Room

Psychologická dráma so všetkým všade, vťahujúce a pútavé. Výborne napísaná a spracovaná téma psychologického rozmeru obetí únosu a ich vyrovnávanie sa s prežitou traumou. Najviac ma oslovilo rozdelenie prostredia a vlastne aj celej psychologickej roviny problému ústrednej sympatickej dvojice na dve časti. V tej prvej dominuje psychika matky, ochrankyňa a vychovávateľka malého syna v malom, uzavretom priestore, ktorý je však pre jej syna celý svet. Pevne stanovené pravidlá im obom dávajú pocit bezpečia a istoty, hlavne malému Jackovi. V druhej časti zase dominuje Jackova psychika, ľahšie sa dokáže vyrovnať s "traumou" náhlej slobody, tlakom médii a celého sveta. Dôvodom (ako aj vo filme bolo správne poznamenané) je predovšetkým tvárnosť detskej duše a ľahšie sa prispôsobenie zmenám, nech sú akokoľvek veľké. Našťastie. Dospelý človek to má v tomto smere omnoho ťažšie. Z toho dôvodu si myslím, že film verne a celoplošne zachytil psychologickú podstatu tejto témy, čo je veľké plus. Možno jediný problém vidím v minimálnej a jemnučkej umelej dojímavosti (stret s rodinou) a zvláštne kuriózny spôsob vyslobodenia sa zo zajatia. Ale to všetko je veľmi subjektívne a len môj pocit. Výborná vec. 85/100 (17.02.2016)

„JAKO MÁMA JSEM K NIČEMU“…“ALE JSI MÁMA?“…“ANO JSEM.…“ /// Co by bylo, kdyby Natascha nezdrhla. Nebo najdete podobnost s Elisabeth Fritzlovou? V podstatě je to jedno, protože po úvodní fázi „ROOM“, přichází dobrý drama s přehlídkou možných syndromů, fóbií i komplexů. Aby to byla ještě větší síla, chybí zřejmě jen víc osobních prožitků…(inu což, zahradu mám, zbouchám nějakej domek…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Soused má na zahradě (zahradní?) domek. 2.) Zmizela mi dcera. Často přemejšlím, jak se asi má... 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.05.2016)

Upřímně jsem myslela, že tenhle film vzdám, prvních 20 minut bylo tak neuvěřitelně depresivních, že jsem to prostě vypnula. Když jsem pak po čase pokračovala od stejného místa, tak jsem zjistila, že jsem to vlastně vypnula těsně předtím, než se něco začalo dít. Přišlo mi zvláštní, že když to dítě pořád tak chránila, tak se ho najednou rozhodla použít pro útěk a poslat ho ven bez toho, aniž by měla nějakou záruku, že to dobře dopadne. A kdyby to nebyl film, tak by to dobře nedopadlo. To dítě se vymotalo z koberce, postavilo se na korbu auta a překvapeně koukalo kolem sebe. A ten chlápek sedící v autě si toho nevšimnul? No. Ten útěk/záchrana mi přišla hodně zvláštní a přitažená za vlasy. Byl to až přílišný součet náhod. Ale až na tohle to byl dobrý film, zvláštní, dojemný a silný. Jeden z nejlepších nominovaných letos. A herecké výkony, jak Brie Larson, tak Jacoba Tremblaye jsou letos bezkonkurenční. 4* (02.02.2016)

Žijí v jakési kůlně, vypadá to, že nemají moc peněz, ona nechodí do práce, on vypadá jako holčička a moc se nezajímají o sousedy. Brzy pochopíme, že ten chlapík, který je navštěvuje, je hlavní důvod, proč se k nim dostává denní světlo jen prostřednictvím světlíku ve stropě, že žádná jiná okna jejich „room“ nemá, a že ocelové dveře střeží číselný kód. Já naštěstí nečetl synopsi, takže jsem se pár minut příjemně motal v nejistotě. Kroky distributora moc nechápu, ale budiž, jeho volba. Výsledek je komorní a minimalistický, sázející hlavně na herecké výkony: Brie Larson je přesná a velmi dobrá, ale víc mi seděl výkon devítiletého Jacoba Tremblaye. A teď upozorním na spoilery, protože několik věcí se dle mého docela nepodařilo: pokus o vysvobození je poměrně nepravděpodobný (pět let chrání syna a pak ho pošle zabaleného v koberci do absolutního neznáma?), samotné indicie od Jacka směrem k nesmírně pohotové policistce by rozhodně nestačily k určení polohy, po vysvobození by dvojici i nejbližší příbuzné obklopili psychologové, terapeuti, sociální pracovníci, po matčině odvezení do nemocnice by dítě, které bylo zvyklé výhradně na ní, nezůstalo v „cizím“ domě, Jack je sice opatrný při chůzi po schodech, ale jiné věci, které by také „neměl“ znát, zvládá bez potíží – hlavně ty sociální, na které vůbec nebyl zvyklý. Tahle zkratkovitost prostě sráží body dolů. Čas na svobodě už není tak zajímavý. Protože se s ním hůř pracuje. Matka nemůže začít s čistým listem tak jako syn, který se narodil v zajetí, její návrat je komplikovanější – právě s touhle linií se pracuje poměrně málo. Upadne do deprese, houkne na matku, ale jinak nic. Znovu přetlak zkratkovitosti. K zamyšlení a emocionálnímu zážitku mě vybídla jiná dramata podobného ražení – třeba rakouský Michael. 75% (09.01.2016)

Dlouho jsem zhlédnutí odkládal, protože jsem si myslel, že film nebude vyloženě mým šálkem kávy. Ach, jak šeredně jsem se mýlil. Takže pokud i ty, milý čtenáři, jsi krásný a inteligentní mladý muž, nedopusť se stejné chyby. Přiznám se, že v několika úvodních minutách jsem se lehoulince nudil. Sledovat jednu místnost a v podstatě dvě holky nebylo nic moc. Spoiler → Jakmile se však Jacob Tremblay vykutálel z koberce, tak se přešlo do zcela odlišné části o pokusech o začlenění se do běžného života, která mě neskutečně bavila. Jinak, ta útěková scénka byla podána tak citlivě, že mi málem ukápla nějaká ta slzička. Celé to prostě bylo podané tak uvěřitelným dojmem, s minimem logických minel, že se mi hravě podařilo vplout do děje. Samozřejmě nechyběla i nějaká ta americká medializace, což si troufám považovat za snad jedinou nadbytečnou část. Naštěstí, poměrně krátkou část. Nejsem fanouškem dětských herců, ale Jacob si všechny dospěláky neskutečným způsobem namazal a velmi vydatně napomohl Brie Larson k zisku nějakých těch ocenění. Můžeme hromadně doufat, že nepropadne kouzlu kouzelných látek a ještě ho v něčem pořádném uvidíme. Velice kvalitní 4 *. (29.03.2016)