diváci za padesát let říkat u – již dnes povrchního – Crashe? Jinými slovy: nedoporučuji přikládat Oscarům přehnaný význam. 80% (05.06.2007)

Jedna z oceňovaných hollywoodských klasik 50. let, kterou podle jedné knihy prý musím vidět, než umřu :o) , ale osobně mě příliš nevzala. Mám pocit, že nevidět Martyho, o nic zásadního bych nepřišel. Dost mě bavilo prvních a posledních 15 minut, oceňuji podání závěru nejen bez patosu, ale i bez jednoznačného happy endu a Ernest Borgnine se do hlavní role dobře hodil. Ale celkově mi ten film připadal trochu neslaný, nemastný a nepociťoval jsem u něj moc ani z onoho tradičního kouzla naivních romantických filmů pro pamětníky. Humoru je zde totiž často stejně málo jako napětí, takže nekonala se komedie, ani pořádné drama, a jako obyčejný jednoduchý příběh bez přidání napětí, hlubší psychologie postav nebo humoru má Marty zase málo realistické zpracování na to, aby mě pořádně pohltil. Přispívají k tomu (s výjimkou sehrané mužské dvojice Borgnine – Mantell) i slabší herecké výkony. Přistihl jsem se víckrát nejen, že se nudím, ale že vnímám vše ostatní, než příběh. Dialogy jsou často založené více na promluvách některé postavy, než vzájemných rozhovorech. Betsy Blair ztvárňuje ošklivku a skutečně nevypadá jako žádná kráska, ale když přijde hezky oblečená a učesaná k Martymu, usměje se a začne pronášet romantické řečičky, cítil jsem z ní daleko víc té krásy, než skutečných emocí a případného hereckého talentu. I navzdory tomu, jak se tvůrci k závěru umně vyhli tradičnímu klišé, mi ta romantika připadala často strojená a nefungovala na mě. *** Cože? 4 Oscary v hlavních kategoriích?? Tak se holt zase jednou s mocipány z Akademie nestotožním. [50%] (24.10.2022)

Keď to pred rokmi dookola rotovalo na MGM, tak som zakaždým videl len nejaké úseky a nechápal som, čo sa na tom mojej mame tak páči. Teraz som si to konečne pustil celé a je to pecka. Je to taký predchodca filmu Only the Lonely o slobodnom chlapíkovi po tridsiatke (Ernest Borgnine podal fakt skvelý výkon), ktorý stále býva s mamou a nedarí sa mu nájsť si ženu. Film dokáže diváka neraz dojať nad smutným osudom viacerých postáv, ale zároveň aj často rozosmiať neskutočne vtipnými dialógmi. Či už medzi Martym a jeho matkou, ktorá sa ho stále pýta, kedy sa ožení ale akonáhle si domov privedie konečne dievča, tak na ňu hneď začne žiarliť a začne ju kritizovať od hlavy po päty. Bavila ma aj vedľajšia línia s ďalším mamičkiným mazánkom, ktorý sa musí rozhodnúť, či z bytu odsťahuje matku alebo ženu. Rovnako vtipné, miestami dojímavé a zároveň neskutočne romantické je rande medzi Martym a podľa všetkých postáv naokolo, ošklivkou Clarou. Mne sa teda celkom páčila. Rozhodne mala nádherný úsmev. To ich rande plné emócií u obidvoch postáv mi pripomenulo klasiku Before Sunrise, len to tu bohužiaľ trvá podstatne kratšie. Škoda, že nemali viac spoločných scén, ale o to viac som si ich užíval a film si ma postupne po pomalšom rozbehu úplne podmanil. Proste nádherný príbeh dvoch obyčajných bežných ľudí, ktorý nie sú jak vystrihnutý z časopisu, našli svoju životnú lásku. Výsledkom je film, ktorý mi ubehol strašne rýchlo a na konci som mal chuť si ho pustiť znova. Zatiaľ dávam silných 8/10. (30.03.2021)