Marty

"Obecně si myslím, že by tchýně neměla bydlet s mladým párem"/// Nerad bych ve čtyřiatřiceti vypadal tak jako Marty. Čímž nechci říct, že vypadá zle, ale že mu prostě v době natáčení už bylo přes čtyřicet a bylo to dost vidět./// To se takhle sejdou dvě báby a mluví se o tom, kdo všechno umřel= klasika./// Marty jako kamarád z armády za pět babek./// Marty telefonuje- nejdřív oči dokořán, když se zaběhlý scénář opakuje a je dívkou odmítnut- má oči zavřené, je smířený s osudem./// Kamenujte si mě, ale ten dabing se vůbec nepovedl, mluví hrozně rychle a stejně jim to na obraz nevychází. Předpokládám, že originál bude mnohem lepší, ale tenhle film vidět víckrát nemusím (ani mě na konci nezajímalo, jestli se staromládenecký řezník přeci jen ožení). Byla to nuda, a to je jeden z nejhorších ortelů, které můžu k filmu vyřknout. Takové filmy se mi líbí jen atmosférou doby, jo padesátá léta v Ameru, kdybych jen mohl alespoň týden v té době ochutnat. (02.07.2008)

Naprostá čistota. Tento film je oproštěn od všeho nadbytečného a vypráví extrémně přímočarý příběh o jednom nesmělém dobrákovi, který konečně najde tu pravou. Trénovanější divák bude logicky očekávat nějakou zradu, nějaký nečekaný dějový zvrat v druhém plánu, ale Marty to nepotřebuje, zbytečně by mu to ubíralo na síle spočívající právě v jednoduchosti. Martyho lze vnímat také jako obrázek poválečné generace, která nutně potřebuje zaplnit velký kus prázdnoty, zející v jejích duších. Pro své optimistické vyznění jde o mile idealistický snímeček, o příjemné pohlazení po duši, neohánějící se přehnanými ambicemi. Scénář není žádný zázrak, ale zaslouží si být zbožňován za to, jak hezky úhledně divákům servíruje to, co chtějí slyšet, tzn., že není důležité, jak člověk vypadá, ale jaký je, že naděje umírá poslední, že na každého čeká ta/ten vyvolená/ý apod. Překvapivě civilní, překvapivě oscarový je Ernest Borgnine, který mi byl z celé divoké bandy stejně vždycky nejsympatičtější. Možná vás při nečekaném zjevení se nápisu The End napadne, že Akademie s oceněním pro nejlepší film trochu přestřelila, na druhou stranu, co si budou někteří diváci za padesát let říkat u – již dnes povrchního – Crashe? Jinými slovy: nedoporučuji přikládat Oscarům přehnaný význam. 80% (05.06.2007)

Tajne, v skrytu duše som dúfal, že postavu, ktorá by čo najlepšie vystihovala môj charakter nájdem v nejakej Tarantinovke, no stalo sa to tu. Veľmi dobre som chápal všetky Martyho pocity, aj reakcie na otázku "Kedy sa už oženíš?". Jeho skúsenosti so ženami sa podobali tým mojim, proste som sa v ňom našiel a držal som mu palce. Veľmi pekný film aj o odvrátených stránkach nadväzovania vzťahov s výborným Borgninom. (18.04.2021)

K tomuto filmu snad neexistují české titulky. Já jsem ovšem frajer, takže mi nedělá problém kouknout s anglickými. Nakonec jich nebylo ani třeba. Angličtina je v tomto snímku opravdu velmi jednoduchá. Snad se ani neobjevilo jediné slůvko, kterému bych neporozuměl. To se mi už dlouho nestalo. Obvykle se takové slůvko najde snad v každém filmu. K mému velkému údivu se mi tento snímek dost zamlouval. Po romantických dramatech moje srdce opravdu neprahne, takže jsem zhlédnutí dlouho předlouho odkládal. Hrozně miloučký film o hrozně hodném tlouštíkovi, který netouží po ničem jiném, než najít nějakou tu spřízněnou duši. Takový snímek ze života. Jistě už každý někdy narazil na člověk, se kterým si hrozně dobře rozuměl. Na člověka, se kterým čas hrozně rychle utíkal a stále si bylo o čem povídat. Přičemž nemusel při rozhovoru ani nikterak přemýšlet. Slova šla na jazyk sama. Daný vztah je ve filmu vykreslen opravdu kouzelně. Oběma aktérům jsem od srdce přál a fandil, aby jim vše vyšlo. Tu pověstnou jiskru mezi nimi opravdu fyzicky cítíte. Právě uvěřitelnost je hlavní doménou snímku. Je opravdu jednoduchý. Na nic si nehraje a za nic se neschovává. Jsem příjemně překvapen a ještě příjemněji potěšen. (14.12.2016)

Keď to pred rokmi dookola rotovalo na MGM, tak som zakaždým videl len nejaké úseky a nechápal som, čo sa na tom mojej mame tak páči. Teraz som si to konečne pustil celé a je to pecka. Je to taký predchodca filmu Only the Lonely o slobodnom chlapíkovi po tridsiatke (Ernest Borgnine podal fakt skvelý výkon), ktorý stále býva s mamou a nedarí sa mu nájsť si ženu. Film dokáže diváka neraz dojať nad smutným osudom viacerých postáv, ale zároveň aj často rozosmiať neskutočne vtipnými dialógmi. Či už medzi Martym a jeho matkou, ktorá sa ho stále pýta, kedy sa ožení ale akonáhle si domov privedie konečne dievča, tak na ňu hneď začne žiarliť a začne ju kritizovať od hlavy po päty. Bavila ma aj vedľajšia línia s ďalším mamičkiným mazánkom, ktorý sa musí rozhodnúť, či z bytu odsťahuje matku alebo ženu. Rovnako vtipné, miestami dojímavé a zároveň neskutočne romantické je rande medzi Martym a podľa všetkých postáv naokolo, ošklivkou Clarou. Mne sa teda celkom páčila. Rozhodne mala nádherný úsmev. To ich rande plné emócií u obidvoch postáv mi pripomenulo klasiku Before Sunrise, len to tu bohužiaľ trvá podstatne kratšie. Škoda, že nemali viac spoločných scén, ale o to viac som si ich užíval a film si ma postupne po pomalšom rozbehu úplne podmanil. Proste nádherný príbeh dvoch obyčajných bežných ľudí, ktorý nie sú jak vystrihnutý z časopisu, našli svoju životnú lásku. Výsledkom je film, ktorý mi ubehol strašne rýchlo a na konci som mal chuť si ho pustiť znova. Zatiaľ dávam silných 8/10. (30.03.2021)