Stále spolu

Autorita otce je absolutní. A pokud je něco absolutní, je to špatně. A poznámka k "neplánování". Naši předci, zejména sedláci, museli myslet dopředu a plánovat, aby měli z čeho zasít, aby spočítali, kdy bude mít kráva tele a kdy postavit druhou stodolu. Nemyslím, že přístup Mlčochovic rodinky je selský, spíš naopak. A pokud by synové, kterým přeju štěstí, kdy chtěli založit své rodiny, budou muset aspoň trochu plánovat a myslet dopředu. bez toho to nejde. To skončíte leda tak v exekuci. (29.06.2016)

Těžko hodnotit film a oprostit se od tématu. Oberführer, profesionální otec degenerát, který šikanuje svůj klan tvrdou rukou, ženě říká, ať zapadne (když zrovna jedou kamery, nechtěl bych vědět, co se v tom maringoškovým districtu 9 děje, když je zrovna nehlídá štáb dokumentaristů). Jakkoliv jsem chtěl, aby mi tahle alternativní rodina byla sympatická, nešlo to a zbyl mi jenom soucit s chudákama děckama. Co se kvalit dokumentu týče je jich taky nemnoho. Přijde mi, že paní režisérka měla exkluzivní objekt snímání a tak úplně rezignovala na jakýkoliv zajímavý přístup. V podstatě nulová konfrontace (a že se jí nabízí tuna - Hitler z chatrče neustále dohlíží na všechny rozhovory, když tam není, nikdo v podstatě nic neříká; myslím, že by do papínka stačilo trošku zajet a už by to frčelo, ale buďto paní režisérce Mlčolini všechno dohlížel a autorizoval, nebo na konfrontační přístup prostě nemá). Informovanost v průběhu filmu taky nevelká, člověk si musí spoustu věcí domýšlet, jako třeba jak dlouho je rodina ve Španělsku a podobně. Celkově je to pouze pár střípků, i když zajímavých, z rodiny mimo náš svět. Vyzněním dokumentu je pak pro mě, že je to banda degenerátů, která nemá šanci fungovat v rámci současné společnosti (než se ukázal otec dítěte nejstarší dcery Dorotky, sám taky bojs jak ze žurnálu, myslel jsem si, že otcem dítěte je otec matky dítěte :-)). A jakkoliv se mi některé aspekty života rodiny Mlčochů líbily (děti se umí o sebe postarat, nikdo je nehlídá, aby náhodou neupadly a musí umět základní životní dovednosti), skoro bych toho despotu někam zavřel za to, v jakým stavu (psychickém) ty děti jsou. Tohle se dokumentu podařilo ukázat, ale to nebylo zase tak těžké. Stačilo nechat kohokoliv ze starších dětí říct dvě věty a bylo jasno. Celkově proto přes veškerou zajímavost, hodnotím nízko, silnými dvěma degeneráty z pěti. PS: Jestli ti dva nejstarší někoho v budoucnu nezabijou, tak sním svůj klobouk. (15.02.2019)

Dokument o „profesionálním otci“ a jeho početné rodině o devíti dětech, trávící život střídavě v několika dřevěných boudách pod pošumavskou vesničkou a obytném přívěsu pod španělským mostem. Zajímavá sonda do života svérázné a před okolním světem uzavřené, rádoby na systému nezávislé komunity, která by však bez dávek hmotné nouze a přídavků na děti, pro které si otec rodiny pravidelně dojíždí, vůbec nemohla existovat. Obraz „profesionálního otce“ Petra není nijak lichotivý – působí dojmem přisprostlého autoritativního despoty, bez jehož souhlasu se v rodině nic neobejde, zatímco matka je odsouzena do naprosto submisivní role na slovo poslušné manželky. Po zhlédnutí této besedy (viz odkaz) jsem však trochu na rozpacích, zda dokument před svým dokončením nebyl záměrně sestříhán tak, aby působil co nejvíce kontroverzně:        https://www.ceskatelevize.cz/porady/10486813722-stale-spolu/21256226454/bonus/21418-beseda-s-tvurci/ (09.10.2021)

Nebudu lhát, že se mi pohled na divoký děti lezoucí po stromech líp jak opice, nelíbil. Na druhou stranu mi dost vadilo, že většina dětí má vadu řeči, za kterou ať se to někomu líbí nebo ne, můžou jen rodiče. A hlavně ty děti pouze papouškovaly slova toho sprominutím magora, žádný vlastní názor, nic. Obecně se mi ale myšlenka žít soběstačně v souladu s přírodou moc líbí, jen bohužel v tomto případě je podle mě velmi špatně provedená. (04.09.2015)

To, co si zaslouží pár hvězdiček, je zejména výběr tématu. Příběh takovýchto extrémistů, kteří mají ještě k tomu tolik dětí, že již vyčerpali možnosti kalendáře, a proto se jejich nejmladší děti jmenují Perla, Rosa a Irenej, má jistě potenciál být divácky atraktivní, psychologicky výživný a nutící k zamyšlení. Jenže jak se má člověk nad něčím zamýšlet, když při sledování dokumentu vyvstává tolik otázek, na které se neobtěžují tvůrci odpovědět? Tato sonda nepronikla ani kousek pod povrch, záběry se střídají bez ladu a skladu, vše bohatě proloženo pofidérně předpřipraveným filozofováním otce rodiny, který je současně i jediným řečníkem v dokumentu, jelikož z dětí nelze vyrazit kloudného slova a manželka při všem, co řekne, tázavě hledí směrem na manžela, aby každé její slovo odsouhlasil. Jako psychologická sonda je to také zoufale málo. Přítomnost otce rodiny téměř u každého rozhovoru vnímám jako neodpustitelnou chybu režisérky, protože se tak připravila o potenciální názory ostatní členů rodiny, které možná mohly být vysloveny, kdyby se jim dopřála chvíle mimo otcův vliv. Bohužel chyběly i rozhovory s dalšími lidmi, které s členy rodiny přicházejí do styku – například by mě zajímal názor učitelky, která ve škole zkoušela jedno z dětí (o němž jsem si do té doby myslela, že je to holka, ale oslovován byl mužským rodem). Inu, tolik k dokumentu samotnému, rodinu radši komentovat nebudu. Snad jen jedna filozofická, nakousnutá ve filmu: Vnímáte v dnešní době samostatnost jako schopnost zajistit si bez mobilu a bez peněz obživu? Nebo spíš jako umění se bez problémů pohybovat v dnešní společnosti a zvládat nároky, které na nás klade současný styl života? (30.11.2015)

Velitel a tichá domácnost. Děsivý už po povrchu. Hlouběji, vstup zakázán. (07.11.2016)

Otec rodiny pôsobí ako autokratický utopista a žiaľ jeho deti si to odnášajú. Totiž nepôsobia mentálne najzdravšie a ich (ne)vyjadrovacie schopnosti svedčia o akejsi morálnej alebo psychickej dementnosti zrejme spôsobenu izoláciou a nesprávnou výchovou! (04.11.2017)

Rodina Mlčochova není rozhodně běžnou českou rodinkou. Stačí se jen podívat na počet jejích členů... Dokumentaristka Eva Tomanová se rozhodla natočit snímek o svérazné rodině, která sídlí kdesi hluboko v šumavských hvozdech, bydlí v maringotkách s pevnou dřevěnou palisádou a prakticky nemá elektřinu i teplou vodu. Alternativní životní styl, dalo by se říci jedním dechem, a zajímavé téma pro dokument, lze dodat tím druhým. Je tomu tak? Z dokumentaristického hlediska má film podle mě několik závažných nedostatků. Předně není ani trochu konfrontační, byť téma samotné k tomu přímo vybízí, a často ponechává různé věci nezodpovězeny, některé jiné zajímavé aspekty třeba zcela opomíjí. Z čeho vlastně rodina žije (potulné hraní na kytaru ve stylu Kelly Family, nebo sociální dávky?).., jakým způsobem došli k takovému rozhodnutí, jak je vnímá okolí, apod. Snímek se dívá na zajímavé záležitosti, ale málokdy jde pod povrch. Když už, jako v momentech, kdy je patrné, že děti z rodiny nejsou moc zvyklé na jiné sociální prostředí a s autorkou prakticky nekomunikují, respektive mají problémy artikulovat nějaký svůj názor, se tak daří, tak je to velmi zajímavé. Škoda je možná i toho, že stopáž se zasekla na 75 minutách, další půlhodinku by dokument podle mého názoru klidně snesl. Téma je to však velmi zajímavé, takže v pohodě přebije všechny mnou výše jmenované nedostatky. Pan Mlčoch starší je evidentně zdatný a inteligentní manipulátor, kterému vyhovuje ovládat skupinu víceméně bezbraných a submisivních typů. Krásně je to vidět na příkladu jeho jednání s manželkou, kdy mě v kině napadala jen ta sprostá slova na "č" a "p". Docela by mě zajímal i další osud zainteresovaných osob, tak trochu ve stylu populárních časosběrných dokumentů. Rozsype se společenství po smrti pana Mlčocha? Převezme jeho úlohu někdo jiný? Snad Eva Tomanová toto téma neopustí, vrátí se k němu a poučí se ze svých chybek (tedy více se vrhne na motivaci postav, konfrantaci, apod.). P. S. Takoví Mlčochové nežijí jen v opuštěných hvozdech, ale často se pohybují i mezi námi. (30.05.2015)

Dokumentární snímek Evy Tomanové má být prvoplánově kontroverzní, ale v konečném důsledku tomu tak není. Námět zfilmovat život rodiny Mlčochů je v kontrastu s konečnou podobou přezrálý. Vzhledem k délce produkční fáze došlo k navázání bližšího vztahu mezi tvůrci a jednotlivými členy rodiny, takže z toho navenek vychází určitá frustrace z toho, jakým způsobem jednotlivé ideály, přístupy k životu prezentovat. Z pozice pouhého diváka lze těžko usuzovat o skutečném dění života členů rodiny, protože kamera přináší svědectví pouze o organizovaných záběrech. Navíc do obsahu nejsou vneseny zásadní informace, neřeší se podstatné otázky hlouběji a chybí potřebná fakta k vytvoření si celistvého náhledu. Jestli dílo jako takové má fungovat jako spouštěč širší celospolečenské diskuze, tak budiž, ale z obsahu není vidno, s čím přesně chtěli tvůrci na diváky vyrukovat a upozornit. Forma je zvládnutá obstojně, akorát vše neutáhne natolik, aby napomohla k lepšímu hodnocení, vzhledem k nepřesvědčivému zpracování obsahu. (25.11.2015)

Alternativa za sociální dávky.. S ohledem na stav děti bych doporučoval návštěvu Zubaté.. (03.02.2016)

Co mi trochu vadilo bylo to, že jsme zase nedostali žádná vysvětlení. Motivace, důvody, životní cestu (a kde se vzalo to děcko??). Rozhodně neodsuzuju, dokonce jsem čekala větší extrém, každopádně člověk by měl právo žít si po svém. Trochu hloubky by tomu dokumentu ale prospělo. 65% (25.03.2015)

Divný dokument o ještě divnějších lidech - škoda, bylo to celé nedotažené do konce, zároveň bych se ale nebránila pokračování jak rodinka žije třeba po několika letech. Z jejich životního stylu jsem měla osypky, jediný pozitivum je, že se opravdu nemusí bát blackoutu :) Doslova ďábelská je role starého Mlčocha jako ploditele dětí, tedy profesionálního otce - jen nevím jestli naše společnost potřebuje Mlčochy juniory. Čekala jsem, že konečně uvidím pracovat i profesionálního otce, naivně jsem si myslela, že jezdí do Španělska makat rukama... (02.12.2015)

Manipulativni, neautenticky ( jak se asi baví, když na ně nemiri kamera ?- dle kameramana se ale takhle prý baví opravdu normálně t) dokument, jehož autoři si nebyli schopni vyjasnit jestli chtějí pozorovat nebo zasahovat, interpretovat nebo režírovat..... materiál je ale tak zajímavý že nelze poslat úplně do hoven. (18.04.2016)

Jako zajímavost určitě super. Přiznám se, že jsem chvílemi i záviděl... Ale jako dokument nemá co nabídnout, protože toho moc neukáže. Nebýt rozhovoru s režisérkou, který jsem četl dávno před shlédnutím dokumentu, odsoudím Petra jako tyranského despotu a na jeho děti koukám jako na zakomplexované, depresivní asociály, kteří si sice umí vyrobit kytaru a zahrát na ni, ale jinak od nich neuslyšíte kloudného slova. Jenže ten rozhovor jsem četl a celá ta rodina a celá ta "situace" není tak zničující, jak se může zdát. Lidem, kteří chtějí žít mimo systém, budiž tento počin spíše strašákem, protože po všech stránkách je málo objektivní (a je jedno z jakého důvodu) a takový by takový dokument neměl být. Chápu, že autoři měli svázané ruce autoritativním, až údajně despotickým Petrem, nicméně alespoň snaha o více rozhovorů s ním, které by poodhalily důvody a záměry separace před světem, ničemu neškodili. Zároveň ten rozhovor s režisérkou trochu napadnu... Kde je "Otázka, která mě pronásleduje již dvanáct let, zní, zda se děti dokážou a budou chtít vymanit z všeobjímajícího vlivu svého otce" a "Film Stále spolu zkoumá, jaká je cena za svobodný život stranou společnosti, a ptá se, zda existuje recept na ideální rodinu" a "Alternativní způsob života, výchovy dětí, vzdělávání". Takhle mě to přijde jako "investigativní reportáž investigativních novinářů, kteří přeci jasně vědí co chceme vidět.." (24.11.2015)

O obsahu filmu si asi každý udělá obrázek sám a podle komentářů je vidět, že asi poměrně jednotný (a to i přesto, že může mít pisatel kladný vztah k alternativním způsobům života). Co je krapet problematické, je vystavění samotného dokumentu. Hodně věcí nevysvětluje a nechává diváka tápat, do mnoha problémů jen tak šťouchne a nechá je bez odpovědi. S rodinou se seznamujeme jen velmi pozvolna a charaktery jednotlivých členů jsou, až na otce Mlčocha, velkou záhadou. Ale pak mi došlo, že to je tak schválně, a že samotný tenhle styl vyprávění demaskuje vztahy v rodině víc, než kdyby autorka šla proti zdi - resp. proti hlavnímu "režisérovi" příběhu. Takhle ho vlastně umně chytila do pasti tím, že nechala do značné míry na něm, jak se "jeho" příběh převypráví. A mesiášský egomaniak to sežral i s navijákem.... (29.11.2015)

Z původní myšlenky natočit film o rodičích, kteří produktivně "vyrábí" děti a žijí v přírodě, v maringotkách se zachovala pouze vizuální stránka. Proč tomu tak je? Odpověď je jednoduchá, jelikož pozornost na sebe strhává do sebe zahleděný, hloupí otec, který mete neustálá pseudomoudra a každého člena rodiny seřve za cokoli, kdy udělají jen o jedinou aktivitu jinak, než si přál on. Čili, z filmu se stává studie člověka s narcistní poruchou osobnosti, který pronáší věty typu: "Víte, paní učitelko, já nepracuji v pravém slova smyslu, protože funkce profesionálního otce nebyla dosud schválená, takže za ní nedostávám plat." Myslím, že tady by měla zasáhnout sociálka, aby z dětí (kterých mají spoustu) nevyrostly další příživníci jako jsou jejich rodiče (viz. první scéna s přídavky na děti nebo scény, kdy posílají děti vydělávat hraním na kytaru a sami dřepí doma). (03.07.2017)

Český dokument aby člověk v kinech pohledal. V krátké stopáži se toho o rodině a jejím osudu moc nedozvíme, jen do jejího života krátce nahlédneme. Některé události začínají a nevíme, jak skončí (spor se sociálkou), jiné zase vrcholí, aniž bychom tušili, jak začaly (z ničeho nic se dceři narodí dítě, aniž by se ve filmu mihl kdokoli, kdo by mohl být otcem). Všechno je zde takové polovičaté a ne moc vypovídající. Jakoby bylo málo materiálu, který by se dal použít, a přitom vidíme střídat alespoň tři roční období. Nechápu, jak k tomu došlo. Vyšší hodnocení dávám zejména pro vzácnost takového projektu u nás a pro možnost se zamyslet nad našimi vlastními životy ze zcela odlišného úhlu pohledu. (19.05.2015)

100% Hodnotím zajímavost tématu i technické zpracování. Názor na protagonisty příběhu nechť si udělá každý sám. (25.11.2015)

Podle otce z pralesa musí trpět celá rodina. Ten chudák starší syn je totálně mimo. To je smutné. (24.11.2015)

Tak to si delate prdel! Ja ti ji palcnu, ja ti ho vlepim atd porad dokola, deti vydeseny. A ta jeho slepice jak drzi jak drziiiii! Urazky, mimo kameru obcas nejakej facanek tyjo a vona drzi drziii. Ta ma chudak tvoreckek uplne slepici mozecek a jen slouzi a rodi. Hmm taky pohled na zivot, kdyz uz neni z hury dano. Krasa tu parodii videt. Nejvetsi smrtak je ten Irenej, nebo jak, to je parodie na dite? To je holka?Kluk? Buzejant? Ano zasranej buzik a jeho tata je totalne vyhrabanej magor. Cely todle veledilo a hlavne jeho obsah vystihuje jedine: Ti uz svuj boj prohrali... (24.11.2015)