• Marthos
    *****

    Když se v české kinematografii na počátku třicátých let poprvé objevilo jméno Otakara Vávry, znamenal tento fakt pro tuzemskou výrobu přelomovou událost. Po zahřívacích scénáristických pracích se v roce 1936 chopil režijní opratě. Spojil své síly s Hugo Haasem, který v té době také začal koketovat s druhou stranou kamery. A tak máme před sebou vlastně dílo dvou tvůrčích debutantů. Stejnojmenná divadelní hra Františka Langera slavila úspěchy již na divadelních prknech i ve filmové němé podobě. Nová verze je však Vávrovým a Haasovým scénáriem povýšena na vrchol komediálního umění. Záměrná stylizace do parodické podoby je zcela zřejmá v několika dílčích atributech. Na prvním místě stojí scéna ve sklepním příbytku, který je lišáckou nájemnicí pohotově proměněn ve studenou nuznou díru, kde je bída a hlad poznat na první pohled, jak následně prohlásí šlechetná mecenáška chudých. Na druhém místě stojí vztah jelimánkovitého továrníkova syna a chudé dcery žebráka, na kterém je pod maskou jemného sarkasmu zcela vysmíván onen červenoknižní nátěr. Naopak realistické je vykreslení příslušníků tzv. zlaté mládeže, jíž vévodí přihlouplý automobilový závodník Krupička. Za každou z již zmíněných postav stojí herecká osobnost prvotřídního formátu. Hugo Haas ukrytý pod nevzhlednou maskou revmatického žebráka dokazuje vícerozměrnost svého umění, Antonie Nedošinská pak v standardní pozici jadrné matky odvádí jeden z nejlepších výkonů. Atypická je role mladé Jiřiny Štěpničkové, jejíž talent byl zúročován spíše v jednostranných venkovských hrdinkách. Zbylé vedlejší role jsou náležitým doplňovacím prostředkem již tak hvězdného uskupení (Šlemrová, Mandlová, Plachta, Pivec). Oprávněná pozornost padá na Oldřicha Nového, který i v těch několika scénách načrtává rysy kultivovaného gentlemanství. VELBLOUD zůstává svěžím odkazem prvorepublikové kultury v té inteligentnější formě. A je také dílem, které zatím jen v jemných konturách předestírá tvůrčí zaměření Otakara Vávry.(3.10.2008)

  • Martin741
    ****

    Nemu verziu Karla Lamaca z 1926 som este nevidel, len tuto ozvucenu. kazdopadne slusny film - Vavra bol rezisersky talent, a neskor - za Protektoratu aj za Komunistickej totality sa ukazali Vavrove filmy ako technicky, rezisersky genialne, dokonale diela, ovsem ideologicky hnoj. Slusny CS film o dobrocinnosti, laske o tom jak laska a praca prevychovali tovarnikovho syna : 74 %(4.5.2019)

  • Sarpele
    ****

    Jeden z mých nejoblíbenějších prvorepublikových filmů. Terminus se k němu už vyjádřil poměrně vyčerpávajícím způsobem. Za sebe bych dodala, že i obsazení a pojetí ženských postav se vymyká tehdejšímu hlavnímu proudu (až na obvyklou šarži Růženy Šlemrové). Antonie Nedošínská zachází v tradiční roli matky do extrémějších poloh, než u ní bývá zvykem. K dceři se hlavně na začátku filmu chová dost ostře (fyzicky trestat dospělou dceru bylo asi v té tobě a v dané společenské vrstvě celkem obvyklé, ale rozhodně nebylo obvyklé zobrazovat to ve filmu). Její vztah k Peštovi (z filmu ani jasně nevyplývá, že by byli manželé!) je daleko méně bodrý a asexuální, než bývá ve dvojici s Pištěkem. Dcerka z bohaté rodiny Adiny Mandlové je evidentně inteligentnější, emancipovanější a "poťouchlejší", než by divák očekával. Hlavně její nonverbální komentování nejrůznějších situací je výborné. Je vidět, že své konkurentce spíš závidí její nezávislost a jedině kvůli své ženské hrdosti (ne kvůli touze dostat se pod čepec) se snaží získat Alíka. No a konečně Jiřina Štěpničková. Výborná herečka, která dokázala v každé své roli zabránit případné schematičnosti. Její ráznost, s jakou začne dirigovat Alíkovu domácnost, láskyplné, ale přesto dost zlomyslné napodobování jeho výslovnosti, nejrůznější variace oslovení "Bulíčku". No a kdo kdy slyšel, aby chudé děvče odmítlo nabídku k sňatku od továrníkova syna s tím, že ho k sobě nechce poutat?! Velbloud uchem jehly zkrátka stojí za pozornost z mnoha důvodů.(28.3.2006)

  • Aelita
    ***

    Červená knihovna, když ne postavená na hlavu, tak aspoň položená na bok; realita, která musí vypadat jako virtualita, aby byla reálnější; zazobaná zlatá mládež a podnikavá chudina, která se pilně činí, aby se stala zazobanou; obracené mužské a ženské role a charaktery neboli totální matriarchát v patriarchálním světě; neskrytá reklama na mléko a čokoládu a podvodné vymáhání "sociálních" dávek - tento film rozhodně není tak jednoduchý, jak se jeví na první pohled. Satirický obraz prvorepublikových poměrů, vykreslený ve filmu, byl pro tehdejší diváky mnohem snadněji čitelný, než pro dnešní publikum. Důvtip satiry však nedokáže zastřít naprosto hluchá místa tohoto snímku, které jsou vadou na jeho celistvosti a rytmu.(28.12.2011)

  • cariada
    ***

    Hodně satircká komedie sice se štastným koncem. Úžasný je tu Hugo Haas jako chudý Pešta (ani jsem ho při prvním zkouknutí nepoznal) a jeho žena Antonie Nedošínska,která ukazuje boháčům jak vypadá bída. Naprosto na ránu je boahtý synek Bulík (či jak se jmenuje) jelikož skoro nemluví a když tak jak malý dítě ,kam ho postavíš tam ho najdeš. Nakonec je tu ještě dcera Peštova v podání Jiřiny Štěpničkové do které se onen bohatý ňouma zamiluje. ale jak už to bývá soužití bohatého a chudé holky není bez problémů a né všichni tomu přejí.(18.8.2008)

  • - Film ve filmu, na kterém má Zuzka své první dostaveníčko, se jmenuje Cesta do ráje. (NinadeL)

  • - Původně měla ve filmu hrát Lída Baarová a režii měl mít Mac Frič [zdroj: Kinorevue]. (NinadeL)

  • - Hugo Haas získal za svůj herecký výkon v roce 1937 Cenu ministra průmyslu, obchodu a živností. Cena byla udělena s přihlédnutím k předchozí práci. (Marthos)