Stále spolu

Téma rozhodně zajímavé.. Ale tím to končí. Dokument "Stále spolu" nemá dle mého názoru žádnou vypovídající hodnotu. Manipulativní a lehce despotický otec má režisérku pevně v rukou a je znát, že vše, co opustilo střižnu, je pod jeho diktátem. Škoda, mohlo z toho být něco nestranného. Takhle jen okrajově vnímáme vztah podřízené rodiny a tatíka, co si zakládá na tvrdém patriarchátu. |kino doma - aerovod| (01.05.2021)

Disciplína je základ v armáde a takou armádou je aj táto rodina. Otca-generála musia počúvať všetci vrátane manželky. Žiť prírodným spôsobom niekde Na samotě u lesa je vždy sympatické, len si ten spôsob musí človek zvoliť sám. Malé deti túto možnosť výberu nemajú a v ich tvárach som občas videl, že by si radi vybrali ináč. U dospelých detí táto možnosť je, ale keď nie sú z rodiny pripravené na "štandardný" život, majú to ťažké. Nuž, rodičia vždy vedia, teda mali by vedieť, čo je pre ich deti najlepšie. Keby na samote žili dvaja dospelí ľudia, tak nemám nič proti, ale s toľkými deťmi je to otázne. Otec rodiny v úlohe spasiteľa bol akoby zámer dokumentu, tak nejak som to pochopil. Tienisté stránky života a pováh ľudí sú potlačené do úzadia, ale cítiť ich. O náhľad do života alternatívcov sa film pokúsil, je zábavný, len mi chýbali viaceré dôležité pasáže a vysvetlenia. A tiež, hoci ide o dokument, hlavná postava často prehrávala a vznikali neprirodzené situácie. –––– Já tam dám ten prášek sám, ty bys ho dala zbytečně moc. –––– Ty kozy jdou okolo a ani si cukroví nevšimnou. Vemte si z nich příklad, děti! –––– Je to strašné, že si člověk řekne, že mu dcera skončila ve chlívě. (26.11.2015)

Než se člověk rozepíše a začne hodnotit život Mlčochových je třeba poukázat za jednu zásadní věc. Většina dětí (hlavně dospělý kluci i dcera) má katastrofální vyjadřovací schopnosti. Koktání a další neklamné znaky narušené komunikační stránky u všech potomků jsou jednoznačně dány autoritativní povahou otce, který se však dostává, už na úroveň (milovaného) tyrana. Edukační stránka potomků byla (je) v pořádku, naneštěstí komplexní mentální rozvoj jedinců je limitován libovůlí guru Mlčocha. Najít si výživné kritiky na životní styl polobezdomovecké rodiny není problém. Dle mého názoru negativa převažují. 67%. (17.12.2015)

Velice zajímavé a poutavé téma, bohužel však ne moc šťastně zpracované. Chybí jakákoliv konfrontace, vysvětlení, pohled z venčí. Autorka míchá postupy. Vše už zde bylo řečeno v komentářích přede mnou, jen bych dodala, že mě mrazí z toho, jak kromě těch úplně malých dětí, jsem za celou dobu u ostatních nezahlédla ani náznak úsměvu nebo jiné emoce projevující štěstí. (22.05.2015)

"Dobrý den, dovolte abych se představil, jsem XY, praktikující katolík z Pardubic a chtěl bych vám položit dotaz pane Mlčochu, protože jsem řádně pohoršen. Vám to přijde normální?" Jj, takových zhrozených praktikujících katolíků je (jak tak koukám po komentářích) docela dost. Vůbec nevim, jestli by se mi film tolik líbil i bez tý cca hodinový diskuse potom, přímo se starym Mlčochem, ale tak jsou prostě karty rozdaný. Ta diskuse byla ale vynikající, starej se umí docela dobře vyjadřovat, i když pro pochopení odpovědí musí člověk trošku číst mezi řádky (za lecos se stydí, tak kolem toho tak tancuje no). Na dokumentu hodnotim hlavně 2 věci, námět a střih, takže jsem byl spokojenej. Lze tomu vyčíst ale poměrně často určitou zmatečnost - mnoho zdejších rozčílených mudrců například hudrují, že Mlčochovi žijí jenom z dávek. Tak za prvý to neni pravda (kapela, výroba nástrojů, nábytku, pěstování plodin...) a za druhý i kdyby, tak každej ví, že pro dávky potřebuje mít člověk taky odpracováno (pokud to zrovna neni někdo z řad našich "italských" přátel, kterym dávky společně s obecnym plně vybavenym bytem přiklepne úřednice s nožem na krku). A za třetí, i když je jejich hlavní příjem asi nějaká podpora, tak aspoň svym způsobem života nikoho neobtěžujou. Navíc, oni toho, jak se zdá, zas tolik neutratí. Nebo tu často někdo hází super vtípky na téma "no s kym asi to dítě má" - kdo neni retard, tak si všimne, že tam "naše ozdoba - Dorotka" ke konci má přítele a docela se o něm i mluví. Mně se prostě líbí, že se pan Mlčoch neschovává za nějaký alternativní pozérský kydy, ale jasně říká, že takhle žije prostě proto, že to má rád a třeba automatická pračka mu nesmrdí. Děti pode velikosti: Dorotka, Kašpar, Prokop, Silvestr, Severín, Horymír, Perla, Irenej, Rosa. (80%) (10.07.2015)

Jedinou konfrontaci nabidla ucitelka ZS. Potencial na 5*, bohuzel spatne uchopeno. O kamere a zvuku ani nemluve. Skoda. (04.09.2019)

Docela hodně mě to fascinovalo a proto dám trochu lepší hodnocení, než si dokument objektivně zaslouží. Přimlouvám se rozhodně o pokračování někdy v budoucnu - zajímají mě osudy dětí a to velmi. (26.11.2015)

!!!!! (27.11.2015)

Sebestředný despota,energetický upír a mistr slova, činící ze svých dětí duševní deprivanty. Z jeho výchovy jsem neměl dobrý pocit. Být pod kuratelou tohoto "profesionálního tatínka", byl bych zralý na chocholouška. (28.11.2015)

Dokument Evy Tomanové je postaven na určitě zajímavém a nosném tématu, jak jinak nazvat samozvaného profesionálního otce, který se uprostřed šumavských hvozdů v maringotce stará o početnou rodinu, která každou zimu migruje za teplem do jižních krajin. Zhlédnutí dokumentu vyvolává samozřejmě spoustu otázek, ale na velkou většinu z nich tvůrci nedokáží nebo spíš ani nechtějí odpovědět, otázka je jestli to byl od nich záměr nebo se někde něco v průběhu vzniku nepovedlo. Za dokumentem stojí zajisté spousta poctivé práce a je to i vidět. Zvlášť, když se na začátku uvažovalo jen o televizní produkci. Je zde cítit i určitá ambice být alespoň částečně časosběrnou sondou, ale chybí mi tu jakékoli časové ukotvení a divák během sledování vnímá jen změnu ročního období a místa, ale aby přesně věděl, kdy a kde se nachází na to tvůrci asi pozapomněli. Svou hlavní výtku bych, ale směřoval k tomu, že tady režírovala hlava rodiny silná osobnost Petra Mlčocha a paní režisérka měla těžce svázané ruce, protože svérázný inženýr kybernetiky je prostě středobodem tohoto malého universa. Moje celkové hodnocení je rozpačité, protože dokument klouže po povrchu a tváří se, že je něčím víc. (18.07.2015)

Tomuto dokumentu se dostává ohromné, podle mě nezasloužené pozornosti. Čas potřebný k jeho sledování by se dal využít mnohem účelněji, a to platí i v případě, že byste se rozhodli pro jiný dokumentární titul. Tady jde v podstatě o jedinou věc - líbilo by se mi/nám žít podobně, jako žijí oni? Realizace filmu pak vygenerovala ještě jednu méně očekávanou otázku - co si myslet o otci Mlčochovi? Odpověď na tu druhou otázku je pak nakonec možná ještě důležitější, než ta první - prvoplánová. Starej Mlčoch je (podle mě) idiot a někde na samotě bych se z něj o to rychleji totálně zbláznil. A film? Povrchní. Poznáte to tak, že v rámci diskuze po projekci zazní nekonečná řada otázek a tvůrci mají na všechny odpověď. Do filmu ale tyto informace nezapracovali. Často jistě záměrně. Paní Tomanovou jsem vždycky vnímal jako tendenční, arogantní novinářku. Žena, která má vždycky o všem jasno a vždycky ve všem pravdu mě osobně svým dokumentem prostě a jednoduše nadchnout nemůže. (29.07.2015)

Na tenhle dokument jsem se velmi těšil. Mám rád různé životní alternativy a vždycky fandím těm, kteří se o ně pokusí a bojují proti nepochopení systému. Bohužel se dostavilo spíše rozčarování. Rodina Mlčchová je pozoruhodná, ale fandit jsem jim nedokázal. Vyrobit si svépomocí ručně kytaru, lozit neohroženě po stromech, starat se o vlastní ovce a kozy je sice super. Nicméně nemožnost vyjádřit svobodně svůj názor, nebýt schopný mluvit s cizími lidmi a být nuceně izolován od civilizace už tak super není. Nemůžu se ubránit dojmu, že hlavní slovo u scénáře, ve střižně, zkrátka kdekoli vznikala konečná verze dokumentu měl Petr Mlčoch, který tam nepustil nic, co se mu tam nelíbilo. Stejně jako do světa svých dětí... a to je špatně. Chyběla mě zásadní otázka na děti bez přítomnosti otce. A vám se to tak všechno líbí? A zásadní otázka pro otce. Myslíte si, že forma absolutistické vlády otce jako hlavy rodiny připraví Vaše děti pro život na tomhle světě? No a buď by dokument vůbec nebyl, nebo bychom se dozvěděli něco zajímavého. Takhle je to jen nevyužitý potenciál zajímavého materiálu. (08.01.2019)

Netuším kde se stala chyba.Buď je režisérka tak neschopná dokumentaristka nebo se silně autoritativní táta Péťa stal cenzorem a nebylo možno natočit více.Potom však takový dokument nemá smysl točit.Nicméně námět na dokument tj. rodina Petra a Simony plus jejich atypické žití byl vybrán dobře. (24.11.2015)

Nakolik mě zaujalo téma, film naopak vzbudil jen rozpaky. Oproštění od konzumního stylu života přece nemá nic společného s egoismem a ovládáním druhých. V tomto film působí spíš odstrašujícím příkladem. Snaha o nezávislost tu naprosto selhává při výchově dětí, kterým není dovoleno ani být samy sebou (tedy šťastné). Slova o svobodě a nezávislosti zde zůstávají viset jako falešné a prázdné fráze. Pro mě velmi smutný a rozporuplný dojem. (27.11.2015)

Dokument o rodině, která nežije konzumním životem, mě svým tématem docela zaujal. Jenže to, co nám předvedli mi přijde jako přesný opak toho, co si představuju pod pojmem, "šťastná rodina." Dokument v podstatě ukazuje líné socky, které se vymlouvají na konzumní společnost. Třeba to tak není, ale tak to vnímám já. Viděl jsem takových rodin spoustu, na Discovery Channel běžel pořad, kde takových rodin bylo x a všechny žily lépe, než tato. Nežiju tak, ale z vypozorovaného dokážu říct, že se dá žít mnohem lépe, na vyšší úrovni než oni a tím nemyslím jen na úrovni materialistické, ale hlavně sociální. A to, že jim to tak stačí. Nevím, přijde mi, že to tak stačí autoritativnímu otci, možná matce, která sama řekla, že jí jeho dirigování příjde jako rozkaz od vlastní matky, který se prostě uposlechnout musí a když se jí něco nelíbí, "táhni dovnitř a nešiř tady svoje negativní názory", ale to je tak všechno, děti jsou zralé na odbornou pomoc. To "crying internally" je tam cítit skoro v každém snímku a prakticky tam není rozhovor s členem rodiny, aniž by tam nestál otec, který musí do všeho pindat a protlačovat své názory. Opakuju, nevím, třeba to tak není, ale celé to na mě působí tak, že tam šťastný je tak maximálně otec. Děti by chtěly těžce utéct, ale nejde to, protože jinak ani žít neumí. Na jednu stranu je hezké, vidět tam děcka jak lezou po stromech, dojí kozu a nikdo tam nemrmle o ochraně, bezpečnosti zadřené třísce, nebo o zkřivení zad z tahání vědra vody a jiných kravinách, ale na druhou stranu mi celá ta rodina přijde falešná a moc šťastně tam nevypadají. (03.12.2015)

Jsem tolerantní, ale....Pokud chcete hodnotit Stále spolu, musíte oddělit zpracování a příběh protagonistů. Mohl bych tu nadávat na to, jak je otec rodiny neskutečný despota, který ze svých dětí udělal stádo (jejich způsob komunikace mě až děsil) a z manželky puťku, která se neozve, když jí nařídí, aby zalezla do auta. Ale nehodnotím způsob života rodiny z filmu (ono by to asi šlo i dost těžko...snad jen: Stále spolu dokazuje, že crocsy jsou opravdové zlo). Stále spolu rodinu nehodnotí, nicméně režisérka její členy mohla více konfrontovat s tou naší konzumní ekl společností. Proč ve filmu chybí rozhovor s učitelkou, s někým ze sociálky apod.? Je sice víceméně jasné co bychom se dozvěděli, ale i tak bych očekával, že se dostane prostoru té zlé spotřebitelské společnosti...když už provozuje kina, bude snímek distribuovat a nakonec mu zařídí nějaký vysílací čas v televizi. Naštěstí film ani nepůsobí jako obhajoba přírodních lidí. Jeho přínosem je, že mě na chvíli vytrhl z mého městského světa, kde se mnohdy za největší úlitbu matce přírodě považuje návštěva veganské restaurace. Teď vím, že existují takhle moc přírodní lidé a stejně tak vím, že absolutně nechci být jedním z nich. (13.03.2015)

Kterak jeden pošahanej magor zničil život deseti lidem a nepochybně i další (de)generaci jejich potomků. Manželka, subina s nepochybným Stockholmským syndromem a devět mentálně zaostalých, komunikace neschopných otroků. Divím se, že už dávno v jejich případě nezasáhla sociálka a děti nesebrala. Doufám, že po odvysílání dokumentu se tak stalo a pana Velkomožnýho pokrytce odvezli hodně daleko na nějaký opuštěný ostrov, ať si tam žije v harmonii s přírodou. (08.10.2018)

Tohle jsem vidět nikdy neměla. Nikdy. Jediné co jde tady tomu "člověku" uzat jako pozitivum, je to, že mají ty děti alespoň normální (i když ...) oblečení a nechodí v pytlích od brambor. Dokumentu neudělím žádné hodnocení, protože netuším co a jak mám hodnotit. Jestli život "plný svobody" tak okamžitě odpad, protože tohle nebyla svoboda ale cílené zneužívání nevědomých lidských bytostí, které si neuvědomují svou situaci, protože jiný pohled neznají - manželka mi přišla silně zaostalá jak názory tak svoji zaslepeností. Pokud mám hodnotit dokument jako náhled do života rodiny co si vybrala život mimo covilizaci, tak bych mohla z přihmouřeným okem dát 2 hvězdy. Dokument je silně zaměřený jen na to že někdo rozhodl o životě jiných aniž by se jich ptal jestli se jim to líbí. ¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤ Pamatuju si (byly toho u nás tenkrát plné noviny a televize) případ rodiny, která chtěla svým dětem ukázat jakousi variantu života před mnoha lety a byly někde 2 měsíce v přírodě. Po návratu měly hodně velké problémy z úřady a trvalo hodně dlouho než směly děti mít ve své péči bez dozoru sociálního úřadu, protože zameškaly školu, byly vystaveny situaci, kterou nemohly ovlivnit a nedokázaly se bránit rozhodnutí dospělé osoby (při sezeních obě děti uvedly že i přes pláč a otázky kdy se vrátí domů, nenastala žádná změna a bylo jim neustále vykládáno že je to pro jejich dobro a tento život je lepší než ten v civilizované zemi ..... prostě vymývání mozku) ¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤ Nedokážu pochopit jak je možné něco takového v dnešní společnosti dopustit, když z dokumentu jasně vyplývá, že otec je duševně chorý a celou rodinu dlouhodobě týrá a terorizuje. Je potom zvláštní, když se z jiných případů dozvíte že stačí dát dítěti na veřejnosti facku (výchovnou) a už máte na krku pomalu vězení a případ se řeší u soudu atd. Pokud chtěl tady ten nesympatický hajz a šmejd, světu zdělit že žije v souladu z přírodou, tak se mu to nepovedlo. (08.10.2018)

Mohlo to byt zajimavejsi, kdyby to nereziroval otec rodiny, ale sama reziserka. (18.07.2015)

Téma zajímavé, ale jako dokument selhává. Obrovská absence informací (až do konce jsem si kladl otázku, kdo oplodnil Dorotku, pomalu to vypadalo i na otce, jejich cesta do Španělska úplně bez informací, otázky ohledně vzdělání atd.), pouze kupění obrázků a nějaké pohybování kupředu, bez patřičné konfrontace nebo zdůvodňování. To, že rodinka je pěkně vypatlaná, která bude pouze pro společnost přítěží, to je už jiná otázka. (26.11.2015)