Marty

Delbert Mann svojim filmovým debutom zažiaril a odniesol si Oscara za réžiu i film. Značne mu k tomu pomohol priamočiary scenár Paddyho Chayefského ( Oscar ), v ktorom hrajú prím dialógy. V tomto duchu netreba zabudnúť na vynikajúceho Ernesta Borgnineho, ktorý dal svojmu staromládeneckemu Martymu veľké srdce. Postava outsidera vo veciach lásky, večne atakovaný poznámkami , že by si mal nájsť ženu, je uveriteľná a krásne civilná. (25.12.2007)

Marty má 34 rokov, je slobodný a single, žije v spoločnej domácnosti s matkou a bez otca, ktorá mu príliš kecá do života a rozmýšla, ako sa v živote presadiť. Ja mám 34, som slobodný a single, donedávna som žil v spoločnej domácnosti s mamou, ktorá sa tiež starala o moje známosti a tiež riešim v dobe krízy, ako sa poriadne presadiť. Marty sa stal mojim osobným filmom aj napriek tomu, že je takmer 60 rokov starý, čo je dôkazom jeho nadčasovosti. Problémy ľudí sú stále rovnaké, ak sa mladý človek včas nedokáže dostať z domu, je to stále ťažšie a vzťahy s rodičmi čoraz komplikovanejšie. Film nadhadzuje viaceré závažné témy, čiže sa nesústreďuje iba na romantickú líniu, ktorú by vypĺňal povinnou omáčkou. Keď sa na začiatku Ernest Borgnine pred svojou matkou zosypal a začal sa sťažovať na svoj vzhľad a odhalil tak svoju zakomplexovanosť, odhalil tak aj kvalitu a výnimočnosť scenára a navnadil diváka na dielo, ktoré má čo povedať prekvapivo aj tomu dnešnému. Príbeh o zúfalom hľadaní šťastia, lásky, miesta vo svete, sebarealizácie, odmietnutia fixácie na názory okolia a tým pádom nájdenia vnútornej sily na presadenie vlastnej osobnosti, čo bolo a bude vždy veľmi ťažké. (20.03.2013)

Tajne, v skrytu duše som dúfal, že postavu, ktorá by čo najlepšie vystihovala môj charakter nájdem v nejakej Tarantinovke, no stalo sa to tu. Veľmi dobre som chápal všetky Martyho pocity, aj reakcie na otázku "Kedy sa už oženíš?". Jeho skúsenosti so ženami sa podobali tým mojim, proste som sa v ňom našiel a držal som mu palce. Veľmi pekný film aj o odvrátených stránkach nadväzovania vzťahov s výborným Borgninom. (18.04.2021)

"Obecně si myslím, že by tchýně neměla bydlet s mladým párem"/// Nerad bych ve čtyřiatřiceti vypadal tak jako Marty. Čímž nechci říct, že vypadá zle, ale že mu prostě v době natáčení už bylo přes čtyřicet a bylo to dost vidět./// To se takhle sejdou dvě báby a mluví se o tom, kdo všechno umřel= klasika./// Marty jako kamarád z armády za pět babek./// Marty telefonuje- nejdřív oči dokořán, když se zaběhlý scénář opakuje a je dívkou odmítnut- má oči zavřené, je smířený s osudem./// Kamenujte si mě, ale ten dabing se vůbec nepovedl, mluví hrozně rychle a stejně jim to na obraz nevychází. Předpokládám, že originál bude mnohem lepší, ale tenhle film vidět víckrát nemusím (ani mě na konci nezajímalo, jestli se staromládenecký řezník přeci jen ožení). Byla to nuda, a to je jeden z nejhorších ortelů, které můžu k filmu vyřknout. Takové filmy se mi líbí jen atmosférou doby, jo padesátá léta v Ameru, kdybych jen mohl alespoň týden v té době ochutnat. (02.07.2008)

Sympatická, hřejivá, emfatická skica. Ale žel jen skica. Hlavní postava je sice prokreslena pěkně, ale členité prostředí, v němž se pohybuje a ve kterém je formována, působí dost vágně, schematicky; byť nepostrádá svou specifickou atmosféru. Přitom na kontaktu s ním je Martyho charakteristika vystavěna. Kvůli zjednodušenému zobrazení světa pak nahlížená Martyho vnímavost vyznívá poněkud vypjatě; je však snad ten svět chladných návyků prost vnitřního života? Důkladnější psychologický rozbor by si zasloužila přinejmenším postava Clary, jejíž prožitky skrývá její nesmělá tvář; ale i vedlejší dějová linka o rodinných potížích Martyho příbuzných by stála za hlubší náhled. Škoda té stručnosti. Ale jinak jsem za to vtažení do víkendu melancholického řezníka vděčný. Mělo to své kouzlo. (31.05.2009)