Das Wachsfigurenkabinett
Waxworks
Obsahy(1)
Mladý talentovaný básník navštíví muzeum voskových figurín, ve kterém je vystavena spousta slavných osobností světových dějin. Majitel této atrakce ho požádá, zda by nenapsal nějaké příběhy o těchto zajímavých postavách. Mladý muž souhlasí a jeho zrak spočine na figurách Jacka Rozparovače (WERNER KRAUSS), Ruského cara Ivana Hrozného (CONRAD VEIDT) a Bagdádského panovníka Al-Raschida (EMIL JANNINGS). Pohled na tyto figuríny vyvolá v jeho hlavě představy, které vzápětí zhmotní na papír... a tak se před zraky diváka začínají odvíjet příběhy z dávných dob, ve kterých se odehrávají drásavé studie mezilidských vztahů - lásky, zrady, smrti... (caligari)
(více)Recenze (18)
Žánrově, atmosférou, rytmem i stylovým uchopením se proměňující povídkový film Paula Leniho Kabinet voskových figur reprezentuje pozoruhodnou šíři uměleckých postupů, které si dnes s expresionistickým stylem spojujeme. ___ Kabinet voskových figur z roku 1924 vypráví o spisovateli, jenž získá místo v pouťovém kabinetu, pro nějž má vymyslet příběhy k několika slavným figurínám. Jde o jednotící nit ke třem povídkám: fraškovité o Hárúnovi ar-Rašídovi, temné o Ivanovi Hrozném a snově kriminální o Jacku Rozparovači. ___ Povídky se přitom liší nejen žánrově, nýbrž i atmosférou a stylistickým uchopením, takže nabízejí různá pojetí filmového expresionismu. To se projevuje i na práci s filmovým prostorem a mnohostí jeho labyrintičnosti. Nejdříve jde o hravě bludištní architekturu orientálního města, jež zejména v noční honičce připomíná pozdější Escherovy obrazy. Následně jde o vnitřně značně nesourodý prostor výjevů ze světa pod nadvládou šíleného cara. A nakonec film představí komplexní snovou vizi města, v němž neplatí obvyklá prostorová pravidla, vše se prolíná se vším a noční můra nikdy nedopadeného vraha může projít vším. Ve všech třech příbězích jde přitom překvapivě i o milostné příběhy ve světech, které milenecké štěstí ohrožují. ___ Lze si přitom povšimnout nesrovnalostí, jež představují stopy komplikovaného života díla před premiérou i po ní. Vynikající německý a později hollywoodský režisér Paul Leni film inicioval už v roce 1920, leč výroba byla dlouhá a složitá. Ač jsou třeba představeny čtyři figuríny, příběhy jsou jen o třech – a poslední zaráží i tím, jak je oproti předchozím krátký. Inu, původní německá kopie byla asi o 25 minut delší a rozšiřovala právě současný příběh milenců z kabinetu. Negativ německé verze ovšem shořel dva roky po premiéře, a tak máme k dispozici jen kratší verzi anglickou (v níž se navíc Jack Rozparovač jmenuje jinak) a titulkovou listinu ze švédské distribuce (kde jsou zachovány dialogy z té německé). ___ Jak však bylo naznačeno, právě jistá nesourodost britské verze filmu zprostředkovává cinefilně vzrušující pohled na bohatost uměleckých možností expresionismu – přičemž i hlavní „padouchy“ si zahráli nejvýznamnější herci tohoto hnutí: Jannings, Veidt a Krauss. [Připraveno pro LFŠ 2021] ()
Asi nejslabší verze voskových figurín. Vím že to je hodně staré ale i tak film mě moc nezaujal a přišel mi celkem dost utahaný i na tu hodinu. Nicméně film má výborné filtry které dodávají filmu šťávu, a některé scény jsou nezapomenutelné. Ale bohužel je to málo k nadprůměrnému hodnocení, takhle dávám jen 3*. A na tuhle verzi asi rychle zapomenu a neustále budu mít v srdci verzi s Pricem, která je zatím nejlepší. ()
Povídkový film nabízející tři obsahem i zpracováním zcela odlišné příběhy. Příběh Haruna al Raschida, který se zamiluje do pekařky je zábavnou fantazií, která zaujme zvláštně tvarovanými kulisami, ponurý příběh Ivana Hrozného je děsivý především díky skvělé postavě šíleného vládce, poslední, nejkratší příběh nabízí zajímavé využítí vícenásobné expozice. Klasika i když už dnes zdaleka nemá takovou sílu jako třeba Caligari nebo Nosferatu. ()
Velmi zábavný povídkový film v expresionistických kulisách. První příběh chlípného kalify Harúna al-Rašída (no, chlípného - kdo by nechtěl mít 365 žen na rok, protože nenávidí stereotyp?) je rozpustilou vyprávěnkou hodnou zábavné divadelní hry. Bodově mi ji ovšem sráží velmi ošklivá pekařova žena, údajně "nejkrásnější žena Bagdádu", a přepálená stopáž - příběh zabírá více než polovinu filmu, a to na úkor temnějších povídek. Musím proto dát jen tři (a půl) hvězdy. Příběh druhý - o šíleném carovi Ivanu Hroznému - je už řádně temný a září v něm Conrad Veidt, který po somnabulovi Cesarovi vystřihl další skvělé "monstrum", tentokrát ukrutného cara. Hrůzná hostina, kdy Ivan diriguje zábavu, zatímco nevěstin otec leží opodál s šípem v břiše, stojí za to. Proč ale potom nemohl fiknout nevěstu, když chtěl? Proč se to v těchto starších filmech padouchům nikdy nepodaří? To mě mrzí a ubírám jinak skvělému příběhu půlhvězdu. Třetí povídka je nejkratší (cca pět minut), nejpropojenější s vypravěčem, který v ní sám vystupuje, a nejefektnější, co se expresionistických postupů týká. Skvělý zážitek kterému lze vytknout zbytečně krátkou délku a s tím související malou využitelnost jinak skvělého Wernera Krausse alias Jacka rozparovače (nebo Spring-heeled Jacka? Zdaleka nejde o tutéž osobu, verze filmu, kterou jsem viděl, si s tím však starosti nedělá. Kdo by měl jasno, nechť se mi ozve). Čili taky čtyři a půl. Následně stačí aritmetický součet a je jasné, že toto příjemné překvapení si silné čtyři hvězdy beze zbytku zaslouží. ()
Nevím, mám z toho takové smíšené pocity. Filmy němé éry jdou u mne málokdy pod pě hvězdiček vůbec, ale u tohoto jsem chtěl dát i tři, protože ten první příběh, respektive část byla opravdu blbá. Až na kostýmy a herce, to je v celém filmu vynikající. Naštěstí to zachraňuje druhá polovina. Pro fandy němého filmu samozřejmě povinnost, pro ty co do těchto vod zabrousí sem tam bych doporučil raději něco jiného.. ()
Ikdyž jsem nejdříve viděl remaky, tento scénář mě moc neoslovil. Voskové figuríny stále nepatří mezi mé oblíbené. ()
Třípovídková přehlídka kulis a kostýmů, která se ani trochu nepřibližuje velkým expresionistickým filmům své doby, přičemž zaostává především v atmosféře, kterou Kabinet voskových figurín prakticky nemá. Celkem nedávno jsem viděl o dva roky staršího Dr. Mabuse od Fritze Langa, který je i technicky mnohem, mnohem dál. Doporučím pozorně sledovat poslední tři záběry, ty jsou moc fajn. :-) ()
Zábavná nemá snímka. Nieje síce tak výborne natočená, ako napr. KABINET DR. CALIGARIHO, no svojím spôsobom zaujme. Dobrodružstvom, humorom a celkovým nadhľadom. ()
Skvělá kamera, krásné expresionisticky pokřivené kulisy, pěkné kostýmy, dobří herci ... kámenem úrazu jsou bohužel příběhy. První z nich o Harunu al-Raschidovi je z nich nejdelší, nejnudnější a nejroztahanější. Má 45 minut, tedy více než ty zbylé dva dohromady a je z nich rozhodně nejslabší. Druhý o Ivanovi Hrozném se už povedl více. Má ponurou atmosféru a skvělého Veidta, ale i tak si myslím, že by neškodilo mu trochu ubrat délku. No a poslední surrealistický s Jackem Ripperem byl asi nejlepší. Z velké části proto, že měl jen pět minut. ()
„Kabinet voskových figurín“ je pojat jinak než jeho mladší američtí následovníci, ale přesto se jedná o film, který je hlavně díky svému provedení zajímavý. Pokřivené obrazy a krásné kulisy jsou prvkem, který vás dovede zaujmout, pokud máte trochu výtvarného cítění a necháte se ovládnout obrazy, které jsou prezentovány v rámci jednoduchého děje. Němci té doby uměly točit dobré filmy. ()
Z prvního příběhu zklamání, možná to bude tím, že jsem čekal něco jiného. Druhý už byl lepší, temnější. A třetí byl spíš takový technický kousek. ()
Kostýmy jsou opravdu nevídané. Ani kulisy nejsou špatné, sice mám radši surrealistické pojetí, ale to se holt s půlměsícem špatně kombinuje. Nejdůležitější jsou tu ovšem herci a ti skutečně stojí za to. Celkem vzato jde o překvapivě dějový film a rozhodně bych se nebál do dlouhého výčtu žánrů přidat i "komedie", párkrát se člověk fakt zasměje. ()
Příběh al Rashida mi přijde moc vyumělkovaný. Zato ten o Ivanu Hrozném je 100% expresionistický. Poslední minipříběh, do kterého se vžije sám autor, je pak skvělou tečkou, docela vizuální bašta. Vymyšlený příběh se v něm zhmotní ve voskové figuríně, která na dřímajícího pisálka zaútočí ve snu. Překvapil mě happyend, čekal jsem něco stísněnějšího, co by víc korespondovalo s ponurou atmosférou, kterou tehdy oplýval německý film. Jinak bych ještě podotknul, že ve filmu hrají herecká esa Německa své doby - Emil Jannings (al Raschid) a Conrd Veidt (Hrozný). ()
Velice povedený povídkový film. První povídka mě docela překvapila, nebylo to ani tak její délkou (i když ano, stříhat by se dalo), ale spíše tím, že se v ní najde docela dost vtipných pasáží. V německém filmu z této doby a s tímto tématem jsem něco takového nečekal. Celkově je příběh jednodušší a jak jsem již zmínil, má trochu přepálenou délku. Přesto se to dá vydržet, je tu co obdivovat, především nádherné kulisy a kostýmy. Herci taktéž odehráli své, ale to hlavní mělo teprve přijít... V dalším příběhu bychom humor hledali marně, tady vládne strach, ponurost a hlavně výborný Conrad Veidt jako Ivan Hrozný. I bez opět povedených kulis by film snad utáhl sám, vynikající výkon. Tato povídka je žel kratší, ale i díky tomu má spád, navíc je to ten pravý expresionismus. Závěrečná nejkratší povídka ve které vystupuje vypravěč sám je opět velice povedená a její délka mě mrzí nejvíce. Zase je to ten pravý expresionismus, navíc okořeněn zajímavými technickými postupy. Kabinet voskových figurín je zajímavým filmem, který stojí za to vidět, vůbec pokud se o toto filmové období zajímáte. 80% ()
Na nejlepší německé němé filmy to nemá, ale každopádně je to zajímavý snímek, který mě nenudil. Skvělé jsou expresionistické kulisy, ty mě velice baví. Moje hodnocení s pořadovým číslo tři tisíce pět set. ()
Trošku zdlouhavé na němý film. Ty já vcelku rád, a tento překonal některé nové mluvené a barevné splácaniny. Herci byli skvělí, za což jim přidávám dvacítku. Dohromady s dějem za dvacet a scénářem za dvacet je to šedesátka, tedy lehce nad průměr. Ale podruhé není třeba. ()
V prvé řadě se nejedná o horror ale 3 zajímavé povídky, které píše mladý muž, který je najat panoptikem voskových figurín. První pojednává o pekaři a jeho ženě, která se zalíbí chalífovi, a ten ji navštíví ve stejnou chvíli, kdy její manžel okrádá jeho voskovou figurínu v posteli. Ve druhé povídce Conrad Veidt naprosto excelentně ztvárňuje šíleného cara Ivana, který jede na svatbu šlechtici a poslední povídka zniká jako sen mladého muže, který si představuje pronásledování Jackem Rozparovačem, ale to trvá asi tak 2 minuty. Výprava je skvělá, herecké výkony jsou slušné, ale celek nepůsobí nijak výjimečně, není tu patrně jediná skvěá scéna. ()